Zdeňka Míchalová, Lucie Bartůňková, Státní zámek Telč, kaple sv. Jiří, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/561, vyhledáno 7. 2. 2024.
Státní zámek Telč, kaple sv. Jiří(č. 561)
figurální a ornamentální dekorace klenby a stěn
Památkově chráněno, č. úskp: 15430/7-5249, Památkový katalog
Vlastník: ČR - ve správě NPÚ
Umístění
přízemí starého paláce
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, severovýchodní kout kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Anotace
Kaple sv. Jiří vznikla jako součást starého paláce telčského hradu ve druhé polovině 14. století. V polovině 16. století byla stavebně upravena a v roce 1564 opatřena štukovými dekoracemi s motivy 0plakávání Krista, sv. Jiří bojujícího s drakem, erbem pánů z Hradce a symboly evangelistů. Původně šlo o bílé dekorace s drobnými barevnými a zlacenými akcenty. V minulosti byl původní povrch několikrát převrstven polychromií a černou patinou.
Abstract
St. George's Chapel was built as part of the old palace of Telč Castle in the second half of the 14th century. In the middle of the 16th century it was structurally modified. In 1564 it was decorated with stuccowork with the motifs of Pieta, St. George fighting with a dragon, the coat of arms of the Lords of Hradec and symbols of the Evangelists. The decorations were originally white with coloured and gilded accents. In the past, the original surface has been repainted several times with polychrome and black coating.
KrajOkresObec
VysočinaJihlavaTelč
Ulice, čp/č. o.Kat. území / č. parcely
nám. Zachariáše z Hradce 1Telč
Slovní dataceVročeníPodložení datace prameny
1564 1564Datace na klenbě kaple.
Jméno autora (autorů) / určení uměleckého okruhu:
skupina štukatérů činných v Telči pro Zachariáše z Hradce
Charakter díla
figurální, dekorativnígeometrický, dekorativnívegetabilní
Rozměry
Kaple je postavena na půdorysu 4,4 m x 4,4 m a výška středu klenby je 3, 6 m Okenní výklenek je hluboký 122 cm, jeho šířka je 190 cm a parapet je osazen ve výšce 105 cm Luneta s figurou sv. Jiří bojujícího s drakem je široká 315 cm a vysoká 170 cm Výklenek na východní stěně: šířka 151 cm, hloubka 100 cm, výška od úrovně podlahy po vrchol niky 255 cm, výška od úrovně podlahy po patu niky 210 cm, oltářní menza se nalézá ve výšce 95 cm.
Uměleckohistorický popis

Kaple sv. Jiří byla od počátku součástí nově založeného telčského hradu, jenž vznikl na severozápadní straně ostrožny, na níž bylo patrně Menhartem z Hradce krátce po polovině 14. století založeno město Nová Telč. Na základě dochovaných fragmentů přípor a ostění se autoři dosavadní literatury víceméně shodují v tom, že kaple vznikla přibližně v polovině, případně v poslední čtvrtině 14. století. Podobou gotické kaple se zabývala řada badatelů, zejména Václav Mencl a Václav Richter, kteří se snažili odvodit podobu původního klenebního vzorce. Jako nejpravděpodobnější se jeví hvězdicový vzorec (Richter 1941,nestr.; Mencl 2016, s. 68–69). Gotická kaple prošla úpravami při pozdně gotické přestavbě za Jindřicha IV. z Hradce na přelomu 15. a 16. století, kdy byly k paláci přistavěny dvě obranné věže, přičemž jižní věž přímo sousedí s kaplí. Tehdy patrně zaniklo okno ve východní stěně, kde se dnes nachází oltářní výklenek. Fragment horní části tohoto zaniklého okna je dochován v patře. Nejvýraznější změna přišla s renesanční přestavbou starého paláce. Po převzetí Telčského panství Zachariášem z Hradce v roce 1550 se započalo s rozsáhlými stavebními pracemi, během nichž byl starý hrad proměněn v renesanční sídlo. Prvotní úprava paláce směřovala k tomu, aby se Telč mohla stát sídlem novomanželů Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna, kteří byli sezdáni v roce 1553. Součástí renesančně upraveného paláce zůstala gotická kaple sv. Jiří, jež byla výrazně upravena a dle nápisu na klenbě dokončena roku 1564. Původně velmi vysoký gotický prostor zabírající dvě patra byl rozdělen novou klenbou a následně opatřen štukovým dekorem.

