Bývalý hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa je ve svém jádru raně gotickou stavbou, která vznikla před polovinou 13. století a v následujících stoletích byla několikrát architektonicky upravována. Zásadnější stavební úpravy včetně klenutí kostela probíhaly na přelomu 15. a 16. století, kdy vznikla i štuková výzdoba svým charakterem se navracející k středověké tradici.

Jednolodní sakrální prostor je zaklenut valenou klenbou s výsečemi a pravoúhle zakončený závěr kostela završuje dvojice polí křížové klenby. Mohutná klenební žebra nad kněžištěm s hruškovitým profilem vybíhají z jehlancových konzol a protínají se v hladkých kotoučových svornících uprostřed klenby. Konstrukce valené klenby nad hlavní lodí doplňuje hustá síť dekorativních štukových žeber s profilem klínového charakteru sbíhající se v konzolách a příporách s kalichovými hlavicemi. Prostor hlavní lodi a kruchty oddělují tři hrotité oblouky nesené dvojicí oktogonálních sloupků, na které navazuje hvězdicová klenba tvořená jednoduše profilovanými štukovými žebry.

Zřejmá asymetrie hřebínků štukových žeber je patrná v celém sakrálním prostoru, zejména však v centrální části síťové klenby nad hlavní lodí kostela, způsobilo ji nejspíš mírné posunutí hlavní osy orientované svatyně. Barevná povrchová úprava štukových žeber v celém interiéru je kontrastní vůči bílému pozadí a zmíněnou nesouměrnost do značné míry ještě víc akcentuje.