Renesanční novostavba Sboru jednoty bratrské je situována stranou centra města v blízkosti předchozího útočiště českých bratří, které se nacházelo v bývalém minoritském klášteře. Dnešní podoba sboru v mnohém odráží milníky českých dějin náležející reformaci, událostem souvisejícími s bitvou na Bílé hoře, s josefínskými reformami ad. (Vlk 2001, s. 3). Stavba, kterou od počátku mohutně podporoval Arnošt Krajíř z Krajku, byla zahájena roku 1544 a dokončena o deset let později již pod vedením architekta Mattea Borgorelliho (Krčálová 1955, s. 146). S ohledem na složité nábožensko-politické poměry byl průběh výstavby od začátku značně komplikován a často přerušován. To se týkalo i doby těsně následné po dokončení sboru, kdy byl jeho provoz neustále napadán, až byl roku 1623 definitivně pro české bratry uzavřen a následujícího roku vysvěcen na katolický kostel sv. Václava.

Po převzetí svatostánku katolickou církví nedošlo k větším stavebním zásahům, kromě menších úprav v podobě zazdění bočních portálů či vestavbě šnekového schodiště v roce 1671. Mnohem podstatnější a devastující rána byla uštědřena v návaznosti na zrušení kostela (1781), kdy byl v roce 1787 určen za vojenské skladiště. Pravděpodobně brzy poté byly nahrazeny křížové klenby bočních lodí záklopovými stropy, členitý střešní reliéf byl nahrazen jednou scelující sedlovou střechou. Zejména ale došlo – při zpevňování vrcholnice klenby hlavní lodi – k destrukci většiny ploch se vzorci štukových žeber a sgrafitové výzdoby. Budova chátrala až do roku 1899, kdy ji koupilo město pro účely muzea. Od roku 1905 byl sbor – včetně štukové a sgrafitové výzdoby – velkoryse rekonstruován podle návrhu architekta Antonína Wiehla. K další významné obnově poté došlo ještě v 70. letech 20. století. Ta také nejspíš zahrnovala štukovou, sgrafitovou i malovanou výzdobu (Vlk 2001, s. 18).

Mladoboleslavský sbor je trojlodní pseudobazilika s emporovým ochozem po všech třech stranách a s mohutnou apsidou na východě pro představené obce. Hlavní loď je zastropena valenou klenbou, jež byla pokryta štukovými rámci, často s vyplňující sgrafitovou výzdobou. Podobným systémem se štukovými kazetami, ovšem mnohem lépe dochovanými, bylo obohaceno také zaklenutí východní apsidy. Některé architektonické články odkazují na starší domácí tradici, jež je patrná zejména v gotizujících tvarech a kružbách oken či portálů. Celkovým charakterem bývá architektura sboru často přirovnávána ke starokřesťanské bazilice a tento stavební typ dáván do souvislosti s bratrskou teologií (Bareš 1920, s. 38; Krčálová 1955, s. 146–148).

S ohledem na značnou materiálovou ztrátu a opakované restaurátorské zásahy štukové výzdoby je její aktuální uměleckohistorické hodnocení problematické. V hlavní lodi lze snad za alespoň částečně v hmotě dochované štukové zbytky považovat pouze vidlicovité náběhy klenebních vzorců, drobné rámečky v kápích lunet a jejich profilované oblouky. Zničené štukatury byly, nejspíš na základě dochovaných otisků, zrekonstruovány v celé ploše klenby na začátku 20. století poté, co objekt přešel do majetku města. Základ výzdoby tvořily diamantové vzorce v pěti klenebních polích, jež od sebe oddělovaly pásy s kosočtvercovými útvary. Tento výzdobný systém lemovaly dva úzké pásy s ornamentální sgrafitovou výzdobou. V lunetových kápích se střídaly bohatší figurální motivy s ornamentálními, které byly zasazeny do drobných štukových rámců. Lépe dochovaná (minimálně na počátku 20. st.) byla výzdoba klenby v apsidě. Klenbu tvoří tři mohutné lunety s hranami profilovanými ve štuku a třemi diamantovými kazetami blízkých forem jako v lodi. Na rozhraní s hlavní lodí byly umístěny tři drobnější štukové rámečky s figurálními sgrafitovými motivy.

Nekomplikovaný a přehledný geometrizující styl štukových rámců obohacených o jednoduchou figurálně-ornamentální sgrafitovou výzdobu patrně ještě splňoval přísné požadavky českých bratří na výzdobu sborů, současně snad dokázal uspokojit také estetické nároky hlavního mecenáše Arnošta z Krajku. Zároveň v mnoha aspektech odpovídá i některým dalším stavbám, jež můžeme autorsky spojit s Matteo Borgorellim, který byl ostatně činný také na jiných stavbách pro pány z Krajku. Charakteristické pro Borgorelliho tvorbu je zejména výjimečné spojení štukem rámovaných ploch s výzdobou provedenou ve sgrafitu, jež je situováno do interiérů. S takovýmto typem výzdoby se můžeme dále setkat na jiných Borgorelliho realizacích – na staré radnici v Mladé Boleslavi či na zámku v Brandýse nad Labem. Bližší srovnání sgrafitové výzdoby klenby bratrského sboru s jednou z místností brandýského zámku ukazuje dokonce některé detailní shody – např. v kandelábrových pásových ornamentech nebo v šestiúhelníkových sgrafitových obrazcích se dvěma postavičkami a rozvilinovým ornamentem, které jsou shodné do nejmenších podrobností.