Tři křídla manýristického zámku v Moravské Třebové byla vystavěna v první polovině druhého desetiletí 17. století. Navázala na starší raně renesanční aristokratické sídlo a vytvořila zázemí městské rezidence Ladislava Velena ze Žerotína. Náročná architektura byla provedena stavitelem Giovannim Motallou (de Bonamonne), usedlým v Moravské Třebové. Autorem návrhu, který čerpá z různorodých zdrojů, mj. z předloh Sebastiana Serlia, byl nejspíše císařský architekt Giovanni Maria Filippi. V roce 1611 se začalo se zavážením příkopů hradby odddělující "Starý zámek" od města. Na tomto místě postupně, nejspíše do roku 1615-1616 vyrůstal tzv. Nový zámek. Ke svému účelu byl využíván jen krátce. Už v roce 1621 ztratil svou sídelní funkci, protože majitel Ladislav Velen ze Žerotína emigroval - jako hejtman moravské povstalecké zemské vlády byl odsouzen k smrti. Zámek Moravská Třebová i s panstvím přešel jako konfiskát do rukou Karla z Liechtensteina.    

Tříkřídlá dispozice Nového zámku do sebe integrovala aditivně řazené prostory přístupné z arkády. Není zcela zřejmé, k čemu byly určeny. Při soupisu konfiskátu ve 20. letech 17. století byly prázdné nebo sloužily jako skladiště. Pro sledovanou část přízemí východního křídla můžeme s největší pravděpodobností počítat s konírnami. Na tomto místě je zachycuje i nejstarší plán zámku z roku 1786 (Říhová 2011, s. 33). Na něm jsou konírny i v honosném prostoru sálu se středními sloupy v krátkém jižním křídle.

Prostor dnešní kavárny je situován ve středu dispozice západního křídla. Je sklenut stlačenou valenou klenbou s pěti páry styčných trojbokých lunet, které jsou na hranách opatřeny dekorativními žebry. Žebra kombinují dva průběžné ornamenty - na okraji vejcovec a ve středu pás s žaludy. Stýkají se ve vrcholových rozetách, které jsou z části výsledkem rekonstrukce při posledním restaurátorském zásahu. Z této doby je také barevná úprava napodobující autentickou štukovou materii.    

Výzdoba prostor souvisí s okruhem dalších podobných štukových realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební skupinou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek, dále v méně náročné dekoraci v zadním prostoru domu čp. 46 v Bránské ulici v Moravské Třebové a v mázhauzu domu čp. 146 v Olomoucké ulici tamtéž. Další vazby najdeme v dekoracích tvrze v Nemili, která leží na sousedním zábřežském panství. Dekorativní aparát odkazuje k obdobným slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.