Vzhledem k nedostatku pramenů a hlubších stavebních průzkumů není dodnes ve stáří jednotlivých částí komplexu račického zámku zcela jasno (snad kromě západního křídla, které bylo od základu přebudováno během pozdně empírové přestavby ve 30. letech 19. století za barona Johanna von Mundyho). Renesanční části pocházejí převážně z doby přestavby zámku Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu, v jehož držení byl zámek v letech 1580 až 1620; vznik sochařských děl na zámku lze podle dedikačních nápisů zpřesnit na rozpětí let 1590 až 1615. Je však také třeba zmínit, že renesanční úpravy původního hradního komplexu započaly už na konci 60. let, resp. v 70. letech 16. století za Hanuše Haugvice z Biskupic. V současné době je zámek majetkem společnosti, která jej má v plánu přebudovat na wellness hotel.

Štuky korunní římsy jihovýchodního křídla zámku, které jsou dnes skryty v půdních prostorách a nacházejí se v havarijním stavu – omítka je otlučená často až na cihlu – byly částečně zdokumentovány péčí NPÚ ÚOP Brno v roce 2018. V širším dolním pásu jsou rozeznatelné vegetabilní a zoomorfní motivy (rybí/hadí monstra), v užším horním pásu jsou patrné náznaky odstraněných dekorativních sloupků tvořících balustrádu. Najdeme zde také zbytky plastické bosáže ve formě velkých čtvercových polychromovaných psaníček a půlkruhové niky s další plastickou výzdobou, místy opět se zbytky polychromie. Podle Stryjové (2009, s. 32) by měl být na půdě na části původního zdiva patrný znak s odřivousem patřící pánům z Kravař, majitelům hradu v 15. století.

Autorsky bývají v souvislosti se zámkem skloňována jména několika kameníků a sochaře Giorgia Gialdiho (Stryjová 2009, s. 60; Mášová 2017, s. 12). Gialdiho práce v kameni jsou doloženy v Brně v posledních dvou dekádách 16. století, zda pracoval i jako štukatér, však nevíme a jeho působení v Račicích není doloženo.