Prostor, v němž dnes sídlí kaple pravoslavné církve, se nachází ve druhém patře dvorního křídla měšťanského domu. Jedná se o renesanční místnost vystavěnou koncem 16. století jako součást nástavby o něco staršího dvorního křídla a snad až později v baroku propojenou s hlavním domem do náměstí. Místnost je sklenutá pravidelnou neckovou klenbou na obdélném půdorysu s koutovými výsečemi a dvojící protilehlých ale nestyčných výsečí ve středu. Konstrukční uspořádání je znejasněné průběhem štukových pásů s ústředním zrcadlovým polem a rozetou ve středu. Klenba je svedena k patkám zdobeným kartuší s volutami. Ve středu kartuší je motiv oválného erbu rámovaného perlovcem pánů Šmilauerů ze Smilova. Tento erb byl udělený Augustinovi, Jiříkovi a Janovi Šmilauerovi roku 1572 a tehdy měl tuto podobu: „Totiž štít žluté neb zlaté barvy, v němžto v spodku zeď bílá se třemi stínkami k šachovnici nápodobna, na kteréžto jedné prostřední stínce kohout černý levou nohou držíc v pravé vyzdvižené šveinšpis nebo voštipec myslivecký pošikem na pravém křídle položený, mající hřeben a lalok červený k pravé straně obrácený vzhůru stojí. Nad štítem kolčí helm, okolo něhožto přikrývadla nebo fafrnochy žluté nebo zlaté a černé barvy z obou stran dolův potažené visí. Nad tím nade vším točenice týchž barev, na nížto kohout černý tím vším spůsobem jako dole v štítu vzhůru stojící se vidí.“ Štukové pásy na klenbě jsou provedeny různě: 1) rám zrcadla a kolmé pásy dělící klenbu na pomyslných šest polí jsou složeny z dvojice lišt vejcovců a střední lišty perlovce, 2) hřebínky výsečí jsou zdobeny po obou stranách listovcem a perlovcem, 3) vložené pásy v lunetách perlovcem a dvojicí vejcovů po stranách, 4. pásy lemující průběh lunet na stěnách perlovcem a vejcovcem. Křížení zrcadlového rámu a k němu kolmých pásů a sbíhající pásy v koutových lunetách jsou akcentovany reliéfními hlavičkami lvů. Barevná prezentace odpovídá stávajícímu využití, na odlišnou barevnost kleneb a zejména barevné provedení patek odpovídající popisu erbu lze usuzovat z historických fotografií. Na těch je také patrný průběh příčně uložených a dnes chybějících kovových táhel.