Dnešní ivančická radnice stojí snad na místě zeměpanského hradu; v 16. století vlastnili dům majetní měšťané (podrobněji Uhrová 1966, s. 260), z nichž pekař Wolf Griespek patrně započal přestavbu, v níž pokračoval v letech 1607–1611 ve spolupráci s vlašským stavitelem Antoniem Valdim a sochařem Giorgiem Gialdim provazník Šimon Pírko, po roce 1609 ivančický purkmistr. Chybné označení „dům pánů z Lipé“ se vžilo ve vazbě na znaky ve vrcholu archivolty portálu a v supraportě sdruženého okna nad ním. Byla to však pouhá loajalita stavebníka vůči vrchnosti, která se demonstrovala i ve výzdobě dalších městských fasád – v našem případě ještě v roce 1636 (letopočet na větrné růžici válcového nárožního arkýře se zkříženými ostrvemi pánů z Lipé, který bývá uváděn v souvislosti s další přestavbou domu), tj. dlouho poté, co v roce 1622 připadly Ivančice Lichtenštejnům. Byla-li dříve zásluha o stavbu připisována Pertoldu Bohobudu z Lipé a datována do let 1607/10–1620 (Lichtenštejnové ji pak měli získat s celým krumlovským panstvím jako konfiskát), došlo poté, co jej Olga Uhrová pramenným objevem spojila s měšťanem Pírkem, k zpřesnění na roky 1607–1611 (s jistotou však realizaci výzdoby rokem stavebníkovy smrtí ohraničit nelze, neboť ze závěti víme, že Valdi měl část výplaty obdržet až poté, co dům dostaví).

Tradované historie se drží i někteří autoři novější literatury, třebaže kromě poškozeného znaku na pravé straně portálu odkazuje na stavebníka, resp. na provaznický cech, jehož byl členem, i další, dobře dochovaný, na sloupu v dolní síni – mázhausu. Ta je oním sloupem a dvěma polosloupy v toskánském řádu rozdělena na dvoulodí zaklenuté křížovými klenbami s žebry ve formě „maltových prutů“ (Samek 1994, s. 594) s perlovcem ve vrcholu každého žebra, ta se sbíhají v centrech jednotlivých klenebních polí v prstencích s plastickými rozetami. Uhrová označila Pírkův dům za „vrchol stavební koncepce moravského předbělohorského měšťanstva“.