Místnost je situována v rámci přístavby a nástavby staršího nárožního objektu. Přesná datace není známá, ale původ celé odlišně patrované přístavby je datován do období druhé poloviny 16. století, předmětný prostor pak do jeho závěru po roce 1580. Historicky byla místnost nástupná od severu z nižší předsíně, ke změně došlo až při obnově v 60. letech 20. století. Tehdy došlo také k zajištění částečně popraskané klenby rubovou betonovou skořepinou. Přibližný stav před obnovou je známý z dobové fotografie. Podstatná část výzdoby byla při obnově provedena zcela nově.

Obdélný prostor je sklenutý valenou klenbou s dvojicí styčných výsečí na mělké přízední pilíře - 4 koutové a 2 přízední. Kompozice plochy klenby je rozdělena na 2 křížová pole - štuková žebra na hranách výsečí se kříží ve štukovém svorníku ve formě růžice. Štukové žebrové pásy se skládají vždy z dvojice postranních lišt vejcovců a středové lišty perlovce (stejný motiv je použit na štukových žebrech na klenbě dvorany čp. 642 - viz katalog). Do středu klenby je umístěno obdélné zrcadlo z něhož po vrcholu klenby vybíhají v obou směrech pásy protínající květinové růžice na styku protilehlých výsečí, dále po obou stranách vytvářejí dvojici hexagonálních zrcadel a rovně pokračují až ke stěnám. Shodné pásy lemují také všechny další okraje, vymezují dvě pomyslná pole klenby a čtyři menší trojúhelná slepá pole ve výsečích a také římsy na přízedních pilířích. Stratigrafie nebyla dosud pečlivě zkoumána, nicméně souvrství se jeví jako poměrně chudé. Výzdoba je svým striktním opakováním dvou motivů na rozdíl od některých příkladů obdobné uměleckořemeslné práce do jisté míry fádní.