Kostel sv. Filipa a Jakuba je jednolodní stavba na přibližně čtvercovém půdoryse s masivní věží při severní straně presbytáře. Vznikl ve druhé polovině 13. století, avšak jeho současná podoba je výsledkem renesanční přestavby z let 1580–1582 (Birnbaumová 60. léta 20. století), jejímž donátorem byl císařský rada a hejtman Prácheňského kraje (v letech 1575–1576) Petr Boubínský z Újezda a na Střele (Sedláček 1891, s. 475–476). V rámci této přestavby byla vytvořena dosti specifická štuková výzdoba, jež je spojována s vlašskou stavební hutí Tomassa Rossiho.

Figurální štuková výzdoba se nachází na hranolové věži s opěrnými pilíři zhruba v polovině své současné výšky. Původně byla totiž věž výrazně nižší – zvýšena byla až roku 1847 (Poche 1978, s. 46). Jde o dvanáct figur vsazených do tří dvojic slepých sdružených oken při východní, severní a západní straně věže. Bývají ztotožňovány se starozákonními menšími proroky (Weis 1935, s. 35), ovšem identifikovat je jednotlivě není možné. Postavy původně držely svitky, dnes jsou však rozpoznatelné jen některé atributy figur severní fasády (kalich, hůl, holubice). Ty jsou téměř jistě druhotným doplňkem, jak vyplývá ze srovnání současného stavu s grafikami Antonína Waldhausera publikovanými v časopise Květy v roce 1867, které jsou nejstaršími reprodukcemi věže a reliéfů (Anonym 1867, s. 60). Poněkud archaizující rustikální pojetí postav umocněné adjustací ve sdružených oknech, dělených reliéfními polosloupy s dříky pokrytými listovým rastrem a hlavicemi s  akanty a bobulemi, může formálně odkazovat k „protorenesanci“ vycházející z romaniku (viz Birnbaumová, evidenční list). Valenou klenbu v interiéru pak zdobí lineární obrazce sestávající z šesti zřetězených dvojic soustředných kruhů nepravidelného tvaru, jejichž profil je oblounový. Schéma je na obou stranách ukončeno v polovině vzorce. Každá výseč nad okny je dále lemována obloukem stejně tak zdvojených prutů vedoucích z klenebních patek.

Za autora renesanční přestavby katovického kostela a jeho štukových realizací býval dosud považován výhradně vlašský stavitel Tomasso Rossi z Mendrisia, který na Strakonicku prokazatelně prováděl ještě přestavby příbuzných kostelů v Dobrši a ve Volenicích (Birnbaumová, evidenční list; Braun 1977; Chlíbec 2011, s. 136–139; Kuncipál 1988). Oproti těmto stavbám však katovický kostel vykazuje řadu odlišností, ať už ve formálních náležitostech dekorací a nebo konstrukční technice klenby. Nelze rovněž vyloučit, že věž vznikla dříve než zaklenutí stavby. Rok po přestavbě katovického kostela je jako pokračovatel Tomassa Rossiho ve vedoucí pozici huti ve Strakonicích doložen Antonio Fusatto z Mendrisia (Crivelli Aldo, Artisti ticinesi dal Baltico al Mar Nero: Svezia – Polonia – Cecoslovacchia – Austria – Jugoslavia – Ungheria – Romania – Turchia, Locarno 1969, s. 65). Jeho dominantní podíl je tak pravděpodobnější, a to i vzhledem k tehdy již pokročilému věku Tomassa Rossiho.