Martin Šanda, Dům U Šedivých – Praha, Klenba místnosti 1. patra, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/1020, vyhledáno 1. 4. 2023. |
Dům U Šedivých – Praha, Klenba místnosti 1. patra(č. 1020) |
---|
Štuková výzdoba klenby místnosti v prvním patře objektu, středový terč, hrany klenebních výsečí |
Památkově chráněno, č. úskp: 38432/1-174, Památkový katalog |
Umístění |
---|
Klenba místnosti v prvním patře |
Anotace |
---|
Středověký právovárečný dům s pivovarem byl upravován kolem poloviny 16. století a mezi lety 1603 až 1620. Dalšími úpravami dům prošel po polovině 18. století a v letech 1842–1843. Do prvních dvou desetiletí 17. století klademe vznik renesanční klenby v místnosti prvního patra. Klenební výseče zdobí otiskovaný štukový pás s perlovcem a florálním motivem, uprostřed klenby je oválné štukové zrcadlo. |
Kraj |
---|
Hlavní město Praha |
Okres |
---|
Praha |
Obec |
---|
Praha |
Ulice, čp/č. o., kat. území, č. parcely |
---|
Na Perštýně 350 Praha/ |
Datace |
---|
1603–1620 |
Charakter díla |
---|
dekorativní›geometrický, dekorativní›vegetabilní |
Technika štuku |
---|
Otiskování pomocí forem, a to pro perlovec a rozvilinový dekor samostatně. Rozvilinový dekor má šířku 12–12,5 cm a sestává z mechanicky se opakujících částí o délce 44 cm. V některých místech byla forma při otiskování pootáčena o 180°, což mohlo zajistit lepší návaznost (ani tak ovšem nikoli zcela ideální). Perlovec je široký zhruba 2 cm. Štuk po otisknutí formy zjevně nebyl příliš začišťován či opravován. Zvláštní situace nastala ve výsečích v kontaktu se stěnou, neboť zde otištění vzoru v požadovaném směru obvodová stěna bránila. Dekor zde byl vytvářen otiskováním kolmo na stěnu, takže vzor v těchto místech vůbec nenavazoval. Zajímavá situace je pozorovatelná i v koutových částech polí, kde zjevně otisk v prvním směru „překryl“ otisk ve směru druhém, pro lepší čitelnost hlouběji zatlačeném. Pásy lemující hrany výsečí i středové kruhové pole jsou mimo to v různé míře zakřivené. Forma tedy mohla, a v případě výsečí v pásu při obvodových stěnách dokonce nutně musela, být do jisté míry v delším směru konvexně prohnutá. To by umožnilo otiskování nikoli najednou, ale postupně, s mírným natáčením podle konkrétního tvaru lemovaného pole. Konvexní prohnutí formy může potvrzovat i popis G. Vasariho, který při popisu této techniky mluví o „vyduté formě“ a mimo to potvrzuje, že forma byla vyřezána ze dřeva. |
Materiálová skladba štuku |
---|
neověřeno |
Povrchové úpravy |
---|
polychromie stávající stav V poškozených místech lze v severnější místnosti sledovat, že štuková výzdoba ani okolní nečleněná plocha zřejmě nebyly barevně pojednány. Patrné jsou zde pouze bílé monochromní nátěry. |
Původnost |
---|
Nelze posoudit |
Uměleckohistorický popis |
---|
Původně rozlehlý středověký právovárečný dům s pivovarem byl kolem poloviny 16. století a opět v prvních dvou desetiletích 17. století renesančně přestavěn. V šedesátých letech 17. století byl vztyčen nový krov, následovala výraznější barokní úprava po polovině 18. století a v letech 1842–1843 klasicistní přestavba domu. Současně byly až na drobné pozůstatky demolovány veškeré nádvorní pivovarské budovy se sladovnou a nahrazeny stávajícími bytovými budovami (dnes čp. 1004 a 1105). V letech 1863–1864 byla stržena a znovu v regulované uliční čáře vybudována severní část domu. V raném novověku dům vlastnily významné staroměstské patricijské rodiny (Deklivo, Globicové z Bučína, Joanelli). Po pozdně renesanční přestavbě byl dům přístupný z ulice rozlehlou vstupní síní jíž obklopovaly prostory sloužící z části hostinci. Vstupní síň byla klenuta na střední, z kamene tesaný sloup a přizdobena patrně také kamennými patkami (materiál přesně neurčen). K síni přiléhalo velkorysé oválné schodiště s volným středem. V patře se nacházel mázhaus a po jeho stranách dvojice rozlehlých „bytů“, sloužících patrně zpravidla mladší a starší generaci rodiny majitelů. Na významnější z těchto apartmánů navazoval ve dvorní poloze rozlehlý, téměř čtvercový, podle všeho nevytápěný prostor o rozměrech téměř 7×7 m, vybavený v přilehlé poloze záchodem a sloužící i dle dobového inventáře jako parádní ložnice a současně komora k ukládání cennějšího majetku. Inventář z roku 1702 zde zmiňuje lože s nebesy, dvě další lůžka, snad pro děti, domácí oltář, tři velké almary plné šatstva a dalších předmětů, truhlu s penězi a stříbrem atp. Místnost se štukovou klenbou je velmi mírně lichoběžná, takřka čtvercová, rozlehlá místnost má výrazně pravidelný rozvrh. V západní a severní stěně obsahuje po dvou symetricky rozmístěných okenních nikách, v severní části jižní stěny je původní vstup, vybavený kamenným pozdně renesančním ostěním, v západní části jižní stěny je někdejší dveřní nika vstupu na záchod. Dnes je prostor ve směru východ – západ dodatečně předělen příčkou na dvě místnosti, zhruba stejně veliké (jižní místnost je poněkud užší). Klenba má neckový tvar a je pročleněna celkem osmi pravidelně rozloženými trojbokými výsečemi, na které přesně nasedají výše zmíněné okenní a dveřní niky, resp. otvory. Štuková výzdoba zvýrazňuje klenební patky, lemuje klenební kápi, klenební výseče a mimo to lemuje kruhové pole ve vrcholu o průměru cca 1,6 m. Klenební patky se klasicky uplatňují v koutových úsecích a ve středech stěn a na hranách výsečí se zalamují k obvodové stěně. Zdobeny jsou profilací, velmi ploše provedenou, tvořenou poněkud redukovaným jónským architrávem. Pás lemující klenební kápi, klenební výseče a středové pole je shodně utvářen. Uprostřed obsahuje mělce provedenou akantovou rozvilinu a po stranách perlovec. Datace vychází ze zjištění výrazné přestavby domu, uskutečněné mezi rokem 1603, kdy byl dům v inventáři popsán jako zanedbaný a místy navíc se zjevně odlišnou dispozicí, a rokem 1620, resp. 1627, kdy byla vdova po majiteli domu Václavu Deklivo nucena dům před svou emigrací prodat. Dataci mimo to potvrzuje i rudolfinskou architekturou dosti výrazně ovlivněné řešení některých prvků (oválné schodiště, portál do sklepa, Langweilovým modelem doložené řešení fasády, jež je velmi blízké nedalekému domu „U beránka“ (čp. 587/I), vybudovaného také před rokem 1620). Pomocným argumentem pro dataci jsou i druhotně použité trámy v krovu dendrochronologicky datované do let 1611–1612.
|
Historické zásahy / opravy |
---|
Štukový dekor je zjevně v zachovaných částech zcela původní. V některých místech je poškozen mladšími zásahy a velmi primitivně provedenými opravami, které jsou ale dobře odlišitelné. V minulosti byly v jednom z prostorů z klenby i štukového dekoru podle všeho oškrábány mladší nátěry. Zřejmě hned po roce 1736 byla místnost předělena dvěma vzájemně kolmými příčkami na tři prostory. Asi v době první republiky byla demolována příčka dělící severní část prostoru. V jižní části příčkou předělené místnosti je povrch štuků pokryt takovým množstvím mladších nátěrů, že je dekor téměř nečitelný. V severní části místnosti byly starší nátěry podle všeho někdy ve druhé polovině 20. století oškrábány. Štukový dekor je navíc na některých místech poškozen mladšími zásahy (odstraněná příčka, elektroinstalace, atd.). |
Literatura |
---|
Martin Šanda, Dům U Šedivých, Praha Staré Město, čp. 350, Na Perštýně 17, Stavebně historický průzkum, Praha / Čelákovice 2021–2022, uloženo na NPÚ ÚOP v Praze.
|
Autoři záznamu |
---|
Martin Šanda |
Dům U Šedivých – Praha obsahuje tato díla: