Štuky | Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě

Export PDF

Pavla Mikešová, Letohrádek Hvězda, Letohrádek Hvězda, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/990, vyhledáno 21. 11. 2024.

Letohrádek Hvězda, Letohrádek Hvězda(č. 990)
Figurální, zoomorfní, vegetabilní a ornamentální štuková výzdoba klenby v šesti sálech a šesti chodbách přízemí budovy (cca 550 polí)
Památkově chráněno, č. úskp: 115, Památkový katalog
Vlastník: Památník národního písemnictví (správce)

Umístění
Přízemí letohrádku: vstupní chodba Atalanty, hlavní sál Aenea a římských ctností, chodba Minervy, Sál Diany-Luny, chodba Neptuna, sál Saturna, chodba Venuše, sál Cheiróna, chodba Kleopatry, sál Merkura, chodba Marta, sál Jupitera

Praha, Letohrádek Hvězda (Vojtěch Krajíček, březen 2019)

Anotace
Štuková výzdoba dekorace letohrádku Hvězda je mimořádně kvalitní a svým rozsahem ojedinělou realizací v českém uměleckém prostředí. Celé přízemí stavby, respektive její klenba, je dekorováno štukovými reliéfy, jejichž množství a variace nemají obdoby ani u jiných evropských loveckých zámků. V šesti sálech „zasvěcených“ Aeneovi, Dianě, Saturnovi, Cheirónovi, Merkurovi a Jupiterovi a v šesti chodbách věnovaných Atalantě, Minervě, Neptunovi, Venuši, Kleopatře a Martovi se nabízí pohled na známé příběhy z antické mytologie a historie. Ty jsou doplněny zoomorfními motivy ptáků, ryb, domácích zvířat, bezpočtem karyatid, hermů a atlantů, beraních hlav, maskaronů, putti, mořských kentaurů, tritonů a akantových rozvilin. Bohatá dekorace byla realizována v letech 1556 až 1560 pod vedením italského štukatéra Antonia Brocca, kterého do Čech pozval inventor a stavebník letohrádku, místodržící Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595). O neobyčejně kvalitním provedení štukové výzdoby ve Hvězdě svědčí také její dobrý technický stav, který díky restaurátorským zásahům Karla Fialy a Pavla Janáka můžeme obdivovat i dnes.

Anotace

Štuková výzdoba dekorace letohrádku Hvězda je mimořádně kvalitní a svým rozsahem ojedinělou realizací v českém uměleckém prostředí. Celé přízemí stavby, respektive její klenba, je dekorováno štukovými reliéfy, jejichž množství a variace nemají obdoby ani u jiných evropských loveckých zámků. V šesti sálech „zasvěcených“ Aeneovi, Dianě, Saturnovi, Cheirónovi, Merkurovi a Jupiterovi a v šesti chodbách věnovaných Atalantě, Minervě, Neptunovi, Venuši, Kleopatře a Martovi se nabízí pohled na známé příběhy z antické mytologie a historie. Ty jsou doplněny zoomorfními motivy ptáků, ryb, domácích zvířat, bezpočtem karyatid, hermů a atlantů, beraních hlav, maskaronů, putti, mořských kentaurů, tritonů a akantových rozvilin. Bohatá dekorace byla realizována v letech 1556 až 1560 pod vedením italského štukatéra Antonia Brocca, kterého do Čech pozval inventor a stavebník letohrádku, místodržící Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595). O neobyčejně kvalitním provedení štukové výzdoby ve Hvězdě svědčí také její dobrý technický stav, který díky restaurátorským zásahům Karla Fialy a Pavla Janáka můžeme obdivovat i dnes.

