Ondřej Jakubec, Lucia Krajčírová, Jana Waisserová, Státní zámek Kratochvíle, Zlatý sál („Zlatý pokoj velký“), Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/945, vyhledáno 22. 11. 2024. |
Státní zámek Kratochvíle, Zlatý sál („Zlatý pokoj velký“)(č. 945) |
---|
figurální a dekorativní štuková výzdoba sálu |
Památkově chráněno, č. úskp: 42162/3-3707, Památkový katalog |
Vlastník: Česká republika. Příslušnost hospodařit s majetkem státu: Národní památkový ústav, Valdštejnské náměstí 162/3, Malá Strana, 118 00 Praha 1 |
Umístění |
---|
sál v 1. patře, západní strana |
Anotace |
---|
Štukové dekorace rožmberské vily Kratochvíle, vzniklé kolem roku 1590, představují jedinečný doklad komplexní interiérové dekorace pozdně renesančního příležitostného sídla. Odráží nejen vysoký umělecký standard, propojení s architekturou i dalšími uměleckými druhy, zvl. malbami, ale především vyjadřují vysoké nároky stavebníka – Viléma z Rožmberka, nejvyššího purkrabího Českého království (†1592). Štukové dekorace signoval Antonio Melana ze severoitalského Arogna (†1594?). Částečně polychromované a zlacené dekorace prošly komplexním restaurováním v letech 2006–2009. |
Abstract |
---|
The stucco decorations of the Rosenbergs' villa Kratochvíle, created around 1590, represent a unique example of the complex interior decoration of a late Renaissance country house. They not only reflect the high artistic standard, the connection with architecture and other art forms, especially paintings, but above all they express the high demands of the builder - Vilém of Rosenberg, the highest purgrave of the Bohemian Kingdom (†1592). The stucco decorations were signed by Antonio Melana from Arogno in northern Italy (†1594?). The partially polychrome and gilded decorations were restored in 2006-2009. |
Kraj | Okres | Obec |
---|---|---|
Jihočeský | Prachatice | Netolice |
Ulice, čp/č. o. | Kat. území / č. parcely |
---|---|
Petrův Dvůr 5 | Netolice/2710 |
Slovní datace | Vročení | Podložení datace prameny |
---|---|---|
1589-1590 | 1589 až 1590 |
Jméno autora (autorů) / určení uměleckého okruhu: |
---|
Antonio Melana |
Charakter díla |
---|
dekorativní›vegetabilní, figurální, dekorativní›antropomorfní, dekorativní›heraldický |
Uměleckohistorický popis |
---|
Monumentální Zlatý sál s jedinečnou malířskou a štukovou výzdobou plnou figurálních obrazů a dekorativních polí zabírá celý západní trakt prvního patra vily. Prostor sloužil jako reprezentační sál a tzv. tabulnice. Štukatérská práce Antonia Melany je zde nezpochybnitelná díky dedikační tabulce na klenbě: ANTO / NIVS / MEL- / ANA / FECIT („vytvořil Antonio Melana“). Malířskou výzdobu provedl Georg Widman, který obepnul stěny místnosti malbou připomínající luxusní brokátovou textilii s motivem velkých stylizovaných květů. Do výzdoby zakomponoval také tři figury putti hrající na hudební nástroje, které odkazují na slavnostní účel sálu i na hudební záliby obou posledních Rožmberků. S velkolepou výzdobou stropu a stěn místnosti původně korespondovala i keramická podlaha, tvořená ornamentálními tvary zlatavých arabesek se zelenožlutou glazurou. Štuky Zlatého sálu jsou založeny na kombinaci bílé barvy a zlacených akcentů detailů draperií, ozdob, florálních motivů a částí dekorativních rámů. Polychromie je provedena pouze na heraldických polích. Exkluzivní