Zámek Tatenice má podobu dvoukřídlé jednopatrové stavby. Jeho současná dispozice je výsledkem radikální rekonstrukce 80. let 20. století a řady demolic, které v původně pravidelně vybudovaném areálu probíhaly už od konce 18. století. Původní tvrz (integrovanou v dnešním východním křídle) zakoupil v roce 1600 majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. V roce 1606 (datace vstupního portálu) ji nechal přestavět na zámek s pravidelnou tříkřídlou dispozicí a arkádovým nádvořím. V této době vznikly také náročné štukové dekorace, které se v části prostor přízemí i patra zachovaly dodnes. Z publikovaného půdorysu přízemí budovy (Plaček 1996, s. 339) je patrné, že jednodušší štukovou výzdobu na hranách lunet a v geometrických zrcadlech ve vrcholu kleneb bylo možné najít i v prostorách dnes již strženého západního křídla. Zachované prostory se štukovou výzdobou najdeme především v severním křídle a v sousedící severní partii východního křídla. Celkem se jedná o osm místností v obou podlažích zámku. ​

Prostor schodiště je přiřazen západně k průjezdu ve středu dispozice severního křídla. Vstup na schodiště je nyní řešen jinak, původní vstupy vedly z arkádového ochozu u dvorní fasády přímo na podesty. Podesty v přízemí a v patře jsou vybaveny křížovými klenbami s vytaženými profilovanými žebry a vrcholovými svorníky s okřídlenými andílčími hlavičkami doplněnými stylizovanou rozvilinou. Klenby podest jsou od kleneb stoupajících částí schodiště odděleny pasy s profilací. Spodní část schodiště kryje stoupající stlačená valená klenba opatřená štukovým dekorem komunikujících rámců. Tvoří je ploché, na okrajích odstupněné profily kontrastující s vypichovanou omítkou pozadí. V drobných středních polích jsou doplněny malými rozetami. Střední podesta schodiště je překlenuta dvěma křížovými klenbami s dekorativními žebry složenými z vejcovce a řetězce a kruhovými svorníky s andílčími hlavičkami (jeden z nich vznikl při rekonstrukci). Horní rameno schodiště má shodnou klenbu jako spodní část, pouze štuková dekorace se odlišuje – s plochou vypichovaného pozadí zde kontrastuje geometrický dekor z vyřezávaného štuku vytvářený pomocí neprofilovaných lišt. Základní strukturu kompozice (snad stylizovaného beschlagwerkového ornamentu) tvoří sled drobných zrcadel (kruhové, čtvercové a oválné) ve vrcholnici klenby, které rámují motivy volut a srdcí.

Výzdoba tatenického zámku souvisí s okruhem dalších podobných realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební aktivitou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (totožné lví a andílčí hlavičky atp.) byly použity na klenbě kostela sv. Jiří v Kunčině (kolem 1610), v městském domě čp. 146 v Moravské Třebové, v dekoracích tvrze v Nemili a v podvěží kostela sv. Jiljí ve Svitavách. Dekorativní aparát odkazuje především ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé. Obdobné štukatury (nikoliv již prokazatelně stejné formy pro plastické prvky) najdeme také v Žerotínově městské rezidenci – manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615). Výstavbu tatenického zámku literatura spojuje se jménem moravskotřebovského stavitele Giovanniho Motally da Bonnamone (Plaček 1996, s. 338) a nověji hypoteticky také s okruhem prací stavitele Andrease Balzera ze slezské Nysy (Říhová 2011, s. 143), který působil na počátku 17. století v Moravské Třebové. Kompozičně i některými detaily (nikoliv však shodnými formami pro tlačené dekorace) jsou tatenické štukatury blízké realizacím z prostor zámku v Hranicích (Lejsková-Matyášová 1968).