Kaple sv. Jiří je situována v přízemí, v jihovýchodním nároží gotického paláce. K její východní stěně se přimyká věž. Jde o místnost přibližně čtvercového půdorysu (cca 4,3 x 4,3 m), do níž se vstupuje z chodby ze západní strany segmentově zaklenutým vstupem s renesančním portálem. Z jižní strany je kaple prolomena obdélným oknem v segmentovém výklenku. Ve východní stěně se nachází rovněž segmentově zaklenutý výklenek, v němž je umístěna oltářní menza. V kapli se nachází fragmenty gotických prvků – v rozích jsou dochované hruškovitě profilované přípory, po stranách oltářní menzy, na východní stěně drobnější půlválcové přípory, které byly v úrovni štukového dekoru odsekány. Stopy po osekaných příporách jsou rovněž patrné na severní stěně. Kaple je zaklenuta křížovou klenbou, která vybíhá z mušlovitě tvarovaných konzol a je bohatě dekorována polychromovaným a zlaceným štukem se symboly evangelistů. Ornamentální, rostlinná i figurální štuková výzdoba se nachází také na všech stěnách – v oltářním výklenku je to Oplakávání Krista, na severní stěně scéna sv. Jiří bojujícího s drakem, na západní stěně erb pánů z Hradce nesený anděly, jižní stěnu dekorují rostlinné motivy a v okenním záklenku dvě okřídlené hermovky, které byly dosavadní literaturou interpretovány jako Sirény.

Oltářní výklenek vyplňuje scéna oplakávání Krista s frontálně vyobrazenou Pannou Marií v dlouhých šatech s rozpaženýma rukama, před níž dva muži (po stranách) v dlouhých pláštích a se sandály na nohou pokládají mrtvé tělo Krista. Pod postavami se nachází několik květů. Na bočních stěnách výklenku se nacházejí dvě bosé postavy v dlouhých pláštích – vpravo žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, vlevo bezvousá postava se spletenými vlasy. Jednotlivé postavy byly v literatuře různě určovány, dle starší interpretace představovali muži pokládající Krista a postavy po stranách čtyři evangelisty (to je však v rozporu s přítomností ženské postavy). Dle Květy Křížové jde v případě mužů držících Krista o Zachariáše a Jáchyma z Hradce a postavy po stranách určila jako Elišku z Postupic a její dceru Kateřinu z Valdštejna, první manželku Zachariáše z Hradce (viz Křížová 1979; tato interpretace neodpovídá dobovému způsobu portrétování – vdané ženy se nezobrazovaly s rozpuštěnými vlasy). Jako nejpravděpodobnější se tak jeví nejprostší varianta, že jde o postavy tradičně přítomné Oplakávání – Nikodéma a Josefa Arimatejského, kteří sňali Krista z kříže, Máří Magdalenu (žena s rozpuštěnými vlasy) a mladistvě působící bezvousou postavu Jana Evangelisty. Záklenek oltářního výklenku vyplňují dvě kazety s velkými růžicemi, které jsou stejně jako celý oltářní výklenek rámovány provazcem, perlovcem a dalším pásovým vytlačovaným ornamentem.

Na severní stěně se nachází sv. Jiří bojující s drakem. Světec je vyobrazen jako rytíř ve zbroji, který jede na koni a v pravé ruce třímá kopí, jímž probodává okřídleného draka v levé části výjevu. Scéna je zobrazena na modrém pozadí, v dolní části se nachází úzký pás s malovanými rostlinami. Uprostřed pásu je vymezeno obdélné pole, v němž jsou ve fragmentech dochované malované erby Kostků z Postupic (štít s hráběmi) a Valdštejnů (zlato-modrý čtvrcený štít se lvy ve skoku v každém poli). Na západní stěně je nad vstupem umístěn erb pánů z Hradce (čtvrcený štít se srdečním štítkem, v prvním modrém poli vavřínový věnec, druhé pole zlato-červeně dělené, v třetím modrém poli zlaté korunované M, ve čtvrtém poli zlatá kotva, v modrém srdečním štítku zlatá pětilistá růže, erb je završen okřídlenou helmicí s fafrnochy, na níž je zavěšen čtyřlistý přívěsek). Erb je orámován věncem se dvěma býčími hlavami, který z každé strany nese postava klečícího anděla. V klenebních kápích se nacházejí symboly evangelistů (býk, okřídlený lev při západní straně, orel a anděl pří východní straně) s otevřenými knihami, v nichž jsou jednotliví evangelisté určeni nápisem. Kápě při severní a jižní stěně dekorují velké růžice a šesticípé hvězdy. Plochá klenební žebra nesou pamětní nápis: TATO KAPLA / GEST WOKRZTAL / TOWANA ZA URO / ZENEHO PANA / PANA ZACHARÏA / SSE HRADECZKE˚ / Z HRADCZE A NA / TELCZI NAIWISSI˚ / KOMORNIKA MAR / KGRABSTWI / MORAWSKEHO / LETHA PANIE / 1564 / W NEDIELI DEN / SVATE˚ GIRZI / RITIRZE BOZI˚. Jednotlivá pole nápisu jsou oddělena pětilistými růžicemi.

