Ondřej Jakubec, Lucia Krajčírová, Jana Waisserová, Státní zámek Kratochvíle, Zlatý sál („Zlatý pokoj velký“), Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/945, vyhledáno 27. 3. 2023. |
Státní zámek Kratochvíle, Zlatý sál („Zlatý pokoj velký“)(č. 945) |
---|
figurální a dekorativní štuková výzdoba sálu |
Památkově chráněno, č. úskp: 42162/3-3707, Památkový katalog |
Umístění |
---|
sál v 1. patře, západní strana |
Anotace |
---|
Štukové dekorace rožmberské vily Kratochvíle, vzniklé kolem roku 1590, představují jedinečný doklad komplexní interiérové dekorace pozdně renesančního příležitostného sídla. Odráží nejen vysoký umělecký standard, propojení s architekturou i dalšími uměleckými druhy, zvl. malbami, ale především vyjadřují vysoké nároky stavebníka – Viléma z Rožmberka, nejvyššího purkrabího Českého království (†1592). Štukové dekorace signoval Antonio Melana ze severoitalského Arogna (†1594?). Částečně polychromované a zlacené dekorace prošly komplexním restaurováním v letech 2006–2009. |
Kraj |
---|
Jihočeský |
Okres |
---|
Prachatice |
Obec |
---|
Netolice |
Ulice, čp/č. o., kat. území, č. parcely |
---|
Petrův Dvůr 5 Netolice/2710 |
Datace |
---|
1589-1590 |
Jméno autora (autorů) / určení uměleckého okruhu: |
---|
Antonio Melana |
Charakter díla |
---|
dekorativní›vegetabilní, figurální, dekorativní›antropomorfní, dekorativní›heraldický |
Technika štuku |
---|
Modelovaný, vytlačovaný a otiskovaný štuk, polychromie a zlacení |
Materiálová skladba štuku |
---|
Základ tvoří hrubší jádro z vápenné malty s tmavším okrovým zabarvením a nižším obsahem vápna. Modelační čistě vápenný štuk (intonaco) má bělavý až našedlý tón. Pojivem jádrové i intonacové hmoty je čisté nedolomitizované vápno, původem z krystalického vápence. V jádrové omítce s říčním pískem se nacházejí, kromě velmi malých úlomků dřeva, uhlí a cihly, také jílové minerály a železné okuje. Ve hmotě vápna se nacházejí poměrně velké pojivové částice (2–5 mm) a nedopaly v podobě krystalického vápence. Převládající složkou plniva jsou kalcitová zrna, tedy různé druhy drcených mramorů a vápenců jak čistých, tak dolomitických. Plnivo je extrémně jemné, tříděné do velikosti zrn do 1 mm a s velkým podílem prachových částic (kolem 0,05 mm) a jemnou frakcí železných okují. Vysokou pevnost způsobuje kromě výpalu z mramoru také vysoký podíl pojivové složky. V jádrové omítce se pohybuje v poměru 1 : 2 (pojivo : plnivo), v bílé štukové hmotě je poměr až 1 : 1. |
Povrchové úpravy |
---|
zlacení stávající stav Zlacení akcentů (detailů) figurálních i ornamentálních částí je provedené technikou kladení zlatých plátků na bílkovinný transparentní lep nanesený na pigmentovaný podklad okrového odstínu, který obsahuje pigmenty olovnaté běloby a žlutého okru. Štuk byl v místě předpokládaného zlacení izolován tenkou, pravděpodobně šelakovou transparentní vrstvou. Polychromie má spíše charakter lokálního kolorování červenými tóny s obsahem pigmentu minia. Bohatší polychromie heraldických znaků zahrnuje i celozlacenou postavu rožmberského jezdce. Na jejím pozadí je velmi náročnou technikou zlacení šablonou provedená „tapeta“ s liliemi. |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Stávající stav |
---|
dobrý |
Uměleckohistorický popis |
---|
Monumentální Zlatý sál s jedinečnou malířskou a štukovou výzdobou plnou figurálních obrazů a dekorativních polí zabírá celý západní trakt prvního patra vily. Prostor sloužil jako reprezentační sál a tzv. tabulnice. Štukatérská práce Antonia Melany je zde nezpochybnitelná díky dedikační tabulce na klenbě: ANTO / NIVS / MEL- / ANA / FECIT („vytvořil Antonio Melana“). Malířskou výzdobu provedl Georg Widman, který obepnul stěny místnosti malbou připomínající luxusní brokátovou textilii s motivem velkých stylizovaných květů. Do výzdoby zakomponoval také tři figury putti hrající na hudební nástroje, které odkazují na slavnostní účel sálu i na hudební záliby obou posledních Rožmberků. S velkolepou výzdobou stropu a stěn místnosti původně korespondovala i keramická podlaha, tvořená ornamentálními tvary zlatavých arabesek se zelenožlutou glazurou. Štuky Zlatého sálu jsou založeny na kombinaci bílé barvy a zlacených akcentů detailů draperií, ozdob, florálních motivů a částí dekorativních rámů. Polychromie je provedena pouze na heraldických polích. Exkluzivní štuková technika ve stylu bílých a zlatých štukatur je v kontextu českých zemí i střední Evropy zcela výjimečná. V domácích podmínkách lze pro srovnání uvést zejména zámek v Telči (kaple Všech svatých), zámek v Bechyni (tzv. Soudnice), Arcibiskupský palác v Praze (kaple), zámek v Nelahozevsi (Rytířský sál) a vilu Hvězda v Praze-Liboci. Zejména poslední dva příklady poskytují analogii Kratochvíli v tom, jak kombinují tuto efektní štukovou techniku s vyhraněnou antikizující ikonografií. Ta vychází z Liviovy historické práce Ab urbe condita (cca 27–9 př. Kr.), pojednávající o nejstarších dějinách Říma od jeho založení až po dobu císařskou. Volba dvaceti pěti výjevů je svázána s grafickými předlohami dřevořezů Josta Ammana (1539–1591) a Tobiase Stimmera (1539–1584), jež nabízely od 60. let 16. století četné latinské a německé liviovské edice, včetně samostatných obrazových alb (Icones Livianae či Livische Figuren apod.). Štukatér Melana navíc s předlohami pracoval velmi kreativně, některé např. rozdělil a využil pro více štukových scén. Mohl přitom vycházet přímo z tisků v rožmberské knihovně, která obsahovala více liviovských edicí, např. štrasburské vydání Ab urbe condita z roku 1590. Antonio Melana tyto předlohy zajímavě stylizoval, respektive oprostil je od pozadí či některých figur a omezil se vždy na ústřední výjev. Klenební pole lemují bohatě profilované a dekorované štukové lišty (vejcovec, akant, perlovec, vlnovky) a pásy s výraznými červenými růžemi Rožmberků. Do takto vymezených ploch jsou volně či pomocí tvarovaných profilovaných rámů vkládány jednotlivé dekorativní a figurální výjevy. K těm prvním patří bohatý repertoár květinových váz, festonů, vegetabilních závěsů, draperií, akantů, stuh, volut, lvích maskaronů, draků, labutí. Součástí je i bakchická maska doplněná nápisem „Hoc Opus Est Gratia Dei Operatum“ (Toto dílo je vytvořeno s pomocí Boží). Tento motiv symbioticky propojuje hodovní funkci sálu s křesťanským moralismem a je typickým projevem anticko-křesťanské syntézy renesanční kultury. Zlatému sálu uprostřed klenby dominuje ve velkém čtvercovém poli symbolická figura rožmberského jezdce na malovaném brokátovém pozadí V jeho koutech jsou připojeny znaky čtyř manželek Viléma z Rožmberka. Obdélná pole mezi nimi vyplňují pololežící postavy čtyř kardinálních ctností, jejichž vzory leží zřejmě v grafice nizozemské provenience. Ve výbězích klenby po delších stranách místnosti se nachází šest výrazných ženských postav, z nichž jedna bohatě oblečená nese zmíněnou sebevědomou signaturu Antonia Melany. Ostatní postavy žen v protáhlém manýristickém kánonu jsou oděny jednodušeji a nesou zajímavé atributy – stuhu či ozdobný provaz se střapcem, roh hojnosti, trubku či polnici, činely a planoucí srdce. Výklad těchto postav není vždy jednoznačný, i díky rozsáhlým rekonstrukcím. Původní figurou je Fama (Dobrá pověst) s trubkou, postava s hořícím srdcem a postava s provazem, která snad vychází z grafického vzoru Marcantonia Raimondiho. Zajímavý vzor pro figuru s činely najdeme na rytině Enea Vica (původně též dle Raimondiho) zobrazující výjev s bakchanáliemi. Smysl těchto postav nejspíše přesahuje dekorativní rámec či kompilativní vzorníkové postupy štukatéra a záměrně se vztahuje k základnímu poslání Zlatého sálu jako místu určenému k hodování a zábavě.
|
Historické zásahy / opravy |
---|
1764: oprava statických poruch provedena v souvislosti s výměnou krovu, oprava statických trhlin a osazení sádrových růží (nelokalizováno), z této doby pravděpodobně pochází doplňky figur v západní části sálu modelované v hnědé omítce s okrovou polychromií 1844: konzervátorské zásahy za Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu, sejmutí a přilepení odlupujících se částí štuků na sádru (nelokalizováno), záměr pouze konzervovat a nedoplňovat dokládají písemnosti z pera Marie Anny ze Schwarzenbergu. 1952–1961: očištění od nátěrů a restaurování spočívající v masivním hypotetickém doplňování opadaných částí, a to včetně figur (Alois Kabeš, Rudolf Tintěra) 2006–2009: Projekt "Renesance renesance" – restaurování všech interiérů vily, revize velkoplošných doplňků z předchozích zásahů novými modelacemi poučenými grafickými předlohami, rehabilitace doloženého zlacení (Jan Brabec, Kateřina Krhánková, Jana Waisserová, Martin Zmeškal, ad.) |
Literatura |
---|
Václav Bůžek – Ondřej Jakubec, Kratochvíle posledních Rožmberků, Praha 2012. Milena Hajná, Zámek Kratochvíle, České Budějovice 2011. Ondřej Jakubec, Kratochvíle, in: Michal Konečný (ed.), Na věčnou paměť, pro slávu a vážnost. Renesanční aristokratická sídla v Čechách a na Moravě ve správě Národního památkového ústavu, Kroměříž 2017, s. 307–331. Ondřej Jakubec, The Villa Kratochvíle in Bohemia. Imagery, Senses and Meaning in Vilém of Rožmberk´s Aristocratic Hunting Lodge, in: Barbara Arciszewska (ed.), The Early Modern Villa. Senses and Perceptions versus Materiality, Warsaw 2017, s. 155–170. Petr Kindlmann, Nově nalezené předlohy ke štukům a nástěnných malbám vily Kratochvíle, Památky jižních Čech 4, 2013, s. 63–80. Jarmila Krčálová, Renesanční stavby Baldassara Maggiho v Čechách a na Moravě, Praha 1986, s. 30–39. Jana Zapletalová, Štukatér Antonio Melana a migrace umělců z Arogna, Zprávy památkové péče 80, 2020, č. 3–4, s. 271–281. |
Autoři záznamu |
---|
Ondřej Jakubec, Lucia Krajčírová, Jana Waisserová |
Státní zámek Kratochvíle obsahuje tato díla: