Vladislava Říhová, Michaela Rýdlová, Lucie Bartůňková, zámek Hranice, Místnost č. 226 (kancelář starosty, zvaná dříve též Hejtmanka), Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/993, vyhledáno 21. 11. 2024. |
zámek Hranice, Místnost č. 226 (kancelář starosty, zvaná dříve též Hejtmanka)(č. 993) |
---|
dekorativní výzdoba klenby |
Památkově chráněno, č. úskp: 41768/8-435, Památkový katalog |
Vlastník: Město Hranice, Pernštejnské náměstí 1, Hranice I-Město, 75301 Hranice |
Umístění |
---|
v prvním patře západního křídla |
Anotace |
---|
Zámek v Hranicích byl stavěn v několika renesančních etapách. Výrazné rozšíření objektu realizoval nejspíše na počátku 17. století Zdeněk Žampach z Potenštejna. V přízemí a prvním patře reprezentativního vstupního jižního křídla se zachovalo několik prostor s geometrickou a bohatou ornamentální štukovou výzdobou. Ta je kladena do objednavatelského okruhu dalšího držitele Hranic Václava Mola z Modřelic, který vlastnil hranické panství mezi lety 1612–1621. |
Abstract |
---|
The castle in Hranice was built in several Renaissance stages. A significant extension of the building was probably realized at the beginning of the 17th century by Zdeněk Žampach of Potenštejn. Several rooms with geometric and rich ornamental stucco decoration have been preserved on the ground floor and the first floor of the representative entrance south wing. It belongs to the group of commisions of another Hranice owner Václav Mol of Modřelice, who owned the Hranice estate between 1612 and 1621. |
Kraj | Okres | Obec |
---|---|---|
Olomoucký | Přerov | Hranice |
Ulice, čp/č. o. | Kat. území / č. parcely |
---|---|
Pernštejnské náměstí 1 | Hranice/3/1 |
Slovní datace | Vročení | Podložení datace prameny |
---|---|---|
druhé desetiletí 17. století | 1612 až 1620 |
Charakter díla |
---|
dekorativní›geometrický, dekorativní›vegetabilní, dekorativní›ornamentální |
Uměleckohistorický popis |
---|
Čtyřkřídlý renesanční zámek v Hranicích byl stavěn v několika etapách na místě středověkého hradu. V severní partii městského jádra byl organismus zámecké budovy navázán na hospodářské zázemí. Renesanční objekt realizoval Jan Kropáč z Nevědomí (kamenné prvky výzdoby byly datovány rokem 1562). Jeho dcera Anna († asi 1585) s manžely Janem z Kunovic (†1579) a Janem ml. ze Žerotína († asi 1585) ve stavbě pravděpodobně nepokračovali, stejně jako se nedá stavební aktivita očekávat za poručníků jejich dvou nezletilých dětí. Až vnuk Jana Kropáče Jan Jetřich z Kunovic, který v roce 1588 už právoplatně nakládá se svým dědictvím, mohl začít zámek přebudovávat - v roce 1592 mu jeho sestra Anna předala svůj díl Hranic, v letech 1596-1598 je ve městě často doložen i se svou manželkou Mandalenou z Hardeku. V roce 1600 ale postoupil celé panství výměnou svému švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potenštejna, Anninu manželovi. Právě Žampachovi je přičítána výrazná stavební aktivita, která doplnila tříkřídlou renesanční dispozici o čtvrté dvoulodní severní křídlo. Tato hypotéza souvisí s jedinou zachovanou datací - korouhvičkou datující zřejmě nástavbu věže z roku 1604, zároveň se vdovec Žampach v lednu tohoto roku oženil a korouhvička tak nese zkratku jeho jména a jména jeho nové ženy Kateřiny z Gutštejna. V roce 1609 manželé Hranice prodali spekulantovi Karlu Pergarovi z Pergu a po třech letech v jeho rukách statek získal rytíř Václava Mol z Modřelic. Ten se snad vzápětí pustil do hospodářské stabilizace panství, nových podnikatelských aktivit a také do výraznější úpravy objektu (adaptace vstupního portálu) s níž s největší pravděpodobností souvisela i výzdoba interiérů zámecké budovy štukaturami. Můžeme předpokládat, že budování náročného renesančního sídla souviselo s Molovými společenskými ambicemi, v roce 1612 totiž požádal o přijetí do panského stavu, které mu bylo po průtazích potvrzeno až roku 1618. O statek Hranice přišel při konfiskaci po roce 1621. Štuky se zachovaly v přízemí a prvním