Štuková výzdoba klenby kostela sv. Václava v Mikulově, tvořená postavami andělů rámovanými akantovými rozvilinami, vyplňuje jak kápi manýristické křížové klenby v trojlodí (3 x 5 polí) včetně oblouků arkád, tak gotické síťové klenby v presbytáři. Žebra trojlodí jsou široká, profilovaná, s otiskovaným ornamentem v podobě stylizovaných palmet a sbíhají se v plastických rozetách. Andělé s bohatou typologií tváří a výrazů stojí na konzolách, nesou nádoby s květinami či ovocem, hrají na hudební nástroje nebo se jen dotýkají vegetace, která je obklopuje. Dvojice andílků v kartuších rámovaných perlovcem nesou festony ověnčené variace na ditrichštejnské erby s kardinálským kloboukem či knížecí čapkou (mezi vrcholy prvního a druhého klenebního pole jižní lodi je osazen novodobý heraldický znak patřící Františku Drábkovi, který se coby probošt mezi lety 1948–71 zasadil o poválečné opravy kostela – viz Koudela 2007, s. 71). Plasticita dekorace se pohybuje od vysokého štuku, v němž jsou vyvedeny postavy, až k malířsky ztvárněným drobnějším akantovým výhonkům. Subtilnější klenební pole v presbytáři jsou vyplněna akantem a okřídlenými hlavičkami.

Kostel sv. Václava v Mikulově má poměrně komplikovanou stavební historii; raně gotická či románská stavba byla vypálena husity, základy té současné jsou pozdně gotické (k jejich dataci viz Mencl 2016, s. 95, pozn. 113). Trojlodí však zůstávalo patrně plochostropé a zaklenuto bylo až při renesančně-manýristické přestavbě (vnitřní oktogonální pilíře jsou buďto středověké, nebo pocházejí rovněž ze 17. století), která bývá spojována s osobou kardinála Františka z Ditrichštejna (1570-1636) – olomouckého biskupa a majitele mikulovského panství od roku 1611. Nejčastěji tradovaným, třebaže pravděpodobně pramenně nepodloženým datem, jímž bývají úpravy kostela ohraničovány, je rok jeho smrti, případně rok 1640; nelze však vyloučit ani to, že byly, jak uvádí Koudela (2007, s. 53), hotovy již k roku 1625, kdy byl kostel kardinálovou zásluhou povýšen z farního na kapitulní. V již starší, ale odborně dosud nepřekonané monografii Mikulova je výzdoba klenby kostela sv. Václava zařazena spolu se štukaturami na mikulovském zámku a v ditrichštejnské hrobce mezi sochařské práce vzniklé před rokem 1655, tzn. před smrtí synovce kardinála Františka – knížete Maxmiliána II. z Ditrichštejna (Richter – Krsek – Stehlík – Zemek 1971, s. 141–144). Bývá však zasazována i do 3. čtvrtiny 17. století (Nekuda 1969, s. 491), popř. až do roku 1700. V restaurátorské zprávě, která uvádí posledně jmenovanou dataci (Knor 2005, nečíslováno), je práce přisuzována dílně Giacoma Antonia Corbelliniho, který měl pro Ditrichštejny pracovat v letech 1698–1708 v Mikulově, Libochovicích a Polné.