Tvrz Nemile byla součástí hospodářského dvora na panství Zábřeh, na počátku 17. století patřila Ladislavu Velenu ze Žerotína, v roce 1590 je jako správce zmiňován Jan Huberck z Belnsdorfu. V roce 1617 Žerotín statek prodal Janovu synovi, regentovi zábřežského panství Kryštofu st. Hubrykovi (Huberckovi) z Belnsdorfu. Od 18. století sloužila budova jako selské stavení - západní část domu byla obytná, východní byla využívaná pro hospodářské účely. Objekt byl klasicistně upraven a prošel i dalšími novějšími utilitárními zásahy, zvláště v severní obytné části. Do východní části byla na přelomu 19. a 20. století vložena stájová klenba. Tvrz nebyla příliš reflektována odbornou literaturou a až z aktivity současného majitele byla budova v roce 2009 prohlášena za nemovitou kulturní památku a postupně obnovována.

Obdélný půdorys "palácové" tvrze je ve středu dispozice vybaven příčně řazenou vstupní síní. Od síně východně položené prostory jsou klenuté. Západní trakt má většinou plochostropé místnosti s fabiony. Vstupní síň je zaklenuta stlačenou valenou klenbou s pěti páry trojbokých styčných lunet opatřenou štukovým dekorem. Základem kompozice jsou plastické oblé štukové pásy na hranách lunet tvořené několika řadami listovce rámovaného po stranách drobným vejcovcem. V patě klenby se tento pás zalamuje do drobných říms. Zbytek dekorace je tvořen plochými pásy ornamentu s motivem žaludu. Ten člení plochy klenebních výsečí. Ve vrcholnici klenby je umístěna řada vysoce plastických rozet, které slouží na styku lunet jako svorníky a v prostoru klenby jsou začleněny do na koso položených čtvercových zrcadel.

Není zcela zřejmé, kdo byl objednavatelem štukové výzdoby prostor tvrze. S největší pravděpodobností to byl Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavebními aktivitami je dekor prokazatelně propojen. Pro jednotlivé tlačené prvky (andílčí a lví hlavičky v tzv, kapli a rozety v obou prostorách) byly využity stejné formy, jako pro výzdobu Žerotínova zámku v Tatenici (1606) na sousedním moravskotřebovském panství. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky byly použity i na klenbě kostela sv. Jiří v Kunčině (kolem 1610) nebo v městském domě čp. 146 v Moravské Třebové. Dekorativní aparát odkazuje především ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé. Obdobné štukatury (nikoliv již prokazatelně stejné formy pro plastické prvky) najdeme také v Žerotínově městské rezidenci - manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615). Výstavbu tatenického zámku literatura spojuje se jménem moravskotřebovského stavitele Giovanniho Motally da Bonnamone a nověji hypoteticky také s okruhem prací stavitele Andrease Balzera ze slezské Nysy, který působil na počátku 17. století v Moravské Třebové. 

Objednávka výzdoby tvrze mohla souviset i s aktivitami Kryštofa Hubryka st., který zakoupil statek Nemile v roce 1617. Není však pravděpodobné, že by se ještě po více než 10 letech v rámci stavební skupiny používaly stejné formy pro jednotlivé prvky jako v Tatenicích.