Farní kostel Božího Těla měl původně mírně odsazený presbytář, což dokládají starší publikované půdorysy i snímky objektu před radikální meziválečnou přestavbou. Loď je zaklenuta valenou klenbou se třemi páry styčných výsečí, které dosedají na vtažené pilíře s římsovými hlavicemi. Klenba je dekorována systémem jemně profilovaných štukových žeber, která zvýrazňují hrany výsečí a zároveň oddělují klenební pole a vybíhají z pilířů kolmo k vrcholnici klenby. Vrcholnice klenby je spojena žebrem vytažený do hřebínku a přerušována systémem centrálně komponovaných zrcadel, která jsou vyplněna florálními a geometrickými motivy (osmicípá hvězda, profilovaný terč ve středu s rozetou tvořenou osmi srdčitými lístky). Jedno pole je prázdné a jedno vybavené pouze profilovaným terčem, je nepochybně soudobou rekonstrukcí na místě staršího (neznáméno) motivu. Ve středu vrcholnice lodi je zasazen velikostí i obsahem nejvýznamnější dekorativní prvek. Obdélné pole vymezené profilovaným rámem je v rozích doplněné stylizovanými plochými liliemi. V centru jsou komponována písmena IHS tvořící monogram Kristova jména, který souvisí se zasvěcením kostela Božímu Tělu. Nad břevnem centrálního písmene H je nahoře doplněn křížem a dole srdcem doprovázeným dvěma liliemi. Detaily dekorace (například řešení srdce, které by správně mělo být opatřeno třemi hřeby) není možné sledovat kvůli osazenému tělesu osvětlení. Podobně osvětlení také nedovoluje celkové čtení motivu nad varhanní kruchtou. 

Christogram má význam také pro datování štukatur. Můžeme ho s největší pravděpodobností spojovat s katolickým prostředím, což hypoteticky umožňuje klenbu datovat do doby nové výstavby kostela po požáru v roce 1615. V té době měl na pět let (1615-1620) katolického správce faráře Jana Oliwerskeho.