Rosický zámek stojí na místě středověkého hradu, v náznacích dodnes patrného v ostění kamenných portálků a v hmotě nároží severního křídla. Raně renesanční přestavba za držení Dobeše Černohorského z Boskovic a Bohunky z Pernštejna je dodnes viditelná v jihovýchodní části přízemí, kde byl prostor opatřen valenou klenbou s výsečemi a hřebínkovým hvězdicovým dekorem. Od roku 1562 držel panství Rosice Jan starší ze Žerotína, který započal s přestavbou středověkého hradu na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Po jeho smrti se zámku ujal jeho syn Karel starší, jenž navázal ve stavebních aktivitách na svého otce a dokončil přestavbu zámku. Právě za jeho působení vznikly také nejvýznamnější interiérové dekorace v prvním patře zámku – malované grotesky a emblemata ve dvou sálech západního křídla a geometrické štukatury na klenbách tří místností v severním traktu. Kontakty na umělce Karlovi staršímu zprostředkovávali agenti, mimo jiné Jeroným Bonacina, který působil ve Vídni a který pravděpodobně do Rosic doporučil Hanse Falcka. Tento štukatérský mistr a vídeňský měšťan přijal od Karla staršího nabídku na výzdobu tří pokojů rosického zámku, jak nás informuje vzácně dochovaná smlouva podepsaná v Třebíči 11. září 1618.

Největší z trojice místností s geometrickými štukovými dekoracemi je situována do západního nároží a sloužila pro reprezentativní účely. Tomáš Knoz ji označil za rytířský či hodovní sál. Zrcadlovou klenbu zdobí soustava devíti prolínajících se oktogonálních, rytmizovaných kazet. Kratší osa klenby sestává ze tří podélných kazet vyplněných oválnými útvary na spojujících lištách, tedy komunikujícími rámci. Zbylé kazety po stranách mají ve svém čtvercovém středu srdčité motivy listů v rozích klenby a dvě typizované rozety (bez napojení na systém lišt) v čelech klenby. Tažené rámování je dále zdobeno drobnými rozetovými čepy na spojnicích štukových lišt. Tento velkolepě pojatý prostor poskytuje vstup do západního křídla s groteskní výzdobou, ale i do zbývajících dvou, výrazně menších místností se štukovými dekoracemi. 

Analogické štukové vzory spatřujeme hned u několika dalších moravských staveb, jak světských, tak sakrálních. Zmiňme např. štukatury na zámcích v Branné, dříve Kolštejně (1614) a Lipníku nad Bečvou (1609), dále v kostelích sv. Šimona a Judy ve Strážku (1616) či sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách (1603). U těchto památek se vyskytují klenební obrazce příbuzné s výzdobou Rytířského sálu v Rosicích, zejména díky uplatnění srdčitých listů či kombinace s rozetami.