štuková technika ve stylu bílých a zlatých štukatur je v kontextu českých zemí i střední Evropy zcela výjimečná. V domácích podmínkách lze pro srovnání uvést zejména zámek v Telči (kaple Všech svatých), zámek v Bechyni (tzv. Soudnice), Arcibiskupský palác v Praze (kaple), zámek v Nelahozevsi (Rytířský sál) a vilu Hvězda v Praze-Liboci. Zejména poslední dva příklady poskytují analogii Kratochvíli v tom, jak kombinují tuto efektní štukovou techniku s vyhraněnou antikizující ikonografií. Ta vychází z Liviovy historické práce Ab urbe condita (cca 27–9 př. Kr.), pojednávající o nejstarších dějinách Říma od jeho založení až po dobu císařskou. Volba dvaceti pěti výjevů je svázána s grafickými předlohami dřevořezů Josta Ammana (1539–1591) a Tobiase Stimmera (1539–1584), jež nabízely od 60. let 16. století četné latinské a německé liviovské edice, včetně samostatných obrazových alb (Icones Livianae či Livische Figuren apod.). Štukatér Melana navíc s předlohami pracoval velmi kreativně, některé např. rozdělil a využil pro více štukových scén. Mohl přitom vycházet přímo z tisků v rožmberské knihovně, která obsahovala více liviovských edicí, např. štrasburské vydání Ab urbe condita z roku 1590. Antonio Melana tyto předlohy zajímavě stylizoval, respektive oprostil je od pozadí či některých figur a omezil se vždy na ústřední výjev. Klenební pole lemují bohatě profilované a dekorované štukové lišty (vejcovec, akant, perlovec, vlnovky) a pásy s výraznými červenými růžemi Rožmberků. Do takto vymezených ploch jsou volně či pomocí tvarovaných profilovaných rámů vkládány jednotlivé dekorativní a figurální výjevy. K těm prvním patří bohatý repertoár květinových váz, festonů, vegetabilních závěsů, draperií, akantů, stuh, volut, lvích maskaronů, draků, labutí. Součástí je i bakchická maska doplněná nápisem „Hoc Opus Est Gratia Dei Operatum“ (Toto dílo je vytvořeno s pomocí Boží). Tento motiv symbioticky propojuje hodovní funkci sálu s křesťanským moralismem a je typickým projevem anticko-křesťanské syntézy renesanční kultury. Zlatému sálu uprostřed klenby dominuje ve velkém čtvercovém poli symbolická figura rožmberského jezdce na malovaném brokátovém pozadí V jeho koutech jsou připojeny znaky čtyř manželek Viléma z Rožmberka. Obdélná pole mezi nimi vyplňují pololežící postavy čtyř kardinálních ctností, jejichž vzory leží zřejmě v grafice nizozemské provenience. Ve výbězích klenby po delších stranách místnosti se nachází šest výrazných ženských postav, z nichž jedna bohatě oblečená nese zmíněnou sebevědomou signaturu Antonia Melany. Ostatní postavy žen v protáhlém manýristickém kánonu jsou oděny jednodušeji a nesou zajímavé atributy – stuhu či ozdobný provaz se střapcem, roh hojnosti, trubku či polnici, činely a planoucí srdce. Výklad těchto postav není vždy jednoznačný, i díky rozsáhlým rekonstrukcím. Původní figurou je Fama (Dobrá pověst) s trubkou, postava s hořícím srdcem a postava s provazem, která snad vychází z grafického vzoru Marcantonia Raimondiho. Zajímavý vzor pro figuru s činely najdeme na rytině Enea Vica (původně též dle Raimondiho) zobrazující výjev s bakchanáliemi. Smysl těchto postav nejspíše přesahuje dekorativní rámec či kompilativní vzorníkové postupy štukatéra a záměrně se vztahuje k základnímu poslání Zlatého sálu jako místu určenému k hodování a zábavě.
|
Technika štuku |
---|
Modelovaný, vytlačovaný a otiskovaný štuk, polychromie a zlacení |
Materiálová skladba štuku |
---|
Základ tvoří hrubší jádro z vápenné malty s tmavším okrovým zabarvením a nižším obsahem vápna. Modelační čistě vápenný štuk (intonaco) má bělavý až našedlý tón. Pojivem jádrové i intonacové hmoty je čisté nedolomitizované vápno, původem z krystalického vápence. V jádrové omítce s říčním pískem se nacházejí, kromě velmi malých úlomků dřeva, uhlí a cihly, také jílové minerály a železné okuje. Ve hmotě vápna se nacházejí poměrně velké pojivové částice (2–5 mm) a nedopaly v podobě krystalického vápence. Převládající složkou plniva jsou kalcitová zrna, tedy různé druhy drcených mramorů a vápenců jak čistých, tak dolomitických. Plnivo je extrémně jemné, tříděné do velikosti zrn do 1 mm a s velkým podílem prachových částic (kolem 0,05 mm) a jemnou frakcí železných okují. Vysokou pevnost způsobuje kromě výpalu z mramoru také vysoký podíl pojivové složky. V jádrové omítce se pohybuje v poměru 1 : 2 (pojivo : plnivo), v bílé štukové hmotě je poměr až 1 : 1. |
Povrchové úpravy |
---|
zlacení (stávající stav) |
Popis povrchových úprav |
---|
Zlacení akcentů (detailů) figurálních i ornamentálních částí je provedené technikou kladení zlatých plátků na bílkovinný transparentní lep nanesený na pigmentovaný podklad okrového odstínu, který obsahuje pigmenty olovnaté běloby a žlutého okru. Štuk byl v místě předpokládaného zlacení izolován tenkou, pravděpodobně šelakovou transparentní vrstvou. Polychromie má spíše charakter lokálního kolorování červenými tóny s obsahem pigmentu minia. Bohatší polychromie heraldických znaků zahrnuje i celozlacenou postavu rožmberského jezdce. Na jejím pozadí je velmi náročnou technikou zlacení šablonou provedená „tapeta“ s liliemi. |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Historické zásahy / opravy |
---|
1764: oprava statických poruch provedena v souvislosti s výměnou krovu, oprava statických trhlin a osazení sádrových růží (nelokalizováno), z této doby pravděpodobně pochází doplňky figur v západní části sálu modelované v hnědé omítce s okrovou polychromií 1844: konzervátorské zásahy za Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu, sejmutí a přilepení odlupujících se částí štuků na sádru (nelokalizováno), záměr pouze konzervovat a nedoplňovat dokládají písemnosti z pera Marie Anny ze Schwarzenbergu. 1952–1961: očištění od nátěrů a restaurování spočívající v masivním hypotetickém doplňování opadaných částí, a to včetně figur (Alois Kabeš, Rudolf Tintěra) 2006–2009: Projekt "Renesance renesance" – restaurování všech interiérů vily, revize velkoplošných doplňků z předchozích zásahů novými modelacemi poučenými grafickými předlohami, rehabilitace doloženého zlacení (Jan Brabec, Kateřina Krhánková, Jana Waisserová, Martin Zmeškal, ad.) |
Zjištěný stav zachování |
---|
dobrý (po restaurování) |
Fotodokumentace současného stavu |
---|
Literatura |
---|
Václav Bůžek – Ondřej Jakubec, Kratochvíle posledních Rožmberků, Praha 2012. Milena Hajná, Zámek Kratochvíle, České Budějovice 2011. Ondřej Jakubec, Kratochvíle, in: Michal Konečný (ed.), Na věčnou paměť, pro slávu a vážnost. Renesanční aristokratická sídla v Čechách a na Moravě ve správě Národního památkového ústavu, Kroměříž 2017, s. 307–331. Ondřej Jakubec, The Villa Kratochvíle in Bohemia. Imagery, Senses and Meaning in Vilém of Rožmberk´s Aristocratic Hunting Lodge, in: Barbara Arciszewska (ed.), The Early Modern Villa. Senses and Perceptions versus Materiality, Warsaw 2017, s. 155–170. Petr Kindlmann, Nově nalezené předlohy ke štukům a nástěnných malbám vily Kratochvíle, Památky jižních Čech 4, 2013, s. 63–80. Jarmila Krčálová, Renesanční stavby Baldassara Maggiho v Čechách a na Moravě, Praha 1986, s. 30–39. Jana Zapletalová, Štukatér Antonio Melana a migrace umělců z Arogna, Zprávy památkové péče 80, 2020, č. 3–4, s. 271–281. |
Státní zámek Kratochvíle obsahuje tato díla: