Rosický zámek stojí na místě středověkého hradu, v náznacích dodnes patrného v ostění kamenných portálků a v hmotě nároží severního křídla. Raně renesanční přestavba za držení Dobeše Černohorského z Boskovic a Bohunky z Pernštejna je dodnes viditelná v jihovýchodní části přízemí, kde byl prostor opatřen valenou klenbou s výsečemi a hřebínkovým hvězdicovým dekorem. Od roku 1562 držel panství Rosice Jan starší ze Žerotína, který započal s přestavbou středověkého hradu na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Po jeho smrti se zámku ujal jeho syn Karel starší, jenž navázal ve stavebních aktivitách na svého otce a dokončil přestavbu zámku. Právě za jeho působení vznikly také nejvýznamnější interiérové dekorace v prvním patře zámku – malované grotesky a emblemata ve dvou sálech západního křídla a geometrické štukatury na klenbách tří místností v severním traktu. Kontakty na umělce Karlovi staršímu zprostředkovávali agenti, mimo jiné Jeroným Bonacina, který působil ve Vídni a který pravděpodobně do Rosic doporučil Hanse Falcka. Tento štukatérský mistr a vídeňský měšťan přijal od Karla staršího nabídku na výzdobu tří pokojů rosického zámku, jak nás informuje vzácně dochovaná smlouva podepsaná v Třebíči 11. září 1618.

Místnost č. 223, která bezprostředně přiléhá k rohovému rytířskému sálu, má klenbu zdobenou podélnými rytmizovanými kazetami, jejichž schématem prostupují spojující čtverce. Klenební dekorace tak získává celistvý charakter pravidelné sítě tvarů, jež probíhá nezávisle na architektonice klenby. Obdobu složitého kazetování v malé místnosti přiléhající k rytířskému sálu pozorujeme na klenbě průjezdu zámku v Hranicích na Moravě (1620).