Majitelé šilperského (štíteckého) panství založili v místech dnešního Mlýnického Dvora nejprve sklárny, potom dvůr, mlýn a pilu. Sklárny jsou zmiňovány v roce 1481 a znovu k roku 1594 v dokumentu, kterým majitel panství povolil svému poddanému, sklářskému podnikateli Dominiku Schürerovi z Waldheimu, četné svobody spojené s provozem huti. Dominik patřil k nobilitované rodině původem německých sklářů. Schürerové v Čechách založili a provozovali celou řadu sklářských hutí, známí jsou i činností ve Velkých Kunčicích, odkud Dominik do Mlýnice přišel. V roce 1598 Dominik v Mlýnici vystavěl evangelický kostel, v němž byl později spolu se svými dvěma syny pohřben (zachovány renesanční figurální náhrobníky). Roku 1612 statek Mlýnice koupil a následně nechal vybudovat nové panské sídlo, které zaujalo jižní stranu zdejšího hospodářského dvora. Rok uzavření kupní smlouvy je pro vznik budovy datem post quem, neboť stavba není podrobným dokumentem zmiňována.

Dvoupodlažní v interiéru trojtraktový objekt na obdélném půdorysu má v podstatě charakter tvrze. Objekt je poznamenán četnými úpravami, výraznější stavební změnou však bylo pouze prodloužení zámku k východu, které lze datovat do počátku 18. století. Stavba si zachovala řadu autentických detailů, dokumentujících původní, nepříliš náročné řešení. Vedle kamenných okenních a dveřních ostění se v interiéru sídla zachovaly renesanční klenební konstrukce. Klenba dvojice prostor v jižním traktu přízemí je navíc dekorována štukovou výzdobou.

Prostor č. 09 umístěný východně od hlavního vstupu je sklenut klášterní klenbou s koutovými lunetami s eliptickými čely. Klenební hrany jsou opatřeny hřebínky. Koutové patky klenby jsou podloženy reliéfy, jejichž charakter je zcela znejasněn vrstvami pozdějších nátěrů. Střední východo-západní pas klenby je ve vrcholu otevřený téměř čtvercovým vpadlým polem s reliéfně provedenou osmicípou hvězdou. Po stranách pole jsou osazeny okřídlené andílčí hlavy. Další štuková dekorace je poněkud bezradně rozmístěna v horních částech klenebních kápí a při styku hřebínků. Opakují se okřídlené andílčí hlavy a obdélné reliéfy s moravskou orlicí. Štuková dekorace není druhotným dodatkem, jak je uváděno ve stavebně historickém průzkumu objektu (Rykl 1997), ale původní součástí výzdoby prostoru. Skutečnost potvrdil restaurátorský průzkum, který se vedle autenticity štukatury zaměřil na její původní barevnost (Bergerová – Berger 1998). Provedené sondy prokázaly, že štuky nebyly barevně odlišeny od okolní plochy bíle natřené klenby. Pod současným olejovým zlacením nebyly identifikovány žádné barevné vrstvy či jejich fragmenty, a to ani v místech dnes zabílených hřebínků a hran.

Místnost č. 09 byla před rozšířením stavby zámku nárožním prostorem, osvětlovaným z jihu a východu okny v pískovcovém ostění. Prostor je tradičně označován jako kaple. Přinejmenším pro první fázi výstavby je ovšem jeho využití jako sakrálního prostoru nepravděpodobné. Použitý typ klenutí, umístění místnosti v rámci stavby a vybavení prostoru množstvím otvorů by odpovídaly spíše obytnému či světsky reprezentativnímu využití. Nelze ale vyloučit, že byl prostor později na kapli upraven či jako kaple využíván.