Tzv. Zachariášův pokoj je součástí jižního křídla telčského zámku, které vzniklo v závěrečné etapě rozsáhlé přestavby a výstavby sídla provedené za Zachariáše z Hradce v letech 1550–1589. Výstavba jižního křídla zámku je přesně datována v dobovém pamětním nápisu umístěném mezi prvním a druhým patrem na průčelí budovy. Dle jeho znění stavba začala roku 1566, kdy byl stavebník Zachariáš z Hradce nejvyšším komorníkem Markrabství moravského, a ukončena roku 1568, kdy povýšil do úřadu zemského hejtmana: Toto staweny gest dielano za urozeného pana pana Zacharyasse z Hradce a na Telcy neywyssyho komornika markr. mor. Leta Panie MDLXVI v pondely po s. Girzy zatzate a dokonano za aurzadu heytmanskeho tehoz markr. leta MDLXVIII. Štukovou dekoraci v místnosti druhého patra lze datovat do období po roce 1568, jelikož dle nálezu hrubší omítky zabíhající pod klenbu v prostoru podkroví lze usuzovat, že klenba byla do prostoru vložena dodatečně. Výzdoba tak pravděpodobně vznikla v 70. letech 16. století – mezi dostavbou jižního křídla a dokončením dekorací v pohřební kapli v roce 1589 – za předpokladu, že postupnou výzdobou a vybavením pohřební kaple se renesanční přestavba telčského zámku uzavřela.

Hlavní prostor tzv. Zachariášova pokoje má plochý strop s fabionem a profilovanou římsou, o něco nižší výklenek je zaklenut valenou klenbou s výsečemi. Klenba a částečně i stěny výklenku jsou pokryty bohatou štukovou dekorací s ornamentálními, rostlinnými i figurálními motivy. Klenební oblouk je na straně přilehlé k místnosti vymezen pásem rozděleným na tři obdélné úseky, které jsou od sebe odděleny čtvercovými poli se svazky listů a rozetkou. Ve středním poli je vyobrazena dvojice proti sobě stojících draků, jejichž ocasy přecházejí v motivy rozvilin. Mezi draky je uprostřed stylizovaná palma. V obdélném poli po levé straně se nachází stojící postava ženy se zapletenými vlasy a přívěskem na krku, která je jen zpola zahalena v drapérii. Levou rukou si ukazuje na ňadro, v pravé ruce zdvižené nad hlavu patrně třímá nůž. Snad by mohlo jít o Lukrécii. V obdélném poli naproti je situována polonahá postava kudrnatého muže s plnovousem, který si pravou rukou ukazuje na hruď a levou rukou přidržuje drapérii kryjící bedra. Hlavní klenební pole je výsečemi rozděleno do tří částí. Ve středu se nachází čtvercové pole s kruhovým medailonem s motivem Amora stojícího na sféře přidržované dvěma andílky. Amor se zavázanýma očima a s toulcem na šípy přes rameno drží luk s šípem připraveným ke střelbě. Medailon je rámován vejcovcem z vnitřní strany a ovocnými svazky a růžicemi z vnější strany. V rozích čtvercového pole se nachází vždy jeden kalichovitý květ. Ve cviklech vymezených výsečemi klenby se nacházejí rohy hojnosti s obilnými klasy, drobnými plody a převislými kvítky. Ve výsečích klenby rámovaných vavřínovými pásy, ve vrcholech ukončenými beraními hlavami, jsou vyobrazeny dvojice draků. V lunetách se nacházejí figurální scény se satyry. Vlevo jde o obětování kozla bohu Priapovi – scéna se odehrává mezi dvojicí stromů, kde satyr, jedním kopytem stojící na těle kozla, podává kozlí hlavu Priapovi v podobě hermy (horní polovina těla lidská, spodní část ve formě podstavce). V pravé lunetě je mezi dvěma stromy vyobrazen triton s trubkou, který se připravuje k zápasu se satyrem, za nímž jsou v pozadí na stromě znázorněny dudy. Nad oběma výjevy se nachází dva zkřížené brky. Štuková dekorace pokračuje i na stěně s oknem. Vlevo od okna je pole s vyobrazením gryfa, naproti je motiv nenasytné kozy (tzv. ardita capra). Ústředním tématem okenního záklenku je Pýramos a Thisbé, noční scéna v lese u fontány s mrtvým tělem Pýrama a jeho partnerkou Thisbé, která v zoufalém gestu s rozhozenýma rukama naléhá na meč. V pozadí je patrná poněkud neumělá figura lva. Po stranách tohoto pole se nacházejí dva osmiboké medailony s portrétními poprsími římských císařů. Po stranách okenního výklenku se nacházejí ještě dvě obdélná pole s vyobrazením tritonů a nereidek. V ploše mezi obloukem záklenku a okenním překladem se nacházejí drobné vojenské trofeje.

Pro část motivů byly identifikovány grafické předlohy. Pro ovidiovský motiv Pýrama a Thisbé posloužila jako předloha ilustrace norimberského rytce Virgila Solise, která vyšla roku 1563 a opětovně 1567 v obrazovém albu obsahujícím řadu vyobrazení k Metamorfózám. Solisova grafika se se štukovým ztvárněním v Telči zcela shoduje kompozičně v hlavním výjevu nešťastné milenecké dvojice i v prvcích umístěných v pozadí (lev, fontána). Postava amora na sféře přidržované dvěma andílky byla s velkou pravděpodobností vytvořena dle grafiky benátského rytce Giulia Sanuta (Salava 2010, s. 98–102). Z formálního hlediska je nejbližší analogií štuková výzdoba pražského letohrádku Hvězda, kde se rovněž objevují shodné ikonografické motivy tritonů a nereidek či nenasytné kozy. Ikonografická i formální podobnost, ovšem nižší výtvarní kvality v případě Telče, vedla badatele k vyslovení hypotézy, že autorem výzdoby Zachariášova pokoje je někdo ze spolupracovníků či epigon Antonia Brocca, autora štukových dekorací Hvězdy a zámku Ambras Ferinanda II. Tyrolského (Muchka 2017).