Pavel Waisser, Zámek Bechyně, Soudnice, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/854, vyhledáno 19. 4. 2024.
Zámek Bechyně, Soudnice(č. 854)
Figurální a ornamentální výzdoba klenby tzv. Soudnice
Památkově chráněno, č. úskp: 20995/3-4676, Památkový katalog
Vlastník: soukromý
Umístění
Klenba tzv. Soudnice
Bechyně, zámek, detail štukové výzdoby tzv. Soudnice (reprofoto Milada Lejsková-Matyášová, Program štukové výzdoby tzv. soudnice zámku v Bechyni, Umění 21, 1973, s. 2.)
Anotace
Adaptovaný prostor tzv. Soudnice zámku v Bechyni napojuje starý hrad na nové stavení Petra Voka z Rožmberka. V malé místnosti na obdélném půdoryse se intaktně dochovala zejména necková klenba s lunetovámi výsečemi, která byla na počátku 90. let 16. století komplexně dekorována štukaturami z dílny Antonia Melany. Vyjma ornamentálního orámování utvářeného převážně pásy vejcovce komponovaného s perlovcem a pletencem, s akcentem andílčích hlaviček ve styčných bodech a vegetabilních centralizovaných aranžmá/kytic v kápích lunet jde o emblematickou výzdobu s převážně figurálními prvky formálně inspirovanou ilustracemi kompendií Georgette de Montenay a Clauda Paradina, ale také grafikami Cornelise Bose a Harmena Mullera. Místnost zřejmě sloužila jako „studiolo“ Petra Voka a její ikonografie má eschatologický podtext.
Abstract
The adapted space of the so-called Court of the Bechyně Castle connects the old castle to the new building of Petr Vok of Rožmberk. In a small room on a rectangular plan, the neck vault with lunette sections has been intactly preserved, which was comprehensively decorated with stuccoes from the workshop of Antonio Melana at the beginning of the 1590s. Except for the ornamental framing formed mainly by bands of egg-and-dart moulding composed with pearl and braid, accentuated by angel heads and the vegetal centralised arrangements in the lunettes, it is an emblematic decoration with predominantly figurative elements, formally inspired by the illustrations of the compendia of Georgette de Montenay and Claude Paradin, but also by the prints of Cornelius Bose and Harmen Muller. The room apparently served as Peter Vok's "studiolo" and its iconography has eschatological overtones.
KrajOkresObec
Jihočeský TáborBechyně
Ulice, čp/č. o.Kat. území / č. parcely
Zámek 1Bechyně
Slovní dataceVročeníPodložení datace prameny
Kolem roku 1590 1589 to 1592
Charakter díla
dekorativnívegetabilní, figurální, dekorativníheraldický, dekorativníornamentální
Uměleckohistorický popis

Štukatury klenby tzv. Soudnice bechyňského zámku z dílny Antonia Melany byly realizovány v rámci přestavby projektované Baldassarem Maggim z Arogna pro Petra Voka z Rožmberka. Rozsáhlá adaptace bechyňské rezidence „odstartovala“ v roce 1579, kdy byl na Bechyni z Českého Krumlova poslán „mistr Balcar Vlach“ (Baldassare Maggi z Arogna), patně ke konzultacím projektu. V roce 1581 byla s Maggim uzavřena smlouva, měl v zámku „udělat stavení“ podle již hotového modelu. Hlavní fázi dekorativní výzdoby snad lze spojit s dobou po roce 1585, kdy Březan zmiňuje smlouvu s malířem Bartolomějem Beránkem Jelínkem. Veškerá výzdoba zadávaná Vokem pak logicky musela být dokončena před rokem 1592, kdy přesídlil do Českého Krumlova. Realizace štukatur Soudnice tudíž musela být víceméně paralelní s dekoracemi letohrádku Kratochvíle (hlavní fáze 1589–1590), pravděpodobné letopočty ante quem a post quem jsou 1589 a 1592.

Adaptovaný prostor Soudnice „napojuje“ starý hrad na nové stavení Petra Voka z Rožmberka. Baldassare Maggi dle výčtu jeho prací na Bechyni z roku 1587 nastavěl nad starým palácem patro. V jednom pokoji měl dát udělat „vlašský krb“, mohlo by jít právě o Soudnici, kde je otopné těleso dochováno. Nabízí se  úvaha, že by místnost mohla sloužit jako pracovna Petra Voka, troufněme si užít přímo označení jako tzv. studiolo, kde snad Rožmberk: „…před očima nad stolečkem ráčil pravou umrlčí lebku míti.“ Dalo by se uvažovat o vazbě na rozlehlou vedlejší místnost o čtvercovém půdoryse (druhotně pojmenovaná jako tzv. Zbrojnice), s kazetovým stropem s figurální výmalbou.

Výzdoba je integrována do neckové klenby s lunetovými výsečemi (po dvou na kratších stranách, po třech na delších stranách) a ústředním obdélným zrcadlem rozděleným horizontálně na tři menší obdélníky. Štuky dekorují všechny volné plochy včetně cviklů a kápí lunet. Vyjma ornamentálního orámování utvářeného převážně pásy vejcovce komponovaného s perlovcem a pletencem, s akcentem andílčích hlaviček ve styčných bodech (najdeme i akantový motiv a dvě postranní pole centrálního zrcadla, která jsou vkomponována do vavřínových oválů) a vegetabilních centralizovaných aranžmá či kytic v kápích lunet (listy, klasy ovoce apod.). Jde o emblematickou výzdobu s převážně figurálními prvky. Další, tentokrát malované emblematické figurální motivy zdobí záklenky obou okenních špalet místnosti.

Osm z dvaceti hlavních motivů v klenbě Soudnice kompozičně kopíruje ilustrace sbírky neostoického ražení s titulem Emblematum christianorum centuria / Cent emblemes chrestiennes (1584, 2. vydání) francouzské básnířky Georgette de Montenay (autorem rytin je Woeirot de Bouzey). Jde o emblémy s lemmami: „VIGILATE“ („Buďte bdělí“), „VENITE“ („Přijďte“), „DESIDERANS DISSOLVI“ („Toužím splynout“), „SPECULUM FIDELE“ („Zrcadlo víry“), „EX MALO BONUM“ („Ze zlého dobré“), „ET VSQVE AD NVBES VERITAS TVA“ („Až k nejvyšším oblakům pravda tvá“), „QVEM TIMEBO“ („Koho se bát“). Kontextuální význam rozvíjejí i původní epigramy tří dalších emblémů z dalšího kompendia impres: „VICTRIX CASTA FIDES“ („Čistí víra vítězí“), „SPES ALTERA VITAE“ („Naděje na další život“), „LATET ABGVIS in HERBA“ („Had se skrývá v trávě“).  Mimochodem, poslední ve výčtu byl inspirován devadesátým třetím veršem třetí kapitoly Vergiliových Zpěvů pastýřských. Obrazové symboly odpovídají ilustracím kompendia Clauda Paradina Devises heroiques (1. vydání s impresami: 1551 u Jeana de Tournai a Guioma Gazeau v Lyonu, 2. vydání rozšířené o komentáře: 1557). Další vzor pro jednu z lunet byl aktuálně nalezen v kompozici Maartena Heemskercka Kristus osvobozuje člověka od hříchu (1554), kterou převedl do rytiny Cornelis Bos. Významová symbolika odpovídá také některým cyklům a dokonce divadelním skriptům Dircka Volkertze Coornherta, úzce spolupracujícího s Cornelisem Bosem, Gerardem van Groeningen a Maartenem Heemskerckem. Grafiku si mohl Petr Vok pořídit například během své kavalírské cesty po Nizozemí, v Antverpách si zakoupil „truhlu na obrazy“.

