Měšťanský dům čp. 2/11 na krnovském Zámeckém náměstí patří k nejvýstavnějším renesančním stavbám ve městě. Nárožní dvoupodlažní dům s dochovaným renesančním jádrem je zakončen vysokou atikou. V přízemí má podloubí a nárožní arkýř pocházející pravděpodobně z druhé poloviny 16. století. Objekt byl přestavěn po požáru v roce 1779 a poté v 19. a druhé polovině 20. století. Po roce 1973 byla provedena jeho revitalizace (Lukáš Michl, Evidenční list nemovité kulturní památky, poř. č. 21, 1966, NPÚ ÚOP v Ostravě).

V přízemí východního traktu se nachází štukem zdobená místnost, přístupná vchodem z podloubí a osvětlená oknem. Její valenou klenbu člení dvojice protilehlých trojbokých výsečí, jejichž hrany jsou zvýrazněny subtilními štukovými žebry. Profil žeber sestává ze středového hřebínku, po stranách lemovaného dvojicemi oblounů stejných proporcí. Takto komponovaná žebra kolmo spojují také hroty protilehlých výsečí, přičemž se v ose klenby protínají se stejně tak profilovanou vrcholící a v místě jejich průsečíků jsou modelovány tři reliéfní rozetové svorníky. Klenební patky jsou utvářeny římsami na konzolách. Některé části štukové výzdoby jako např. reliéfní pojetí svorníků byly dotvořeny až v rámci rekonstrukce domu na konci 70. let 20. století. Nicméně současný profil žebrování se zdá být původní. Podle Haničákem zjištěné fotodokumentace stavebních úprav se profil žeber měnil vlivem několikerého přelíčení, přičemž mladší nátěrové vrstvy byly poté odstraněny (Haničák 2015, s. 135). Obdobnou sestavou žeber disponoval i mázhaus krnovského domu staré čp. 157 (dříve Franz-Josefsplatz 33), který se ovšem nedochoval – na jeho místě vznikla roku 1923 novostavba (Haničák 2015, s. 135).