Abstract
The stucco decoration of the Star Summer Palace is of exceptional quality and its scope is a unique realization in the Czech artistic environment. The entire ground floor of the building, or rather its vault, is decorated with stucco reliefs, the number and variations of which are unparalleled in other European hunting lodges. The six halls "dedicated" to Aeneas, Diana, Saturn, Cheiron, Mercury, and Jupiter, and the six corridors dedicated to Atalanta, Minerva, Neptune, Venus, Cleopatra, and Martus offer a view of well-known and lesser-known stories from ancient mythology. These are complemented by zoomorphic motifs of birds, fish, domestic animals, countless caryatids, hermit and giants, ram's heads, mascarons, putti, marine centaurs, tritons and acanthus. The rich decoration was realized in the years 1556 to 1560 under the leadership of the Italian stucco artist Antonio Brocco, who was invited to Bohemia by the inventor and builder of the Summer Palace, Archduke Ferdinand II of Tyrol (1529–1595). The exceptionally high-quality stucco decoration in the Star Summer Palace is also evidenced by its good technical condition, which we can admire even today thanks to the restoration work of Karel Fiala and Pavel Janák.

Abstract

The stucco decoration of the Star Summer Palace is of exceptional quality and its scope is a unique realization in the Czech artistic environment. The entire ground floor of the building, or rather its vault, is decorated with stucco reliefs, the number and variations of which are unparalleled in other European hunting lodges. The six halls "dedicated" to Aeneas, Diana, Saturn, Cheiron, Mercury, and Jupiter, and the six corridors dedicated to Atalanta, Minerva, Neptune, Venus, Cleopatra, and Martus offer a view of well-known and lesser-known stories from ancient mythology. These are complemented by zoomorphic motifs of birds, fish, domestic animals, countless caryatids, hermit and giants, ram's heads, mascarons, putti, marine centaurs, tritons and acanthus. The rich decoration was realized in the years 1556 to 1560 under the leadership of the Italian stucco artist Antonio Brocco, who was invited to Bohemia by the inventor and builder of the Summer Palace, Archduke Ferdinand II of Tyrol (1529–1595). The exceptionally high-quality stucco decoration in the Star Summer Palace is also evidenced by its good technical condition, which we can admire even today thanks to the restoration work of Karel Fiala and Pavel Janák.

Kraj	Okres	Obec
Hlavní město Praha	Praha	Praha

Ulice, čp/č. o.	Kat. území / č. parcely
Obora Hvězda 445	Praha - Liboc

Slovní datace	Vročení	Podložení datace prameny
2. polovina padesátých let 16. století	1556 až 1560	Epitaphium zum gulden stern in newen tiergarten zu Prag (položení základního kamene v červnu 1555)

Jméno autora (autorů) / určení uměleckého okruhu:
Antonio Brocco

Charakter díla
figurální, dekorativní›geometrický, dekorativní›vegetabilní, dekorativní›antropomorfní, dekorativní›zoomorfní, dekorativní›ornamentální