Série mědirytin Poznání a sedm ctností, jejímž inventorem a vydavatelem byl Gerard van Groeningen a do grafické podoby ji v letech 1567–1570 převedl Harmen Muller, je posledním dílkem do skládačky konceptu bechyňské Soudnice. Grafické listy jednotlivých alegorií Ctností a alegorii Poznání je představují párově, lunety bechyňské Soudnice je prezentují separátně. Podobně je tomu v částečně analogickém konceptu dřevěné kazatelny mariánského kostela v Rostocku. V původní edici rytin druhé plány obrazů doplňují konvenující christologické scény a při spodním okraji probíhají nápisové pásky s částmi modlitby Pater noster.

Odkazy k evangeliím, ať už podprahové (v případě emblemat), nebo přímé (nápisová páska kompozice Kristus oddělující člověka od hříchu), jsou přítomné i u všech ostatních zdrojů, jimiž se výzdoba Soudnice inspirovala. K aspektu zápasu ctností a neřestí uvnitř lidské duše a ospravedlnění vírou přistupuje eschatologický rámec Soudného dne, ve vazbě na Soudnici snad nejpřiléhavěji zosobněný např. v Ezechielově vizi vzkříšení mrtvých v údolí Suchých kostí (Ez 37, 1-10), ačkoli ne tak jednoznačně jako v pohřební kapli Všech svatých Zachariáše z Hradce v Telči. Diskurzivně je možné k bechyňské Soudnici vázat i osobní devízy Petra Voka: Memento mori, Cogita aeternitatem a In silentio et spe.

Technika štuku
Modelovaný, vytlačovaný a otiskovaný štuk
Materiálová skladba štuku
Základ tvoří hrubší jádro z vápenné malty. Modelační čistě vápenný štuk (intonaco) má bělavý až našedlý tón. Pojivem jádrové i intonacové hmoty je čisté nedolomitizované vápno, původem z krystalického vápence.
Povrchové úpravy
polychromie (původní (prokázané) barevné řešení)
Popis povrchových úprav
Zlacení akcentů (detailů) je provedené technikou kladení zlatých plátků na bílkovinný transparentní lep nanesený na pigmentovaný podklad okrového odstínu obsahující pigmenty olovnaté běloby a žlutého okru. Štuk byl v místě předpokládaného zlacení izolován tenkou, pravděpodobně šelakovou, transparentní vrstvou.
Původnost
Původní stav s druhotnými zásahy
Fotodokumentace současného stavu
Bechyně, zámek, detail štukové výzdoby tzv. Soudnice (reprofoto Milada Lejsková-Matyášová, Program štukové výzdoby tzv. soudnice zámku v Bechyni, Umění 21, 1973, s. 1–17.)
Bechyně, zámek, detail štukové výzdoby tzv. Soudnice (reprofoto Petra Návratová, Zámek Bechyně – stavební historie a výzdobné prvky (bakalářská práce), Č. Budějovice, 2016, s. 76.)
Literatura

August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Písecko, Praha 1890, s. 5.

Antonín Podlaha – Eduard Šittler, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století V., Politický okres Milevský, Praha 1898, s. 40–44.

Milada Lejsková-Matyášová, Program štukové výzdoby tzv. soudnice zámku v Bechyni, Umění 21, 1973, s. 1–17.

Jarmila Krčálová, Renesanční stavby Baldassara Maggiho v Čechách a Moravě, Praha 1986, s. 24–30.

Aleš Stejskal – Ladislav Pouzar, Renesanční Bechyně, Bechyně 1998.

Marie Mžyková, The Judiciary at Bechyně castle, Cour d´honneur 3, 1999, s. 20.

Pavel Waisser, Ještě jednou k výzdobě tzv. Soudnice zámku v Bechyni, Zprávy památkové péče 80, 2020, č. 3–4, s. 292–303.

Zámek Bechyně obsahuje tato díla: