Rosický zámek stojí na místě středověkého hradu, v náznacích dodnes patrného v ostění kamenných portálků a v hmotě nároží severního křídla. Raně renesanční přestavba za držení Dobeše Černohorského z Boskovic a Bohunky z Pernštejna je dodnes viditelná v jihovýchodní části přízemí, kde byl prostor opatřen valenou klenbou s výsečemi a hřebínkovým hvězdicovým dekorem. Od roku 1562 držel panství Rosice Jan starší ze Žerotína, který započal s přestavbou středověkého hradu na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Po jeho smrti se zámku ujal jeho syn Karel starší, jenž navázal ve stavebních aktivitách na svého otce a dokončil přestavbu zámku. Právě za jeho působení vznikly také nejvýznamnější interiérové dekorace v prvním patře zámku – malované grotesky a emblemata ve dvou sálech západního křídla a geometrické štukatury na klenbách tří místností v severním traktu. Kontakty na umělce Karlovi staršímu zprostředkovávali agenti, mimo jiné Jeroným Bonacina, který působil ve Vídni a který pravděpodobně do Rosic doporučil Hanse Falcka. Tento štukatérský mistr a vídeňský měšťan přijal od Karla staršího nabídku na výzdobu tří pokojů rosického zámku, jak nás informuje vzácně dochovaná smlouva podepsaná v Třebíči 11. září 1618.

Nejmenší z trojice místností se štukovými klenbami má zrcadlovou klenbu s obdélným rámem, z jehož rohů vybíhají lišty v délce celé klenební hrany. V jednotlivých kápích jsou pak umístěny ležaté ovály s lištami na principu komunikujících rámců. Analogie k obrazci ve druhé malé prostoře rosického zámku zase nacházíme v tzv. Stříbrokomoře zámku v Bučovicích (80. léta 16. století), ve Schwanzově domě v Brně (1596), dnes již neexistující klenbě jezuitské koleje v Brně (konec 16. století) či na zámku v Moravci (po roce 1595).