Zámek ve Vimperku vznikl přestavbou hradu z druhé poloviny 13. století na reprezentativní sídlo Rožmberků a zejména Novohradských z Kolovrat, kteří zámku vtiskli jeho současnou pozdně renesanční podobu. Stavební úpravy inicioval již Vilém z Rožmberka, který hrad získal roku 1554 a na něj pak v 60. letech navázal jeho bratr Petr Vok, který však kvůli zděděným dluhům byl nucen roku 1601 vimperské panství odprodat svému příteli Volfovi Novohradskému z Kolovrat (†1609) a jeho manželce Juditě Novohradské ze Šternberka (†1617), kteří pokračovali v budování rezidence, především tzv. Horního hradu s malou kaplí Čtyř evangelistů. Tzv. Dolní zámek (na dnešním prvním nádvoří) pak vznikl zřejmě až za působení jejich syna Jáchyma ve 20. letech 17. století, kdy bylo nutné také rezidenci opravit po poškození během stavovského povstání. Roku 1630 musel Jáchym Novohradský prodat panství pánům z Eggenbergu.

Zámek je nepravidelného půdorysu se třemi vnitřními nádvořími ve svahu. Nejvýše je kolem třetího nádvoří situována hradní věž s obytným jádrem panského sídla, tedy Horním zámkem. Jeho komplex budov měl původně oválný tvar, který pak rozdělilo příčné křídlo vystavěné za Jáchyma Novohradského roku 1624. V severní části Horního zámku se nachází malá kaple Čtyř evangelistů, jejíž renesanční výmalba byla skryta pod druhotnými vrstvami omítek a nátěrů a následně znovuobjevena při průzkumu v roce 1997. Kaple je zaklenuta jednoduchou křížovou klenbou, jejíž svorník s erbem Novohradských z Kolovrat obsahuje i letopočet 1611. Výzdobu lze tedy pravděpodobně spojit s Juditou Novohradskou ze Šternberka jako objednavatelkou. Jednotlivá klenební pole prezentují malby čtyř evangelistů na oblačném pozadí. Malovaný dekor architektonického orámování obsahuje i rolverk, typicky manýristický ornament. Sv. Lukáš píšící stylusem na destičku zachycený z levého profilu sedí na hřbetu okřídleného býka, sv. Marek prezentovaný frontálně „trůní“ na lvu a zapisuje do rozevřené knihy. Sv. Matouš sedí na oblaku a natáčí se doprava k andělovi, který mu „diktuje“ text, přičemž se gestem pravé ruky dotýká Matoušova palce a zároveň psaného textu. Sv. Jan, jehož trup a nohy jsou vytočeny doleva, sedí na oblaku, hlava se stáčí doprava k orlovi, který mu v zobáku přidržuje kalamář (Jan rovněž píše evangelium do otevřené knihy). Vzhledem k době vzniku výmalby předpokládejme grafické předlohy nizozemské provenience. Ty však dosud nebyly nalezeny. Může jít též o částečně autorské dílo, které čerpá z více zdrojů. Pojetí sv. Jana se například velmi blíží malbě z cyklu Antonia Blocklandta, který byl do grafiky (stranově převrácené) převeden Philipsem Gallem. Tento cyklus byl například vzorem rožmberskému malíři Raimundovi Paulovi při výzdobě jednoho ze stropů zámku v Bechyni. Bechyňský dřevěný táflovaný strop však vykazuje vyšší kvalitu. I přes větší „rustikalitu“ provedení (zřetelné např. v pojetí detailů figur jako ruce, obličej atd.) však účast některého z malířů, kteří předtím pracovali pro Rožmberky nelze vyloučit a vzhledem k dochovanému fondu renesančních figurálních nástěnných maleb v České republice mají malby malé kaple vimperského zámku vysokou památkovou hodnotu. Pozdně renesanční výzdoba byla znovuobjevena při průzkumu v roce 1997 (stejně jako dekorace Dolního zámku).