Renesanční podoba zámku v Kuřimi vznikla radikální přestavbou starší tvrze Zikmunda Nekeše z Landeka, jejíž pozůstatky jsou dodnes čitelné v přízemí východního křídla tzv. Starého zámku. V roce 1547 odkoupilo panství Kuřim město Brno, pod jehož správou (mezi lety 1592–1594) došlo k zásadní přestavbě. Dle dochovaných archivních pramenů zámek projektoval brněnský stavitel Antonio Paris, s nímž spolupracoval kameník, v pramenech uvedený jako Francz. Zámek byl opatřen arkádovou lodžií, která se kolem přelomu století s oblibou uplatňovala u podobného stylu staveb (Antonín Paris o několik let později vedl stavbu arkádového zámku v Ivanovicích na Hané). V renesanční podobě, s menšími opravami po třicetileté válce, zámek zůstal až do poloviny 19. století. V tu dobu zámek opustili úředníci správy městských statků a nové využití zámku coby dívčího sirotčince vedlo k rozsáhlé přestavbě. V letech 1888–1889 bylo zbořeno předzámčí a na jeho základech vzniklo nové křídlo zámku. Současně byla přizpůsobena i fasáda tzv. Starého zámku.

Jihovýchodní nároží tzv. Starého zámku ve svém prvním patře skrývá renesanční zrcadlovou klenbu s výsečemi. Jedná se o nejreprezentativnější prostor zámku s geometrickým štukovým dekorem. Vrchol klenby zdobí obdélné vpadlé štukové zrcadlo, z jehož rohů jsou vedeny hladké štukové pásy. Výseče klenby jsou lemovány jednoduchými štukovými hřebínky sbíhajícími se u lemu zrcadla. V každé výseči je vpadlé pole ve tvaru srdce s profilovanou hranou. Podobný motiv srdce se dále vyskytuje například na zámcích v Dolních Kounicích, v Bučovicích nebo na klenbách Schwanzova domu v Brně (k tomuto typu dekorací viz Jakubec 2002 a Řezníčková 2020).