Stávající kostel stojí v místech středověké sakrální stavby, jejímiž četnými stavebními úpravami započatými roku 1501 vznikla současná podoba kostela. Postupně byl vystavěn nový presbytář (druhá polovina 15. století), síňové trojlodí (1501–1555) i literátské tribuny (1560). Ty vznikly v souvislosti s novými šlechtickými protestantskými majiteli – rodem Redernů, kteří dále nechali vybudovat u severovýchodní stěny presbytáře svou pohřební kapli (1605–1610).  V období baroka sloužil svatostánek výhradně katolíkům, s čímž mj. souvisí vybudování západní kruchty (1713–1714), přístavba předsíní a bočních kaplí. Četné barokní úpravy byly částečně převrstveny historizujícími zásahy v závěru 19. století.

Pohřební kapli Redernů nechala přistavět k severní straně presbytáře Kateřina z Redernu po smrti svého muže, prezidenta dvorské válečné rady, Melchiora z Redernu (†1600). Její realizací pověřila Marka Spazzia z italského Lanza, jenž byl mj. autorem renesanční radnice v Liberci či kaple sv. Anny na frýdlantském zámku. Kaple má čtvercový půdorys s polygonálním zakončením v severní části, v níž je situován monumentální mramorový náhrobek doplněný o bronzové sochy Melchiora z Redernu, jeho ženy a syna. Náhrobek dále zdobí množství soch i bronzové a mramorové reliéfy ilustrující vojenské úspěchy Melchiora z Redernu. Autorem náhrobku je Gerhard Hendricks z Amsterodamu působící v té době ve slezské Vratislavi. Pohřební kaple s náhrobkem je jednou z nejvýznamnějších renesančních sepulkrálních památek na českém území.

Technika štuku se v prostorách pohřební kaple uplatňuje na hvězdicové klenbě v podobě štukových žeber vybíhajících z kamenných konzol s andílčími a ženskými hlavičkami. Žebra mají zaoblený profil a na klenbě vytvářejí obrazec osmicípé hvězdy se zvýrazněnými osami jednotlivých paprsků sbíhajících se ve středovém kruhu. Stejný princip zaklenutí a štukatury byl použit při stavbě zámecké kaple sv. Anny, jež stavbě pohřební kaple předcházela a jíž s pohřební kaplí pojí totožné osoby objednavatelů i zhotovitelů. Kápě klenby na sobě nesou více či méně souvislé fragmenty malířské výzdoby. Nejlépe čitelné jsou poprsí andílků, hudební nástroje a polopostavy andělů, z nichž jeden nese pásku s nápisem INRI, druhý (snad) palmovou ratolest. Figurální a heraldická výmalba je místy zachovaná také na stěnách kaple. Zbytky polychromie na sobě mají i štuková žebra, nejlépe patrné jsou žluté a cihlově červené pigmenty.