Uměleckohistorický popis
Historie místa, na kterém dnes stojí královský lovčí hrádek, se začala odpočítávat na konci třicátých let 16. století. Původní dubový les zvaný Malejov, který se v těchto místech nacházel, odkoupil od Břevnovského kláštera Ferdinand I. V roce 1539 jej nechal přebudovat na oboru, která byla v pramenech důsledně nazývána jako Neue Thiergarten (Hausenblasová 2017, s. 54). Kdy přesně se obora počala využívat k lovu, nevíme, bylo tomu ovšem dříve, než se započalo se stavbou královského letohrádku v roce 1555 (Muchka 2017, s. 114–121). Počátek stavby letohrádku nelze zcela přesně určit. Legenda na druhém foliu ze čtyř původních plánů, které dnes uchovává Rakouská národní knihovna pod signaturou Cod. Min. 108, uvádí, že základní kámen byl položen 28. června (Hausenblasová 2017, s. 52), ovšem epitafy – oslavné verše, které objevil archivář David Schönherr v Innsbrucku v roce 1875, uvádějí datum 27. června (Muchka 2017, s. 117). Je doloženo, že základní kámen byl položen pod vedením Hanse Tirola, vlastní stavbu měl na starosti Juan Maria del Pambio, známý také jako Giovanni Maria Aostalli de Sala, se svým pomocníkem Giovanni Luchesem. Nejpozději v září 1556 se stavby ujal Bonifác Wohlmut, který 10. září informoval arcivévodu Ferdinanda Tyrolského, stavebníka letohrádku, že hrubá stavba je již dokončena a že se pracuje na interiérech (Hausenblasová 2017, s. 59). Práci v interiérech dokládají dva archivní materiály, a to dopis Volfa z Vřesovic, nejvyššího zemského písaře, z 27. září 1556 Ferdinandovi, kde píše, že: „…historie jdou poněkud zvolna kupředu, ale stále se na nich pracuje“ („allein die historien geen ichtwas langsam von stadten, man arbeitet aber stetig daran“) (Hausenblasová 2017, s. 59). Druhým pramenem je dopis Bonifáce Wohlmuta z 13. června 1559 Ferdinandovi, v němž ho mimo jiné informuje, že „…lepená štuková práce, na které se pro Vaši Milost v Nové oboře již 3 roky pracuje, bude stěží v jednom roce hotova…“ („…zue ainem zieglgewelb mit ankhlebten stuckhwerch, wie sie dergleichen aids in eur fürstlich durchlaut neuen tiergarten nachen, an plchem sie schon bis ins drit jar arbaiten und Arden vielleicht noch in ainem jar koum vertig…“ (Hauseblasová 2017, s. 62, pozn. 232). Za investora a ideového tvůrce stavby, je pokládán arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Tento v architektuře značně vzdělaný člověk nebyl pozadu za uměleckými názory vyvíjenými v Itálii. Byl seznámen s teoretickými návrhy ideálních měst a pevnostních architektur, které vytvořili Filarete, Maggi, Vasari nebo Serlio. Tito autoři popisovali plány pěti, šesti a víceúhelných budov (Hausenlasová 2017, s. 57–58). Ferdinandovo autorství stavby je podloženo v textu oslavných elegií, které byly sepsány u příležitosti položení základního kamene Hvězdy v roce 1555. V textovém zápisu, jež básně doplňuje, se setkáváme s formulací „selbst erdacht, mit aigner hand abgemessen und circuliert“ (Muchka 2017, s. 114). Ferdinandovu erudici při realizaci staveb rovněž dosvědčují písemné prameny, jež dokládají jeho kritické poznámky v korespondenci s Bonifácem Wohlmutem. Z dopisů týkajících se stavby dřevěného pavilonu, který zastřešoval okrasnou rybí sádku v Královské zahradě, ovšem vyplývá, že arcivévoda byl sice invenční, ale nebyl schopen sám nákres vytvořit a nebyl tedy školeným kreslířem architektur (Dobalová – Muchka 2017, s. 112–113). Ať už to však znamená, že Hvězdu nakreslil na plánu či ve skutečnosti, o arcivévodově autorství nebo autorském podílu při stavbě letohrádku nelze pochybovat. Její dispozici snad čerpal z publikace Pietra Catanea L’architettura, jejíž první část vyšla v roce 1554 a jež je doložena v arcivévodově knihovně. Cataneo ve své práci doporučoval stavby různých a rozličných způsobů podle přání stavebníka, které jsou „mimo obyčejný úzus“. Jejich smysl spočíval v invenci a neobvyklosti, s jakou působí na vznešeného diváka (Hausenlasová 2017, s. 57– 58). O tom, že stavba vzbuzovala obdiv již v době svého vzniku, nás informuje Vavřinec Špan ze Španova, který v roce 1576 napsal: „Krásným hájem, kníže Ferdinande, uzavřena Jesti jasná Hvězda, svědek ducha Tvého“ (Svátek 1899, s. 102). Fynes Moryson si v roce 1591 poznamenal: „Císaři náležejí dvě zdí obehnané obory, jež nazývají zahradami. Jedna z nich sluje Stella, protože stromy tu zasázeli do hvězdicových outvarů a také malý zámeček uvnitř je podobně postaven.“ (Moryson 1977, s. 31). A stejně tak Georg Braun v roce 1593 konstatoval: „… Uprostřed [obory] stojí nejvelkolepější a nejúpravnější palác, zhotovený ve tvaru hvězdy, podle čehož byl pojmenován.…mnohé pokoje jsou vyzdobeny nejvkusnějšími malbami“ (Schottky 1832, s. 396–399). V průběhu šestnáctého a na začátku sedmnáctého století zažíval letohrádek šťastné časy. Konaly se zde korunovační oslavy Ferdinanda I. a Maxmiliána II., slavnosti pražských střelců (1565), sjezd katolických kurfiřtů a německých knížat (1610) nebo vítání Fridricha Falckého (Morávek 1933, s. 11). Další osudy Hvězdy ovšem již tak slavné nebyly. Strategická poloha na kopci u Prahy lákala cizí vojska k usídlení právě u letohrádku. V průběhu třicetileté války se zde ubytovala císařská armáda (1608), Pasovští (1611), Sasové (1631) a Švédové (1639 a 1648), kteří strhli měděnou střechu (Svátek 1892, s. 140–142). Při francouzské okupaci v roce 1742 byly spáleny okenice. Marie Terezie zde zřídila bažantnici. Její syn císař Josef II. nechal letohrádek v roce 1780 přestavět na prachárnu (Švehelka 2016, s. 141–156, zvl. s. 141). Díky intervencím Josefa Alexandra Helferta, Jana Erazima Vocela, Cornelia Schäffnera (Sedláček 1891, s. 299–303; Vocel 1867, s. V–VI; Schäffner 1868, s. XCI), Hlavního města Prahy a Umělecké besedy (Obrana 2. 7. 1867, s. 150–151; Zákrejs 1873, s. 8) armáda letohrádek vyklidila a v roce 1874 jej předala do správy c. k. zámeckého hejtmanství (Hausenblasová 2017, s. 65). To jej spravovalo až do roku 1919, kdy byla ustanovena Stavební správa Pražského hradu, jež byla podřízena Kanceláři prezidenta republiky (Malá 1997, s. 123–126). V letech 1951–1963 letohrádek sloužil jako Muzeum Aloise Jiráska, respektive od roku 1964 jako Muzeum Aloise Jiráska a Mikuláše Alše. V roce 1993 se Hvězda dostala do správy Památníku národního písemnictví (https://pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/) . Bohatá štuková dekorace byla realizována v letech 1556 až 1560 a je nejvíce připisována italskému štukatérovi Antoniovi Broccovi. (Muchka – Purš – Dobalová – Hausenblasová 2017). Její ikonografický výklad nebyl vždy zcela zřejmý, neboť jej stěžovaly zcela chybějící dobové prameny. V našem výkladu se přikláníme k závěrům Ivo Purše, který konstatoval, že obsahovou stránku dekorace nelze vysvětlit na základě jednoho koherentního rozvrhu, ale spíše pomocí několika programových okruhů. Ikonografie štuků ve Hvězdě je podle badatele vícevýznamová a promítají se v ní jak reprezentační, tak i ludické aspekty tehdejší kultury habsburského dvora v Praze (Purš 2017, s. 180). Ivo Purš předpokládá, že klíčové výzdobné motivy jednotlivých prostor určil arcivévoda sám, zatímco menší doplňující pole vytvořili štukatéři dle svých zkušeností s předobrazy antických štukových výzdob z 1. a 2. století, na které výjevy svým podáním odkazují. Mezi patrně nejvýznamnější vzory lze spatřovat výzdobu Domus Aurea a pozůstatky štuků v Koloseu (severojižní průchod amfiteátru) v Římě. Arcivévoda chtěl svou stavbou napodobit císařský Řím, s nímž se středoevropští Habsburkové toužili jako noví nositelé císařské koruny srovnávat. Některé motivy, jež spatřujeme ve Hvězdě, se nacházejí rovněž na chiaroscurové fasádě domu Granovských v Ungeltu v Praze, jejichž autorem byl dvorní malíř Francesco Terzio. Právě ten mohl být arcivévodovi nápomocen při tvorbě umělecké a ikonografické koncepce Hvězdy (Purš 2017, s. 177–178). Celé přízemí letohrádku, respektive jeho klenba, je dekorováno štukovými reliéfy, jejichž množství a variace nemají obdoby ani u jiných evropských loveckých zámků. V šesti sálech „zasvěcených“ Aeneovi, Dianě, Saturnovi, Cheirónovi, Merkurovi a Jupiterovi a v šesti chodbách věnovaných Atalantě, Minervě, Neptunovi, Venuši, Kleopatře a Martovi se nabízí pohled na figury božstev z antické mytologie a historie. Centrální sál Aenea a římských ctností je ve středu své klenby zdoben motivem Aenea vynášejícího svého otce Anchíse z hořící Troje. Ten doplňují čtyři vyobrazení ze starých římských dějin – Atilius Regulus je mučen Kartaginci v sudu pobitém dovnitř obrácenými hřeby, Marcus Curtius se vrhá s koněm do propasti, jež se otevřela na římském Kapitolu, dále Horatius Cocles brání most před nepřáteli a Mucius Scaevola si před králem Porsennou upaluje pravou ruku. Historické příběhy jsou ozvláštněny dvěma motivy na téma lásky – Antiochos a Stratoniké a Kimón a Peró. Tyto dominantní výjevy přecházejí v motivy, jež spojuje jejich významová či symbolická funkce, ať již se jedná o mořská monstra v podobě fantastických tritónů, vodních koní a draků, dále nereidky, nymfy, amorci a satyrové. Všudypřítomné jsou festony, rozviliny, groteskové motivy a masky. Nemalou část výzdoby tvoří mušle, zvířata okusující stromy či zvířata vedle stromů, hermovky, rozety, trophaiony a amfory. Vedle zoomorfních a rostlinných motivů se zde objevují portréty císařů a císařoven, bukraiony, dvouhlavá orlice, říční bohové nebo zemědělské práce (Purš 2017, s. 143–328).

