Renesanční zámek vznikl na místě starší tvrze, zmiňované již roku 1374. K zásadní přestavbě došlo v poslední třetině 16. století, kdy Jakub Zdeněk Lhotský ze Ptení nechal zpustošenou tvrz obnovit a rozšířit. Severní, východní a západní křídlo, v nichž se nacházejí dekorativní štukatury, pak dal přistavět zřejmě Jan starší Munk z Ivančic (†1606), jenž Moravec odkoupil roku 1595 (Mrkvičková 2008, s. 17). Stavební úpravy probíhaly také v 17. a 18. století. V roce 1825 zámek vyhořel, a klenby patra tak musely být sneseny a nahrazeny rovnými stropy (Hosák – Zemek 1981, s. 162). Zámek tvoří čtyři křídla obklopující lichoběžníkové nádvoří, přičemž hlavní – východní – křídlo je protažené až ke kostelu. Výsledný nepravidelný půdorys tak připomíná tvar obráceného písmene „P“. Vstup do zámku je zdůrazněn ústředním rizalitem při východním křídle.

Renesanční klenby dekorované štukem se nacházejí v přízemí a uplatňují se na nich vpadlé výplně, plasticky vystupující rámování a hřebínky. Uprostřed západní části severního křídla se nachází místnost s valenou klenbou se styčnými výsečemi, která byla také novodobě předělena příčkou. Není zdobena vpadlými výplněmi, nýbrž plasticky vystupujícími srdčitými motivy. Srdce vychází vždy ze čtverce-kvadrilobu, jehož střed vyplňuje rozeta. Hrany výsečí nejsou vytaženy do hřebínků, ale spíše se jedná o štuková žebra. Obdobou štukové výzdoby moraveckého zámku jsou klenební dekorace Schwanzova domu v Brně (1590–1596) a přízemí východního křídla zámku v Bučovicích (80. léta 16. století), kde se nachází jak motivy srdcí, tak i vpadlé výplně a komunikující rámy odkazující na severoitalské renesanční stavby, potažmo na výzdobu Velkých lázní Hadriánovy vily v Tivoli.