Dle inventářů z přelomu 16. a 17. století sloužil pokoj Petru Vokovi z Rožmberka jako ložnice. Stejný účel měla místnost bezpochyby jako centrální prostor „appartamentu“ i v předcházejícím období, kdy jej využívala patrně Polyxena z Rožmberka (rodem z Pernštejna). Též štuková výzdoba, i když v mírně redukované verzi, následuje v pojetí i vzhledu předcházející místnost. I zde se koncentruje na plochy shodně stlačené valené klenby. Program doplňují dva specifické výjevy: Lukrécie a alegorie Paupertas (chudoby) – muže, jehož okřídlenou paži směřující k nebesům tíží závaží ve druhé ruce. Vzorem pro tento výjev, jenž byl namalován i na ohradní zdi kolem vily či na fasádě zámku v Českém Krumlově, byla rytina z emblematické knihy Andrease Alciatiho, kde postava ukazuje, jak může být hmotný nedostatek překážkou pro povznesení i velkého ducha. Čtyři protějškové lunety vyplňují drobnější medailony s personifikacemi ročních období. Ve středu klenby jsou zobrazeni amorci s nataženými luky, které doprovázejí vodní ptáci (snad volavky, ibisové či jeřábi). Štukovou dekoraci doplňuje ještě rozměrná liviovská scéna vojevůdce Scipiona, opět dle grafické předlohy Josta Ammana.

Poměrně záhadným reliéfem je obdélný štukový nástavec krbu. Ukazuje drastickou scénu muže vrhajícího za přítomnosti jiné mužské postavy těla dětí do ohně. Tato bizarní a šokující scéna je mírně odlišná autorským rukopisem od reliéfů kleneb, nicméně lze zvážit její časovou souvislost. Ikonografie se snad odvolává na římské představy o barbarských praktikách Kartaginců během punských válek, jak o tom podávají svědectví nejen někteří starověcí a později i křesťanští historikové. Např. řecký historik Diodoros Siculus psal o tom, jak Kartaginci obětovali svému hlavnímu bohu Ba’al Hammonovi (v řecké translaci Saturnovi) zápalné dětské oběti. Tuto praxi zmiňoval také v případě válek Kartaginců se syrakuským tyranským králem Agathoclem. Obdobné rituály jsou popisovány i v Bibli, kde se uvádí tyto praktiky Kananejských (Féničanů), tedy zakladatelů Kartága. Jisté odůvodnění tohoto motivu na Kratochvíli snad může souviset s tím, že zmíněná práce Diodora Sicula byla zastoupena v rožmberské knihovně.