Sobotínský kostel sv. Vavřince nechal na místě starší luterské modlitebny postavit Jan ml. ze Žerotína. Jako rok výstavby se často uvádí rok 1605 (Březina 1932, s. 371 - Mikuláštík 2000, s. 18), v pamětní knize se ovšem uvádí, že základní kámen byl položen až 3. dubna 1607 (Doubravský, on-line). Téhož roku byl také zaklenut presbytář a drobnější stavební úkony byly dokončeny až v březnu 1608 (Polách 1995, s. 101). K sobotínskému kostelu se dochovaly stavební účty, podle nichž bylo vyplaceno 400 tolarů stavebnímu mistru Antoniu Thomovi/Domovi a jeho spolupracovníkovi Andreasi Wartovi, u nichž se předpokládá účast na dalších žerotínských stavbách (Polách 1995, s. 101).

Jedná se o podélnou jednolodní stavbu sálové dispozice s trojbokým závěrem. Oproti jiným protestantským sakrálním stavbám zde není oběžná tribuna. V původním vzezření však není vyloučena přítomnost menší dřevěné tribuny, jež mohla být snesena při pozdějších úpravách (Nováková 1975, s. 62). Presbytář není architektonicky odsazen, nýbrž jen vizuálně oddělen odlišným klenebním vzorcem a zvenčí zesíleným pilířem. K severní straně presbytáře přiléhá pravoúhlá sakristie s panskou oratoří v patře a celému jednolodí pak předstupuje vstupní věž s předsíní. Při jižní straně lodi se pak nachází vestavěný boční vchod. Prostor je zaklenut valenou klenbou s výsečemi pokrytou geometrickou štukaturou. Líc klenby kostelní lodi zdobí obdélný rám se dvěma řadami oktogonálních kazet čtvrcených řeckým křížem. Prostor presbytáře je vizuálně vymezen klenebním pasem a odlišnou formou štukatury. Stále se zde jedná o dvě řady oktogonálních kazet stejné velikosti, ovšem místo řeckých křížů sestávají ze čtyř hexagonů. Tyto serlianské kazety jsou velmi časté zejména v severní Itálii (např. Palazzo del Te v Mantově, Odeo Cornaro v Padově). Plochu trojbokých nestyčných výsečí a meziokenních cviklů dále vyplňují trojúhelníkové štukové rámy.