Stáje končily tehdy u brány vedoucí na Prašný most přes Jelení příkop. Stavbu Císařských koníren vedl po roce 1586 správce stavebního úřadu Ulrico Aostalli (Uličný 2017) podle plánů architekta Giovanni Gargiolliho.  Podle Krčálové 1975, s. 505 a 509 a Preisse 1980 definitivní plány dokončil Gargiolli až v roce 1589 a práce byly zahájeny teprve v roce 1590.). Stáje v přízemí byly dokončené již roku 1594 byly zaklenuty valenou klenbou síťovou klenbou se štukovými žebry.

Po roce 1600 byla zahájena také výstavba dalších stájí pro španělské koně jako pokračování severního křídla za branou vedoucí přes Jelení příkop ale ve dvojnásobné šířce jako dvoutrakt s konírnami v přízemí i v suterénu. Stavební úřad pražského hradu tehdy vedl Konrád Engler, který se přel se zednickým mistrem Oraziem Fontanou o způsob založení stájí. Podle jím zhotovených plánů se zdá, že nad jejich klenbami měla být původně zřízena zahrada, ale již záhy zde začal vznikat nový sál - tzv. Španělský v letech 1604–1606. Stáje byly tedy dokončeny v této době. Zatímco jižní trakt opakuje znovu valenou síťovou klenbu, v severním traktu byla kromě náročných kamenických detailů ostění oken a portálů použita inovativní valená výsečová kazetová štuková klenba, kterou projektoval zřejmě již Giovanni Maria Philippi, který byl v roce 1602 povolán z Říma, aby se ujal stavebního úřadu Pražského hradu a který je zřejmě také autorem nad konírnami stojícího Španělského sálu (Krčálová 1975, s. 518; Vilímková – Kašička 1976, s. 385–391, Uličný 2017, s. 848–850). Ve střední části klenby se střídají kazety z čtverců postavených na koso a oválů, trojúhelníkové kazety jsou v nábězích kleneb a také ve výsečích. Výběhy valené klenby jsou podloženy obdélnou štukovu římsou s čabraky. Analogické klenby stájí byly ještě před rokem 1620 realizovány zřejmě také Berky z Dubé při jejich paláci - čp. 192 na Malé Straně (Patrný, 2011).