Výstavba zámku Slatina na počátku 17. století navázala na starší budovu tvrze z první poloviny 16. století. Pozdně renesanční úprava byla provedena za Zikmunda Volfa Jankovského z Vlašimi a jeho manželky Elišky Rájecké z Mírova, o čemž svědčí text, letopočet a rodové erby manželského páru vytesané v nadpraží vstupního portálu (ZYKMVND WOL / FF IANKOWSKY / Z WASSIMIE A // 1602 / NA SLATINE // ELISSKA RAGEC / CZKA Z MIROWA / A NA SLATINE). Ve třicátých letech 18. století došlo k úpravě areálu pro potřeby hospodářského dvora.

Zámeček tvoří jednokřídlá dvoupodlažní budova, která je ze severovýchodní strany v přízemí i patře otevřená arkádovou lodžií. V patře je arkádový ochoz zaklenutý sedmi poli valených kleneb se styčnými výsečemi, které jsou opatřeny bohatým dekorem otiskovaného štuku. Klenby jsou dekorovány pásy s vejcovcem, perlovcem a provázanými rozvilinami. Na klenebních kápích jsou otištěny dvouhlavé korunované orlice či rozety. Ty se nachází také na křížení ornamentálních pásů. Klenby vybíhají ze štukových konzolek s kartuší, ne všechny konzolky se však dochovaly. Ornamentální dekorace se zcela shodují s dekoracemi kostela v Běhařovicích, které lze odvodit od štuků v zámku Schwarzenau (Švarcenava) v Dolních Rakousích. Nade vší pochybnost jde o práci jedné lokálně činné štukatérské dílny.