Farní kostel sv. Jana Křtitele nechal postavit Jeroným Václav z Thurnu roku 1610 na místě staršího svatostánku, zmiňovaného již kolem roku 1276. Byl určen pro stavebníkovy souvěrce – luterány – a novokřtěnce a zastával funkci hrobního kostela Thurnů. Roku 1619 byly Vlasatice vypáleny a o tři roky později v dezolátním stavu zkonfiskovány a prodány kardinálu Dietrichsteinovi. K obnovení fary pak došlo roku 1631 (Hosák 2004, s. 232).

Půdorysné řešení chrámu – jednolodí s rovně ukončeným presbytářem – se odlišuje od ostatních protestantských staveb tohoto období a předjímá půdorysný rozvrh typický a dále rozvíjený během první poloviny 17. století. Na již protobarokní architektonickou strukturu jsou zde aplikované pozdně renesanční tvarosloví a dekor. Obíhající zalamované kladí na fasádě lodi i presbytáře bylo původně zdobeno geometrickým štukovým ornamentem, jenž byl v průběhu času nejspíš zničen degradující novodobou omítkou (Myslivečková 2011, s. 53). V interiéru se nachází množství štukových „perforovaných“ rozet (celkem devět), žeber zdobených technikou vytlačování a komunikujících rámů. Kruchta, nesená arkádami na toskánských sloupech, je podklenuta čtyřmi poli valené klenby s výsečemi, jejichž hrany spolu s vrcholnicí zvýrazňuje vyvýšený pásek perlovce. Ve styčných bodech výsečí jsou umístěny rozety s vegetabilními ornamenty. Kůr se mimoto vyznačuje svou poprsnicí s bohatou kamenicky pojednanou erbovní galerií reprezentující rod Thurnů.

Široce valené zaklenutí jednolodí je členěno klenebními pasy na čtyři pole se styčnými výsečemi svírajícími další „perforované“ rozety. Výseče jsou vymezeny štukovými lemy, komponovanými z perlovce po stranách a reliéfních diamantových útvarů mezi dvěma srdci ve střední části, které vybíhají z hlavic pilastrů opatřených vejcovcem. Na klenebních pasech se vyjímají zřetězené tvary obdélníků, čtverců, oválů, oktogonů či jejich odvozenin – komunikující rámy – přičemž každý pas má svou vlastní variaci. Stejně tak se od sebe liší i každá rozeta v kostele, některá oplývá úponkovitým ornamentem připomínajícím krajkoví, jiné zas vějířovitými a hvězdicovými motivy. Klenba presbytáře má o něco jednodušeji tvarované hrany výsečí (perlovec na vyvýšených lištách) a hvězdicovou rozetu ve svém středu. Zato klenební kápě tady navíc vyplňují trojlisty na rovnostranných trojúhelnících, pravděpodobně odkazující na Nejsvětější Trojici, čímž symbolicky korespondují se zasvěcením kostela. Křest Krista  provedený Janem Křtitelem a  zmíněný ve všech čtyřech evangeliích, se odehrával právě za přítomnosti Boha Otce i Ducha svatého, s nimiž byl daný námět také vyobrazován. Obdobná symbolika a celkově klasicizující tendence výzdoby dávají vlasatický kostel do souvislosti s kostelem Nejsvětější Trojice v Běhařovicích. Pokud jde o rozety, analogie bychom našli jen stěží, zvláště k těm složitějším v kostelní lodi.