Přesné předlohy pro figurální kompozice se dosud nepodařilo identifikovat. Sv. Jiří bojující s drakem je vytvořen dle běžného kompozičního schématu jako rytíř na koni, která za pomoci kopí zabíjí draka. Taková kompozice je vcelku rozšířená v dobové grafice (např. sv. Jiří bojující s drakem od Martina Schongauera, L 57). Rovněž pro scénu Oplakávání nebyla identifikována předloha, nicméně jako pozoruhodnou analogii pro postavu Panny Marie, jež je vyobrazena v neobvyklém expresivním gestu s rozpaženýma rukama, lze uvést Michelangelovu kresbu Piety pro Vittorii Colonnu, která vznikla na přelomu 30. a 40. let 16. století. Kresba, která zobrazuje Pannu Marii truchlící na mrtvým tělem Krista, které je z každé strany podpíráno postavou anděla, byla velice záhy převedena do grafiky a kompozici přebírala řada umělců. V hypotetické rovině lze uvažovat, že některá z grafik reprodukující Michelangelovu kresbu se mohla stát inspiračním zdrojem pro kompozici telčského Oplakávání.

Technika štuku
Modelovaný štuk a vytlačovaný štuk Vysoké reliéfy a některé dekorativní prvky jsou modelovány alla prima postupným vrstvením štukových malt
Materiálová skladba štuku
Štukové reliéfy a plastiky jsou zhotoveny z jemného bílého modelovaného vápenného štuku. Tato finální modelační vrstva byla vytvořena pravděpodobně ze slabě hydraulického vápna připraveného z přirozeně znečištěného mramoru, s plnivem ze středně vytříděného kopaného písku z lokálního zdroje. Tato malta s přibližně dvojnásobným obsahem vápenného pojiva oproti plnivu zajišťovala dobrou plasticitu výsledné směsi. Obdobná malta s upraveným poměrem pojiva a plniva byla užita i pro vytlačované prvky a další ornamentální dekory. Není zřejmé, zda byla tato jemná modelační malta nanášena na vrstvu jádrového štuku. Práce s dvěma recepturou odlišnými vrstvami (jádrem a modelační vrstvou) nebyla v průběhu průzkumu zaznamenána. Existenci jádrové malty jsme sondami neověřovali z důvodu zamezení vzniku větších defektů a také vzhledem ke skutečnosti, že ani ve stávajících poškozeních nebyla pozorována. Za jedním z andělů, držících na západní stěně kaple erb pánů z Hradce, byla nalezena část odlomeného křídla anděla a ani zde nebyly na lomu makroskopicky patrné dva typy malt. Můžeme tak předpokládat, že dílna pracovala pouze s jedním typem malty, který modifikovala pouze pro vytlačovaný dekor. Použití pouze jedné hmoty, která plnila úlohu jádrové malty pro výstavbu a zároveň úlohu modelační, je v rámci renesančních štukových děl neobvyklé a neodpovídá italské tradici.
Povrchové úpravy
polychromie (stávající stav)
Popis povrchových úprav
Originální polychromie renesančních dekorací je dochována nerovnoměrně, přesto je zřetelná kombinace bílého vápenného nátěru se zlacenými akcenty a drobnými detaily v malbě (červené linky rámující štuková pole). Nejstarší (předpokládáme, že původní) polychromie na štuku se prokázala pouze ve dvou sondách – sytá červená barva na štukovém erbu pánů z Hradce – červené pole ve štítu a červená linka, lemující ornamentální vytlačovaný štuk ve cviklu na východní stěně. Malba, která by snad mohla pocházet z konce 16. století a která by mohla také souviset se štukovou výzdobou kaple a doplňovat ji, byla zaznamenána v malovaném erbu rodičů Kateřiny z Valdštejna ve štukovém rámu pod sochou sv. Jiří. Zde byl použit modrý pigment azurit, červenohnědá hlinka a zlacení plátkovým zlatem provedené na olejový podklad. Polychromie dekorativní pásové výzdoby na klenbě je tvořena světlým (původně pravděpodobně bílým) nátěrem, doplněným zlacením na žlutooranžovém podkladu (části rozet, hvězdy, symboly evangelistů a nápisy v polích na klenebních pásech).
Původnost
Původní stav s druhotnými zásahy
Historické zásahy / opravy

Z mezioborového průzkumu vyplývá, že na díle bylo provedeno mnoho zásahů a oprav, které byly přibližně časově zařazeny (viz restaurátorská dokumentace). Archivním průzkumem byla doložena pouze oprava omítek a fragmentů gotických maleb na stěnách v roce 1951 sochařem Antonínem Zeithammerem.

Fotodokumentace současného stavu
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, jihozápadní kout kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, severozápadní nároží kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, severovýchodní nároží kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, jihovýchodní nároží kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, jižní stěna s klenbou (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, štukový reliéf se dvěma Harpyemi (Sirénami) v okenním výklenku (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, severní stěna s klenbou (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, reliéf sv. Jiří na severní stěně kaple (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, detail hlavy koně sv. Jiří (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, detail hlavy draka (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, východní stěna s klenbou (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, reliéf s motivem Oplakávání Krista (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, západní stěna s klenbou (Vojtěch Krajíček, 2018)
Zámek Telč, kaple sv. Jiří, erb pánů z Hradce na západní stěně nad vchodem (Vojtěch Krajíček, 2018)
Použité dokumentační techniky
  • Vizuální průzkum
    • VIS
    • UV
    • IR
  • Sondážní průzkum
  • Odběr vzorků
  • Materiálová analýza
    • štuk
    • povrchové úpravy
    • jiné materiály přítomné na štuku (např. terakota, vnitřní konstrukce, aj.)
  • Další invazivní a neinvazivní průzkumové a dokumentační techniky
    • Jiné techniky
Jiné techniky průzkumu: průzkum s detektorem kovu
Literatura

Jan Beringer – Jaroslav Janoušek, Město a panství Telč, Telč 1892, s. s. 278–279.

Jaroslav Janoušek, Die Denkmale der Stadt Telč, Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale XIV, 1888, s. 231–237.

Jarmila Krčálová, Centrální stavby české renesance, Praha 1976.

Vlasta Kratinová – Bohumil Samek – Miloš Stehlík, Telč: historické město jižní Moravy, Praha 1992.

Jiří Kroupa – Ondřej Jakubec, Telč. Historické centrum, Praha 2013.

Květa Křížová, K některým částem výzdoby renesančních interiérů zámku v Telči, Památky a příroda 4, č. 9, 1979, s. 534–540.

Pavel Mach – Jan Salava, Renesanční sídlo Zachariáše z Hradce na Telči v druhé polovině 16. století, Zprávy památkové péče 72, č. 4, 2012, s. 258–264.

Václav Mencl, 5 městských reservací Jihomoravského kraje, Brno 2016, s. 68–69.

Zdeňka Míchalová, Zámek Telč, in: Michal Konečný (ed.), Na věčnou paměť, pro slávu a vážnost. Renesanční aristokratická sídla v Čechách a na Moravě ve správě Národního památkového ústavu, Kroměříž 2017, s. 553–581.

August Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. III. Band, Wien 1904.

Václav Richter, Středověká Telč, Praha 1941.

Jan Salava, Rodová a osobní prezentace Zachariáše z Hradce v zámecké rezidenci v Telči (diplomová práce), Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2010.

Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, Brünner Diöcese, Band III., Brünn 1860, s. 106.

Prameny

Jiří Bláha, Stavebně-historický průzkum, Zámek čp. 1, Náměstí Zachariáše z Hradce v Telči, textová část, Telč 2013. Uloženo na NPÚ ÚOP Telč.

Lucie Bartůňková – Zdeněk Kovářík – Vojtěch Krajíček – Zdeňka Míchalová, Restaurátorský průzkum renesanční štukové výzdoby kaple sv. Jiří na zámku v Telči, Litomyšl 2019. Uloženo na FR UPCE a SZ Telč.

Oldřich Míša – Richard Polák, Průzkum předsíně svatojiřské kaple, SZ Telč, 1964. Uloženo na NPÚ ÚOP v Telči.

Renata Tišlová – Alena Hurtová, Chemicko-technologický průzkum povrchových a barevných úprav štukové výzdoby: Státní zámek Telč, štuková výzdoba kaple sv. Jiří, Litomyšl 2020. Uloženo na FR UPCE a SZ Telč.

Přiložené dokumentyVelikost
PDF icon Restaurátorská dokumentace32.86 MB