Vladislava Říhová, Michaela Rýdlová, Lucie Bartůňková, zámek Hranice, Místnost č. 228 (velká zasedací síň), Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/994, vyhledáno 21. 11. 2024. |
zámek Hranice, Místnost č. 228 (velká zasedací síň)(č. 994) |
---|
dekorativní výzdoba klenby |
Památkově chráněno, č. úskp: 41768/8-435, Památkový katalog |
Vlastník: Město Hranice, Pernštejnské náměstí 1, Hranice I-Město, 75301 Hranice |
Umístění |
---|
v jihozápadním nároží dispozice prvního patra |
Anotace |
---|
Zámek v Hranicích byl stavěn v několika renesančních etapách. Výrazné rozšíření objektu realizoval nejspíše na počátku 17. století Zdeněk Žampach z Potenštejna. V přízemí a prvním patře reprezentativního vstupního jižního křídla se zachovalo několik prostor s geometrickou a bohatou ornamentální štukovou výzdobou. Ta je kladena do objednavatelského okruhu dalšího držitele Hranic Václava Mola z Modřelic, který vlastnil hranické panství mezi lety 1612–1621. |
Abstract |
---|
The castle in Hranice was built in several Renaissance stages. A significant extension of the building was probably realized at the beginning of the 17th century by Zdeněk Žampach of Potenštejn. Several rooms with geometric and rich ornamental stucco decoration have been preserved on the ground floor and the first floor of the representative entrance south wing. It belongs to the group of commisions of another Hranice owner Václav Mol of Modřelice, who owned the Hranice estate between 1612 and 1621. |
Kraj | Okres | Obec |
---|---|---|
Olomoucký | Přerov | Hranice |
Ulice, čp/č. o. | Kat. území / č. parcely |
---|---|
Pernštejnské náměstí 1 | Hranice/3/1 |
Slovní datace | Vročení | Podložení datace prameny |
---|---|---|
druhé desetiletí 17. století | 1612 až 1620 |
Charakter díla |
---|
dekorativní›geometrický, dekorativní›vegetabilní, dekorativní›ornamentální |
Uměleckohistorický popis |
---|
Čtyřkřídlý renesanční zámek v Hranicích byl stavěn v několika etapách na místě středověkého hradu. V severní partii městského jádra byl organismus zámecké budovy navázán na hospodářské zázemí. Renesanční objekt realizoval Jan Kropáč z Nevědomí (kamenné prvky výzdoby byly datovány rokem 1562). Jeho dcera Anna († asi 1585) s manžely Janem z Kunovic (†1579) a Janem ml. ze Žerotína († asi 1585) ve stavbě pravděpodobně nepokračovali, stejně jako se nedá stavební aktivita očekávat za poručníků jejich dvou nezletilých dětí. Až vnuk Jana Kropáče Jan Jetřich z Kunovic, který v roce 1588 už právoplatně nakládá se svým dědictvím, mohl začít zámek přebudovávat - v roce 1592 mu jeho sestra Anna předala svůj díl Hranic, v letech 1596-1598 je ve městě často doložen i se svou manželkou Mandalenou z Hardeku. V roce 1600 ale postoupil celé panství výměnou svému švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potenštejna, Anninu manželovi. Právě Žampachovi je přičítána výrazná stavební aktivita, která doplnila tříkřídlou renesanční dispozici o čtvrté dvoulodní severní křídlo. Tato hypotéza souvisí s jedinou zachovanou datací - korouhvičkou datující zřejmě nástavbu věže z roku 1604, zároveň se vdovec Žampach v lednu tohoto roku oženil a korouhvička tak nese zkratku jeho jména a jména jeho nové ženy Kateřiny z Gutštejna. V roce 1609 manželé Hranice prodali spekulantovi Karlu Pergarovi z Pergu a po třech letech v jeho rukách statek získal rytíř Václava Mol z Modřelic. Ten se snad vzápětí pustil do hospodářské stabilizace panství, nových podnikatelských aktivit a také do výraznější úpravy objektu (adaptace vstupního portálu) s níž s největší pravděpodobností souvisela i výzdoba interiérů zámecké budovy štukaturami. Můžeme předpokládat, že budování náročného renesančního sídla souviselo s Molovými společenskými ambicemi, v roce 1612 totiž požádal o přijetí do panského stavu, které mu bylo po průtazích potvrzeno až roku 1618. O statek Hranice přišel při konfiskaci po roce 1621. Štuky se zachovaly v přízemí a prvním patře reprezentativního vstupního jižního křídla. Rozsahem největší místnost jižního traktu zámku je situována v jihozápadním nároží. Vzhledem