patře reprezentativního vstupního jižního křídla. Poměrně velký obdélný prostor situovaný v západním křídle zámku ze severu sousedí s velkou zasedací síní (prostorem č. 228). V západní fasádě je prolomen okenním otvorem, v jižní stěně je zasazen vstup z arkády do místnosti. Místnost je opatřena valenou klenbou se třemi páry protilehlých trojbokých lunet. Základem kompozice jsou vysoce plastické štukové pásy z vytlačovaného dekoru tvořené kombinací dvou ornamentů - po stranách perlovce a uprostřed průběžného pásu se stylizovaným vegetabilním ornamentem. Zdůrazňují hrany lunet a ohraničují centrální plochu klenby s pozadím tvořeným strukturovanou (snad vypichovanou) omítkou. Ve vrcholnici klenby je zasazeno centrální zrcadlo ve tvaru kvadrilobu doplněné středovou rozetou a čtyřmi mušlemi. S pasivními strukturovanými plochami kontrastují ploché pásky vyřezávaného štuku stylizovaného akantu, který přechází téměř do podoby beschlagwerku. Plochy lunet mají také vypichované pozadí a jsou na nich položeny motivy srdce z vyřezávaného štukového dekoru. V dekoraci se uplatňují také drobnější doplňkové motivy lvích a andílčích hlaviček a rozet. Pro štukovou výzdobu hranických prostor existuje blízké srovnání, které definovala už Milada Lejsková - Matyášová, je jím dekorace zámku Ladislava Velena ze Žerotína vystavěného v roce 1606 v Tatenicích. Nenacházíme ale žádné konkrétní otisky forem, které by obě skupiny (tatenickou a hranickou) dílensky propojovaly. Vazba tak zůstává jen ve shodných kompozicích dekoru. Hranické realizace jsou navíc opatřeny mnohem bohatší strukturou prořezávaného štuku, můžeme je tedy považovat za mladší. |
Technika štuku |
---|
Vytlačovaný a vyřezávaný štuk, vypichované pasivní plochy. Prořezávaná dekorativní výzdoba v klenebních výsečích. Dekorativní výzdoba v kápích je individualizovaná. Štukatéři zřejmě měli k dispozici nákres, podle kterého poměrně volně pracovali. Štuková výzdoba byla provedena vždy „za čerstva“, nejspíše v denních dílech. Na jádrové vrstvy byla nanášena modelační vrstva a dekor v kápích na ni byl nejprve předkreslen (rytím) a výsledný obraz vznikl odebíráním hmoty, jako je tomu například u sgrafita. Otiskovaný štuk Otiskovaný štuk se zde vyznačuje vysokým profilem. Nejprve byl vytlačen středový motiv a do přebývající hmoty po stranách byly vytlačovány drobnější motivy. |
Materiálová skladba štuku |
---|
Materiálový průzkum nebyl v místnosti č. 226 proveden, ale z hlediska sondážního průzkumu usuzujeme na stejnou skladbu štuku jako v ostatních místnostech. |
Povrchové úpravy |
---|
monochromie (stávající stav) |
Popis povrchových úprav |
---|
Bílá barevnost štuků zde může být záměrem anebo bohužel i důsledkem novodobého nešetrného očištění štuku až na podklad. |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Historické zásahy / opravy |
---|
Restaurátorské práce zde v letech 1943-44 patrně zahrnovaly jen očištění štukové ornamentiky od starších nátěrů. Interiérové sondy do omítky (označeny č.2 a 3- provedené roku 1995 v rámci druhé etapy SHP) zde neprokázaly přítomnost polychromie. Zároveň toto nepotvrdily ani následující sondy, provedené při průzkumu štuků v březnu a v prosinci roku 2021. Bílá barevnost štuků zde může být záměrem anebo bohužel i důsledkem novodobého nešetrného očíštění štuky až na podklad. Překryvných vrstev je zde totiž pouze několik a příliš nezakrývají původní modelaci originálu. |
Zjištěný stav zachování |
---|
dobrý (po restaurování) |
Fotodokumentace současného stavu |
---|
Použité dokumentační techniky | |
---|---|
|
|
Literatura |
---|
Ladislav Hosák – Bohumír Indra – Marie Jašková, Hranice. Dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté, Hranice 1969. |
Prameny |
---|
NPÚ ÚOP Olomouc NPÚ ÚOP Brno NPÚ, Generální ředitelství Praha Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, Státní okresní archív Přerov Archiv Fakulty restaurování Univerzity Pardubice diplomové a závěrečné práce: |
zámek Hranice obsahuje tato díla: