Založení kostela Narození sv. Jana Křtitele v Dešné u Dačic je tradičně datováno do období pozdní gotiky (rok svěcení 1494); autoři SHP (Jirásko – Břicháček 2011, s. 14, s. 30–31) nicméně prostřednictvím starší literatury (první zmínka o farním úřadu má pocházet již z r. 1376, viz např. Smutný 1997, s. 731), architektonického tvarosloví lodi a zasvěcení kostela dokládají pravděpodobný původ stavby spadající až do první poloviny 13. století. V 16. století došlo ke stavebním úpravám pozdně gotické věže umístěné asymetricky do západního průčelí jednolodní stavby kostela (její krovy byly dendrochronologicky datovány do roku 1590) a k zásahům do fasády – na severní straně lodi se průběžným opadáváním mladších omítek odhalují fragmenty nadokenního pásu sgrafitového pletence.

Předsíň byla mezi severní stěnu věže a severní část západního průčelí kostela vestavěna zřejmě na počátku 17. století (vzhledem k absenci pramenů musíme na dobu vzniku usuzovat podle tvarosloví štuku). Roku 1568 získal manství s kostelem od olomouckého biskupství lénem Ondřej Puchomíř z Puchamu a v roce 1590 přešlo na Hanuše Wolfharta Štrejna ze Švarcenavy, aby je Jan Jiří Štrejn roku 1619 zase ztratil. Kostel v té době pravděpodobně spravovali luteránští kněží. V SHP (Jirásko – Břicháček 2011, s. 34) bylo poukázáno na analogie s manýristickými výzdobami v Jindřichově Hradci (kostely sv. Kateřiny a sv. Máří Magdaleny, měšťanské domy). Zjevná vazba na nedaleké Uherčice, vlastněné rovněž rodem Štrejnů (a potažmo na dílenský okruh štukatérů činných na přelomu 16. a 17. století na jejich zámku v rakouské Švarcenavě), byla prokázána mj. i exaktními metodami – měřením otisků pocházejících z týchž forem (Kovářík – Míchalová – Tišlová 2020). Štuky shodné profilace byly identifikovány rovněž v předsíni kostela zu Maria Himmelfahrt am Berge v Raabs an der Thaya na panství, které patřilo po staletí zase rodu Puchheimů.

Vytažené hřebínky křížové klenby předsíně – drobné místnosti o zhruba čtvercovém půdorysu – zdobí otiskovaný štukový dekor střídajících se dubových a lipových ratolestí, ohraničený pásy vejcovce a perlovce prokládaného válečkem. Na křížení žeber najdeme čtyřlist, ve středu klenebních kápí plastické dvanáctilisté rozety (dvě rotující, dvě statické), v patách klenby okřídlené andílčí hlavy doprovázené po stranách reliéfy lvích hlav.