k bezprostřednímu napojení na zámeckou věž má zkosenou jednu hranu obdélného půdorysu. Vstup do věže zajišťuje jednoduchý kamenný portál, opatřený ve vrcholu znakem dlouholetých zástavních držitelů Hranic, knížat Dietrichsteinů. Prostor je zaklenut valenou klenbou s protilehlými trojbokými výsečemi. Základem náročné dekorativní štukové kompozice jsou vysoce plastické štukové pásy z vytlačovaného dekoru tvořené kombinací dvou ornamentů - po stranách vejcovce a uprostřed průběžného pásu se stylizovaným vegetabilním ornamentem. Zdůrazňují hrany lunet, člení plochu klenby, rámují centrální obdélné zrcadlo ve vrcholnici klenby a propojují je se sérií dalších pěti do něj vložených drobnějších zrcadel (střídavě ve tvaru čtverce a kruhu). Centrální zrcadlo má pozadí tvořené strukturovanou vypichovanou omítkou a je v pasivních plochách doplněno volutami z plochých pásků vyřezávaného štuku. Vyřezávaný škukový dekor zdobí také jednotlivá drobnější zrcadla - s motivem srdcí v centrální kartuši či velkými rozetami. Bohatou dekoraci doplňují v lunetových výsečích srdce s palmetou a jako doplňkové drobnější motivy jsou použity otisky forem lvích hlaviček a malin. Pro štukovou výzdobu hranických prostor existuje blízké srovnání, které definovala už Milada Lejsková - Matyášová, je jím dekorace zámku Ladislava Velena ze Žerotína vystavěného v roce 1606 v Tatenicích. Nenacházíme ale žádné konkrétní otisky forem, které by obě skupiny (tatenickou a hranickou) dílensky propojovaly. Vazba tak zůstává jen ve shodných kompozicích dekoru. Hranické realizace jsou navíc opatřeny mnohem bohatší strukturou prořezávaného štuku, můžeme je tedy považovat za mladší. |
Technika štuku |
---|
Vytlačovaný štuk, pasivní plochy zdobené vypichováním. |
Materiálová skladba štuku |
---|
V místnosti 228 byl proveden pouze vizuální průzkum, kdy byly komparovány archivní fotografie se stávajícím stavem po rekonstrukci v roce 1998. |
Povrchové úpravy |
---|
monochromie (stávající stav) |
Popis povrchových úprav |
---|
Stávající povrchová úprava je provedena v bílé barevnosti. Fragmenty originálního barevného řešení byly zaznamenány v místě po příčce odstraněné v roce 1998. Kombinovaly hnědou (pravděpodobně přeměněné stříbro) a zlatou barevnost. |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Historické zásahy / opravy |
---|
Restaurování štukové výzdoby v prostorách 1. patra hranického zámku v roce 1943 provedli sochařský a štukatérský podnik Antonína Zeithammera z Brna a malíř a konzervátor Rudolf Růžička. V minulosti byla místnost velké síně uměle rozdělena příčkou, po jejím odstranění v 90. letech se v místech napojení s klenbou objevily stopy polychromie štukové výzdoby. Detaily jsou patrné ve fotodokumentaci průzkumu restaurátorky Romany Balcarové z roku 1998: "Před vybouráním příčky byly pod hlinkovými nánosy a vápennými přetěry zaznamenány jen stopy nepatrných zbytků barevných tónů opakovaně smývaných - snad jen s výjimkou poněkud čitelnějších fragmentů v klenební výseči nad prostředním oknem jižní stěny. Pačokovaný vápenný štuk byl nanášen na pekovanou hlazenou bílou vápennou omítku s tmavším jemnozrnným jádrem. Tato vrstva byla odkryta v ploše stropu bývalého předsálí, kde je dnes po vybourání příčky doplňována původní štuková výzdoba do míst přesně vymezených dochovanou rytou kresbou." Při následném restaurátorském zásahu nedošlo však k nové interpretaci polychromie, pouze se tzv. od ruky domodelovaly chybějící kusy štukatur a celek byl opatřen monochromním bílým nátěrem. |
Zjištěný stav zachování |
---|
dobrý (po restaurování) |
Fotodokumentace současného stavu |
---|
Použité dokumentační techniky | |
---|---|
|
|
Literatura |
---|
Ladislav Hosák – Bohumír Indra – Marie Jašková, Hranice. Dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté, Hranice 1969. |
Prameny |
---|
NPÚ ÚOP Olomouc NPÚ ÚOP Brno NPÚ, Generální ředitelství Praha Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, Státní okresní archív Přerov Archiv Fakulty restaurování Univerzity Pardubice diplomové a závěrečné práce: |
zámek Hranice obsahuje tato díla: