Pohřební kaple Všech svatých je integrální součástí areálu telčského zámku. Vznikla na místě středověké sakrální stavby patrně stejného zasvěcení, která se nacházela v předhradí staršího telčského hradu. Umístění kaple určilo dispozici jihovýchodního křídla renesančního zámku, k němuž se kaple západní stranou přimyká. Výstavba a vybavování kaple se datují mezi léta 1567, kdy měla být kaple založena dle ztraceného nápisu zachovaného v opisu, a rok 1590, kdy byl dle účtů dokončen hlavní oltář. Stavebníkem kaple je přední moravský velmož Zachariáš z Hradce, který kapli založil jako pohřebiště příslušníků telčské sekundogenitury pánů z Hradce. Zachariáš z Hradce byl v kapli pohřben roku 1589 společně se svou první manželkou Kateřinou z Valdštejna a synem Menhartem Lvem, kteří zemřeli dlouho před dokončením kaple a byli dočasně pohřbeni ve farním kostele.

Kaple Všech svatých je jednolodní stavbou obdélného půdorysu s polygonálním presbytářem, která je z vnějšku členěna opěráky a vysokými obdélnými okny. V prostoru nad kaplí, v úrovni druhého patra zámku, je situován jeden z reprezentačních prostorů rezidence, tzv. mramorový sál. Interiér kaple je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, která je pokryta štukovou dekorací. Hlavními ikonografickými motivy na klenbě v lodi jsou Ezechiášova nemoc a příslib uzdravení, Ezechielova vize údolí suchých kostí, personifikace Lásky (Charitas) a postavy čtyř evangelistů a dalších apoštolů. Vše je zasazeno do bohatých ornamentálních rámců a doplněno o postavy andělů s polnicemi a andílků držících pochodně, vavřínové ratolesti či bílá roucha. Na stěnách jsou vymalovány rollwerkové kartuše s postavami Múz (Euterpé, Polymnia, Erató, Terpsichoré) a s personifikacemi čtyř ročních období. Při západní straně je situována tribuna, na jejímž čele je vymalováno Zvěstování. Nad tribunou se nachází fragment pamětního nápisu s datem dokončení dekorace klenby, tedy roku 1580. V přední části lodi je umístěna mramorová tumba se štukovými ležícími figurami Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna, ohrazená tepanou polychromovanou renesanční mříží s určitými otazníky připisovanou pražskému kováři Georgu Schmidthammerovi.

Ústředním tématem vyobrazeným na klenbě presbytáře je Svatá Trojice ve formě tzv. Gnadenstuhl, doprovázená anděly s polnicemi a personifikacemi Víry, Naděje, Moudrosti a Hojnosti (Fides, Spes, Sapientia, Abondanza). Hlavní oltář má formu vysokého baldachýnu, na němž je ve formě štukových figur vyobrazeno Nesení kříže, Bičování, Ukřižování a zmrtvýchvstalý Kristus. Součástí vybavení kaple bývala také pohřební výbava Zachariáše z Hradce sestávající z helmice, meče, štítu a několika malovaných praporců s erby. Ikonografický program kaple lze v obecné rovině vyložit jako eschatologické očekávání vzkříšení a posledního soudu.

Za projektanta přestavby telčského zámku včetně kaple Všech svatých býval považován Ital Balsassare Maggi z Arogna, ale tato hypotéza byla vyvrácena. V současné době převládá názor, že převážnou část přestavby vedl Antonio Ericer, doložený na stavbě zámku v Jindřichově Hradci. Autorství štukových dekorací bylo dříve připsáno italskému štukatérovi Antoniu Melanovi, nicméně formální znaky jím signované práce na zámku v jihočeské Kratochvíli jsou natolik odlišné, že dnes je výzdoba kaple přisuzována blíže neznámé skupině v Telči činných Vlachů. Malířskou výzdobu kaple provedl pravděpodobně Raimund Paul, malíř činný i na dalších sídlech pánů z Hradce. V kontextu raně novověké aristokratické sepulkrální kultury bylo obvyklé pohřbívání v kaplích při farních či klášterních kostelech, proto je kaple Všech svatých jako stavební typ zámeckého sakrálního prostoru s pohřební funkcí zcela výjimečná a bylo by možné k ní uvést jen velmi obecné analogie.