Vladislava Říhová, Vojtěch Krajíček, Kostel sv. Jiljí – Svitavy, Klenba podvěží, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/559, vyhledáno 19. 4. 2024.
Kostel sv. Jiljí – Svitavy, Klenba podvěží(č. 559)
Dekorativní štuková výzdoba klenby podvěží, tažené profilované pásy, ovály s rozetami, andílčí hlavičky
Památkově chráněno, č. úskp: 14279/6-2931, Památkový katalog
Vlastník: Římskokatolická farnost Svitavy, Školní 342/14, Předměstí, 56802 Svitavy
Umístění
Klenba podvěží
Svitavy, kostel sv. Jiljí, klenba předsíně se štukovými dekory (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Anotace
Současný hřbitovní kostel sv. Jiljí sloužil až do roku jako 1804 jako farní. Stavba středověkého původu byla výrazně upravena kolem roku 1600 a barokizována v letech 1679–1689. Z doby renesanční výstavby se zachovala věž (s klíčovými střílnami v podvěží a nárožní bosáží), která je v přízemním prostoru sklenutá klenbou s párem styčných trojbokých lunet. Na hranách jsou opatřeny ve štuku vytaženými profily, které byly dříve v ploše klenby doplněny tlačenými štukovými reliéfy. Dílo se zachovalo fragmentárně v monochromní bílé úpravě.
Abstract
The present cemetery church of St. Aegidius served as a parish church until 1804. The building of medieval origin was extensively modified around 1600 and between 1679-1689. The tower (with keyed transepts and corner bossage) survives from the Renaissance period, and is vaulted on the ground floor with a pair of buttressed triangular lunettes. They are fitted with profiles in stucco on the edges, which were formerly complemented by pressed stucco reliefs in the vault area. The work survives fragmentarily in a monochrome white finish.
KrajOkresObec
Pardubický SvitavySvitavy
Slovní dataceVročeníPodložení datace prameny
2. desetiletí 16. století 1600 to 1611
Charakter díla
dekorativnívegetabilní, dekorativníantropomorfní
Uměleckohistorický popis

Současný hřbitovní kostel sv. Jiljí sloužil až do roku jako 1804 jako farní. Byl proponovanou stavbou v správním centru panství Svitavy patřícího olomouckému biskupství. Stavba středověkého původu byla výrazně upravena kolem roku 1600 (bohužel bez bližších údajů) a barokizována v letech 1679–1689. Z doby renesanční výstavby se zachovala věž (s klíčovými střílnami v podvěží, nárožní bosáží a bosovaným vstupním portálem), která je v přízemí vybavena prostorem vstupní předsíně. Prostor je sklenutý valeně s párem styčných trojbokých lunet. Klenba byla vybavena jednoduchým štukovým dekorem, jehož část se dodnes zachovala. Na hranách lunet jsou ve štuku vytažené profily, které dříve v ploše klenby doplňovaly menší tlačené štukové reliéfy  –  kolem svorníku ovály s vegetabilním prvkem a ve vrcholech lunet andílčí hlavičky doplněné rozvilinou.

Ačkoliv svitavské štukatury patří mezi realizace podnícené katolickým objednavatelem, můžeme je prokazatelně spojit s okruhem štukových dekorací ze sousedního moravskotřebovského a nedalekého zábřežského panství, které vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína. Se stavební aktivitou tohoto protestantského šlechtice a kulturním zázemím jeho rezidence v Moravské Třebové se pojí podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (např. totožné andílčí hlavičky), které byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek a v kostele v Kunčině u Moravské Třebové (1610). Obdobné systémy se objevily také v městských domech v Moravské Třebové (např. čp. 46, 146) či ve výzdobě tvrze Nemile u Zábřeha. Dekorativní aparát odkazuje ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.

Technika štuku
Vytlačovaný štuk
Povrchové úpravy
monochromie (stávající stav)
Popis povrchových úprav
Druhotná úprava – bílý nátěr na štukových prvcích provedený jednotně i s bílým pozadím
Původnost
Původní stav s druhotnými zásahy
Fotodokumentace současného stavu
Svitavy, kostel sv. Jiljí (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, vstupní předsíň (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, klenba předsíně se štukovými dekory (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, jeden ze čtyř štukových serafů (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, jeden ze čtyř štukových serafů (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, jeden ze čtyř štukových serafů (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Svitavy, kostel sv. Jiljí, jeden ze čtyř štukových serafů (Vojtěch Krajíček, srpen 2018)
Použité dokumentační techniky
  • Vizuální průzkum
    • VIS
Literatura

Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 3, P-Š, Praha 1980, s. 486–487.
Jaroslav Petr (ed.), Svitavy 700 let města, vlastivědný sborník, Brno 1956, s. 36–37.
Vladislava Říhová, Skupina štukatur počátku 17. století na Moravskotřebovsku, Moravskotřebovské vlastivědné listy XVI, 2005, s. 24–31.
Vladislava Říhová, Dílo sochařů, kameníků a štukatérů počátku 17. století. Moravskotřebovsko, Litomyšl 2011, s. 150. 
Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, Olmützer Erzdiöcese, III. Band, Brün 1859, s. 3–5.

Kostel sv. Jiljí – Svitavy obsahuje tato díla: