Přesné využití místností známe díky inventářům z let 1598–1601 až pro dobu vlády posledního rožmberského vladaře. Tehdy zde byl předpokoj, pokoj a komora Petra Voka z Rožmberka. Předpokoj byl v inventářích označován jako „wartštubn Jeho Milosti páně“, tedy místo, kde čekali hosté na přijetí. Tento apartmán svojí specifickou výzdobou nejsilněji reflektuje vztah Viléma z Rožmberka s poslední manželkou Polyxenou z Pernštejna. Prostor předpokoje i zde definuje široce založená valená klenba s lunetami – její linie, navíc proložené kříženými liniemi, sledují štukové dekorativní lišty. Do takto vymezených volných polí jsou vloženy kruhové, oválné a obdélné medailony s figurálními výjevy oproštěnými od pozadí. Další plochy vyplňují rozety, stylizované obličeje – maskarony – a dekorativní závěsy. V ikonografii pokoje zaujmou výjevy z Liviových Římských dějin, jež se nacházejí ve dvou lunetách západní stěny naproti oknům a ve čtyřech kruhových medailonech v plochách klenebních výběhů. V čelech místností jsou umístěny dva medailony s vyobrazením vzorových římských hrdinů Mucia Scaevoly a Marka Curtia, jež po stranách doprovázejí dvě štuková erbovní znamení – rožmberské a pernštejnské. Zbývající prostor lunet vyplňují obdélná pole se ženskými personifikacemi čtyř kardinálnych ctností a vrchol klenby zdobí personifikace tří ctností teologických.