Jednolodní kostel sv. Jana Křtitele ve Višňovém je v jádru raně gotický z 2. poloviny 13. století, jeho dnešní podobu však udává zejména novogotická přestavba z koce 19. století (v rámci níž byly mj. po obou stranách presbytáře doplněny přístavby a celá fasáda bosována). Roku 1596 byl požárem poškozený středověký kostel přebudován v renesančním slohu Janem Zahrádeckým ze Zahrádek a jeho manželkou Barborou z Petrovce – jak uvádí nápis nad portálem chrámové lodi v podvěží. Zahrádečtí nebyli katolíky, v roce 1560 přivedli do vsi novokřtěnce a roku 1573 české bratry. V této souvislosti je třeba zmínit tvrzení faráře z nedalekých Trstěnic – odkud bylo Višňové později spravováno coby filiálka – který měl v hlášení konzistoři roku 1690 uvést, že kostel byl dříve užíván k nekatolickým bohoslužbám (více viz Wolny 1861, s. 250; Vasiľová 2015, s. 12, pozn. 56). Do zdi pod kůrem je zabudováno několik náhrobků z 16. a první poloviny 17. století. Štuk, zdobící dnes žebra tří klenebních polí v kostelní lodi, se měl původně zřejmě nacházet i v presbytáři, kde však na počátku 20. století došlo k jeho odstranění (Vasiľová 2015, s. 13, pozn. 64). Perlovcem flankovaná žebra se sbíhají v jednoduchých plastických rozetách.