Vznik kostela Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci v letech 1590–1594 souvisí se založením nového, nekatolického hřbitova situovaného za hradbami na Novoměstském předměstí. Stavba vznikla jako kolektivní zakázka podpořená městskou radou i soukromými donátory. K významným podporovatelům stavby náležela i rodina erbovních měšťanů Čechů z Kozmáčova, která si k jižní straně presbytáře dala v roce 1597 přistavět privátní pohřební kapli a jež je spojena také renesančními úpravami domů čp. 138/I a 139/I (Hrdlička 2013, s. 240–248; Nejedlá 2013, s. 15–18). Z umělců a řemeslníků podílejících se na stavbě je jménem znám pouze kameník Kryštof Casolar, který za práci žádal městskou radu o městské právo (Novák 1901, s. 241).

Sakristie kostela zaklenutá valenou klenbou se styčnými výsečemi uchovává renesanční štukovou dekoraci v podobě dekorativních rámů doplněných andílčími hlavami. Klenba vybíhá z přízedních pilířků, pod jejichž profilovanými hlavicemi jsou otištěny pásy vejcovce a hlavy andělů. Na klenebních výbězích se nachází kruhové terčíky s osmicípými hvězdami a patrně lipovými výhonky. Hrany výsečí dekoruje perlovec, v jejich křížení se nachází drobné rozety. Ve středu klenby se nachází oválné štukové zrcadlo s odsazenými hranami tvořené vejcovcem a se čtyřmi lvími hlavičkami uvnitř.