Vznik kostela sv. Václava na jindřichohradeckém Zárybnickém předměstí se datuje do 14. století (zmiňován r. 1399). Kostel sloužil jako hřbitovní pro jindřichohradecké předměstí, od poloviny 16. století i pro město. Jde o neorientovanou jednolodní stavbu s obdélnou lodí a pětiboce uzavřeným presbytářem směřujícím k severovýchodu. K jihozápadnímu průčelí předstupuje v ose  hranolová, v patře osmiboká věž. Pozdně renesanční úprava lodi kostela proběhla patrně v roce 1606, kdy je doložena investice do rozsáhlé opravy. Kostel měl být tehdy natolik sešlý, že hrozilo jeho zřícení. Oprava proběhla pod patronátem jindřichohradeckých jezuitů. Další poškození kostela je zaznamenáno v souvislosti s válečnými událostmi v roce 1618 a následná oprava po roce 1621 (Novák 1901, s. 251). 

Na klenbě lodi se dochovala totožná štuková dekorace jako v sakristii kostela Nejsvětější Trojice na Novoměstském předměstí v Jindřichově Hradci. Loď je klenutá valenou klenbou se styčnými výsečemi, na níž se nachází štuková zrcadla tvořená vejcovcem, v klenebních výsečích doplněná o andílčí hlavy a terčíky s osmicípou hvězdou a výhonky. Patrně jde o práci stejné dílny, jež provedla štukovou dekoraci kostela Nejsvětější Trojice.