Čtyřkřídlý renesanční zámek v Hranicích byl stavěn v několika etapách na místě středověkého hradu. V severní partii městského jádra byl organismus zámecké budovy navázán na hospodářské zázemí. Renesanční objekt realizoval Jan Kropáč z Nevědomí (kamenné prvky výzdoby byly datovány rokem 1562). Jeho dcera Anna († asi 1585) s manžely Janem z Kunovic (†1579) a Janem ml. ze Žerotína († asi 1585) ve stavbě pravděpodobně nepokračovali, stejně jako se nedá stavební aktivita očekávat za poručníků jejich dvou nezletilých dětí. Až vnuk Jana Kropáče Jan Jetřich z Kunovic, který v roce 1588 už právoplatně nakládá se svým dědictvím, mohl začít zámek přebudovávat - v roce 1592 mu jeho sestra Anna předala svůj díl Hranic, v letech 1596-1598 je ve městě často doložen i se svou manželkou Mandalenou z Hardeku. V roce 1600 ale postoupil celé panství výměnou svému švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potenštejna, Anninu manželovi. Právě Žampachovi je přičítána výrazná stavební aktivita, která doplnila tříkřídlou renesanční dispozici o čtvrté dvoulodní severní křídlo. Tato hypotéza souvisí s jedinou zachovanou datací - korouhvičkou datující zřejmě nástavbu věže z roku 1604, zároveň se vdovec Žampach v lednu tohoto roku oženil a korouhvička tak nese zkratku jeho jména a jména jeho nové ženy Kateřiny z Gutštejna. V roce 1609 manželé Hranice prodali spekulantovi Karlu Pergarovi z Pergu a po třech letech v jeho rukách statek získal rytíř Václava Mol z Modřelic. Ten se snad vzápětí pustil do hospodářské stabilizace panství, nových podnikatelských aktivit a také do výraznější úpravy objektu (adaptace vstupního portálu) s níž s největší pravděpodobností souvisela i výzdoba interiérů zámecké budovy štukaturami. Můžeme předpokládat, že budování náročného renesančního sídla souviselo s Molovými společenskými ambicemi, v roce 1612 totiž požádal o přijetí do panského stavu, které mu bylo po průtazích potvrzeno až roku 1618. O statek Hranice přišel při konfiskaci po roce 1621. Štuky se zachovaly v přízemí a prvním patře reprezentativního vstupního jižního křídla.

Menší místnost stávající kanceláře památkové péče je zaklenuta valenou klenbou se styčnými trojbokými lunetami vybavenou štukovým dekorem. Starší funkce prostoru není známa, ale lze předpokládat, že místnost a současně i přilehlý prostor hygienického zařízení s fragmenty obdobného štukového dekoru úzce souvisí s podobou a funkcí severního křídla zámku, přistavěného teprve na přelomu 16. a 17. století v období držení Hranic Zdeňkem Žampachem z Potštejna k původnímu trojkřídlému kropáčovskému zámku. Stavba dvoulodního severního křídla, otevřeného v obou dvou patrech arkádami k severnímu Předzámčí, plnila vedle praktické funkce komunikačního koridoru i funkci reprezentativní, která se promítla do bohaté kamenické výzdoby arkád (figurální v podstavcích a rozvilinové na dřících sloupů). 

Základem dekorativní kompozice jsou plastické hřebínky na hranách klenby stýkající se ve vrcholu v kruhovém zrcadle s osmicípou hvězdou. Centrální pás dekoru je tvořen stylizovaným vegetabilním ornamentem rámovaným perlovcem. Na styku hřebínků a zrcadla jsou zasazeny drobné rozetky. V ploše klenebních výsečí jsou zasazeny srdčité motivy ukončené palmetami, provedené z plochého pásu stylizovaného vegetabilního ornamentu. Na ploše klenby jsou provedeny části zrcadel nepravidelného tvaru z plochých lišt vyřezávaného štuku, v centru jednoho z nich se zachovala velká rozeta. Štukatury jsou z části očištěny od sekundárních nátěrů a jsou na nich patrné fragmenty polychromie. 

Pro štukovou výzdobu hranických prostor existuje blízké srovnání, které definovala už Milada Lejsková - Matyášová, je jím dekorace zámku Ladislava Velena ze Žerotína vystavěného v roce 1606 v Tatenicích. Nenacházíme ale žádné konkrétní otisky forem, které by obě skupiny (tatenickou a hranickou) dílensky propojovaly. Vazba tak zůstává jen ve shodných kompozicích dekoru. Hranické realizace jsou navíc opatřeny mnohem bohatší strukturou prořezávaného štuku, můžeme je tedy považovat za mladší.