Uměleckohistorický popis

Historie místa, na kterém dnes stojí královský lovčí hrádek, se začala odpočítávat na konci třicátých let 16. století. Původní dubový les zvaný Malejov, který se v těchto místech nacházel, odkoupil od Břevnovského kláštera Ferdinand I. V roce 1539 jej nechal přebudovat na oboru, která byla v pramenech důsledně nazývána jako Neue Thiergarten (Hausenblasová 2017, s. 54). Kdy přesně se obora počala využívat k lovu, nevíme, bylo tomu ovšem dříve, než se započalo se stavbou královského letohrádku v roce 1555 (Muchka 2017, s. 114–121). Počátek stavby letohrádku nelze zcela přesně určit. Legenda na druhém foliu ze čtyř původních plánů, které dnes uchovává Rakouská národní knihovna pod signaturou Cod. Min. 108, uvádí, že základní kámen byl položen 28. června (Hausenblasová 2017, s. 52), ovšem epitafy – oslavné verše, které objevil archivář David Schönherr v Innsbrucku v roce 1875, uvádějí datum 27. června (Muchka 2017, s. 117). Je doloženo, že základní kámen byl položen pod vedením Hanse Tirola, vlastní stavbu měl na starosti Juan Maria del Pambio, známý také jako Giovanni Maria Aostalli de Sala, se svým pomocníkem Giovanni Luchesem. Nejpozději v září 1556 se stavby ujal Bonifác Wohlmut, který 10. září informoval arcivévodu Ferdinanda Tyrolského, stavebníka letohrádku, že hrubá stavba je již dokončena a že se pracuje na interiérech (Hausenblasová 2017, s. 59). Práci v interiérech dokládají dva archivní materiály, a to dopis Volfa z Vřesovic, nejvyššího zemského písaře, z 27. září 1556 Ferdinandovi, kde píše, že: „…historie jdou poněkud zvolna kupředu, ale stále se na nich pracuje“ („allein die historien geen ichtwas langsam von stadten, man arbeitet aber stetig daran“) (Hausenblasová 2017, s. 59). Druhým pramenem je dopis Bonifáce Wohlmuta z 13. června 1559 Ferdinandovi, v němž ho mimo jiné informuje, že „…lepená štuková práce, na které se pro Vaši Milost v Nové oboře již 3 roky pracuje, bude stěží v jednom roce hotova…“ („…zue ainem zieglgewelb mit ankhlebten stuckhwerch, wie sie dergleichen aids in eur fürstlich durchlaut neuen tiergarten nachen, an plchem sie schon bis ins drit jar arbaiten und Arden vielleicht noch in ainem jar koum vertig…“ (Hauseblasová 2017, s. 62, pozn. 232).

Za investora a ideového tvůrce stavby, je pokládán arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Tento v architektuře značně vzdělaný člověk nebyl pozadu za uměleckými názory vyvíjenými v Itálii. Byl seznámen s teoretickými návrhy ideálních měst a pevnostních architektur, které vytvořili Filarete, Maggi, Vasari nebo Serlio. Tito autoři popisovali plány pěti, šesti a víceúhelných budov (Hausenlasová 2017, s. 57–58). Ferdinandovo autorství stavby je podloženo v textu oslavných elegií, které byly sepsány u příležitosti položení základního kamene Hvězdy v roce 1555. V textovém zápisu, jež básně doplňuje, se setkáváme s formulací „selbst erdacht, mit aigner hand abgemessen und circuliert“ (Muchka 2017, s. 114). Ferdinandovu erudici při realizaci staveb rovněž dosvědčují písemné prameny, jež dokládají jeho kritické poznámky v korespondenci s Bonifácem Wohlmutem. Z dopisů týkajících se stavby dřevěného pavilonu, který zastřešoval okrasnou rybí sádku v Královské zahradě, ovšem vyplývá, že arcivévoda byl sice invenční, ale nebyl schopen sám nákres vytvořit a nebyl tedy školeným kreslířem architektur (Dobalová – Muchka 2017, s. 112–113). Ať už to však znamená, že Hvězdu nakreslil na plánu či ve skutečnosti, o arcivévodově autorství nebo autorském podílu při stavbě letohrádku nelze pochybovat. Její dispozici snad čerpal z publikace Pietra Catanea L’architettura, jejíž první část vyšla v roce 1554 a jež je doložena v arcivévodově knihovně. Cataneo ve své práci doporučoval stavby různých a rozličných způsobů podle přání stavebníka, které jsou „mimo obyčejný úzus“. Jejich smysl spočíval v invenci a neobvyklosti, s jakou působí na vznešeného diváka (Hausenlasová 2017, s. 57– 58).

O tom, že stavba vzbuzovala obdiv již v době svého vzniku, nás informuje Vavřinec Špan ze Španova, který v roce 1576 napsal: „Krásným hájem, kníže Ferdinande, uzavřena Jesti jasná Hvězda, svědek ducha Tvého“ (Svátek 1899, s. 102). Fynes Moryson si v roce 1591 poznamenal: „Císaři náležejí dvě zdí obehnané obory, jež nazývají zahradami. Jedna z nich sluje Stella, protože stromy tu zasázeli do hvězdicových outvarů a také malý zámeček uvnitř je podobně postaven.“ (Moryson 1977, s. 31). A stejně tak Georg Braun v roce 1593 konstatoval: „… Uprostřed [obory] stojí nejvelkolepější a nejúpravnější palác, zhotovený ve tvaru hvězdy, podle čehož byl pojmenován.…mnohé pokoje jsou vyzdobeny nejvkusnějšími malbami“ (Schottky 1832, s. 396–399). V průběhu šestnáctého a na začátku sedmnáctého století zažíval letohrádek šťastné časy. Konaly se zde korunovační oslavy Ferdinanda I. a Maxmiliána II., slavnosti pražských střelců (1565), sjezd katolických kurfiřtů a německých knížat (1610) nebo vítání Fridricha Falckého (Morávek 1933, s. 11). Další osudy Hvězdy ovšem již tak slavné nebyly. Strategická poloha na kopci u Prahy lákala cizí vojska k usídlení právě u letohrádku. V průběhu třicetileté války se zde ubytovala císařská armáda (1608), Pasovští (1611), Sasové (1631) a Švédové (1639 a 1648), kteří strhli měděnou střechu (Svátek 1892, s. 140–142). Při francouzské okupaci v roce 1742 byly spáleny okenice. Marie Terezie zde zřídila bažantnici. Její syn císař Josef II. nechal letohrádek v roce 1780 přestavět na prachárnu (Švehelka 2016, s. 141–156, zvl. s. 141). Díky intervencím Josefa Alexandra Helferta, Jana Erazima Vocela, Cornelia Schäffnera (Sedláček 1891, s. 299–303; Vocel 1867, s. V–VI; Schäffner 1868, s. XCI), Hlavního města Prahy a Umělecké besedy (Obrana 2. 7. 1867, s. 150–151; Zákrejs 1873, s. 8) armáda letohrádek vyklidila a v roce 1874 jej předala do správy c. k. zámeckého hejtmanství (Hausenblasová 2017, s. 65). To jej spravovalo až do roku 1919, kdy byla ustanovena Stavební správa Pražského hradu, jež byla podřízena Kanceláři prezidenta republiky (Malá 1997, s. 123–126). V letech 1951–1963 letohrádek sloužil jako Muzeum Aloise Jiráska, respektive od roku 1964 jako Muzeum Aloise Jiráska a Mikuláše Alše. V roce 1993 se Hvězda dostala do správy Památníku národního písemnictví (https://pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/) .

Bohatá štuková dekorace byla realizována v letech 1556 až 1560 a je nejvíce připisována italskému štukatérovi Antoniovi Broccovi. (Muchka – Purš – Dobalová – Hausenblasová 2017). Její ikonografický výklad nebyl vždy zcela zřejmý, neboť jej stěžovaly zcela chybějící dobové prameny. V našem výkladu se přikláníme k závěrům Ivo Purše, který konstatoval, že obsahovou stránku dekorace nelze vysvětlit na základě jednoho koherentního rozvrhu, ale spíše pomocí několika programových okruhů. Ikonografie štuků ve Hvězdě je podle badatele vícevýznamová a promítají se v ní jak reprezentační, tak i ludické aspekty tehdejší kultury habsburského dvora v Praze (Purš 2017, s. 180). Ivo Purš předpokládá, že klíčové výzdobné motivy jednotlivých prostor určil arcivévoda sám, zatímco menší doplňující pole vytvořili štukatéři dle svých zkušeností s předobrazy antických štukových výzdob z 1. a 2. století, na které výjevy svým podáním odkazují. Mezi patrně nejvýznamnější vzory lze spatřovat výzdobu Domus Aurea a pozůstatky štuků v Koloseu (severojižní průchod amfiteátru) v Římě. Arcivévoda chtěl svou stavbou napodobit císařský Řím, s nímž se středoevropští Habsburkové toužili jako noví nositelé císařské koruny srovnávat. Některé motivy, jež spatřujeme ve Hvězdě, se nacházejí rovněž na chiaroscurové fasádě domu Granovských v Ungeltu v Praze, jejichž autorem byl dvorní malíř Francesco Terzio. Právě ten mohl být arcivévodovi nápomocen při tvorbě umělecké a ikonografické koncepce Hvězdy (Purš 2017, s. 177–178).

Celé přízemí letohrádku, respektive jeho klenba, je dekorováno štukovými reliéfy, jejichž množství a variace nemají obdoby ani u jiných evropských loveckých zámků. V šesti sálech „zasvěcených“ Aeneovi, Dianě, Saturnovi, Cheirónovi, Merkurovi a Jupiterovi a v šesti chodbách věnovaných Atalantě, Minervě, Neptunovi, Venuši, Kleopatře a Martovi se nabízí pohled na figury božstev z antické mytologie a historie. Centrální sál Aenea a římských ctností je ve středu své klenby zdoben motivem Aenea vynášejícího svého otce Anchíse z hořící Troje. Ten doplňují čtyři vyobrazení ze starých římských dějin – Atilius Regulus je mučen Kartaginci v sudu pobitém dovnitř obrácenými hřeby, Marcus Curtius se vrhá s koněm do propasti, jež se otevřela na římském Kapitolu, dále Horatius Cocles brání most před nepřáteli a Mucius Scaevola si před králem Porsennou upaluje pravou ruku. Historické příběhy jsou ozvláštněny dvěma motivy na téma lásky – Antiochos a Stratoniké a Kimón a Peró. Tyto dominantní výjevy přecházejí v motivy, jež spojuje jejich významová či symbolická funkce, ať již se jedná o mořská monstra v podobě fantastických tritónů, vodních koní a draků, dále nereidky, nymfy, amorci a satyrové. Všudypřítomné jsou festony, rozviliny, groteskové motivy a masky. Nemalou část výzdoby tvoří mušle, zvířata okusující stromy či zvířata vedle stromů, hermovky, rozety, trophaiony a amfory. Vedle zoomorfních a rostlinných motivů se zde objevují portréty císařů a císařoven, bukraiony, dvouhlavá orlice, říční bohové nebo zemědělské práce (Purš 2017, s. 143–328).

Materiálová skladba štuku
Jádrová malta nebo vrstva arriccia (vzorek V5, V10): Pojivo jádrové omítky resp. vrstvy arriccia tvoří středně hydraulické vápno, plnivem je křemičitý písek. Matrice omítky je středně homogenní, s četnou přítomností thlin. V matrici byly ojediněle nalezeny závalky. pojiva s inkluzemi se zvýšeným obsahem oxidu křemíku a hliníku, které jsou důkazem pro hydraulický charakter pojiva omítky. Plnivo tvoří převážně křemičitý písek, středně vytříděný u vzorku V5 a V10 s poměrně malou velikostí zrn plniva dosahující max. 1 mm. Zrna písku jsou angulární až středně zaoblená a vyznačují se střední sféricitou. Hlavní složky tvoří křemen, ojediněle byly identifikovány jiné klasty hornin nebo minerálů, jejichž hlavní složku tvoří silikáty se zvýšeným obsahem oxohydroxidů železa. Jejich obsah ovlivňuje okrové zbarvení malty. Přibližný objemový poměr pojiva a plniva činí 1:1,5-1:2, obj. Modelační vrstva - intonaco (vzorky V3, V6, V9, V11 a V14): Vrstvu modelační malty (intonaco) tvoří bílá až sv. okrová jemnozrnná štuková vrstva, která u některých analyzovaných vzorků vykazuje známky vrstvení. U vzorku V14 byly například identifikovány minimálně tři vrstvy/ nánosy (0a-0c), které se shodují složením, ale mírně proměňují recepturou a charakterem užitého plniva. Vrstvy jsou vzájemně odděleny rozhraním (indikující časový odstup při nanášení nebo zpracování vrstev), mezi spodními vrstvami se dokonce vyskytuje trhlina. Modelační vrstvy všech vzorků štuků se vyznačují podobným charakterem; jedná se o bílou, u vzorku V11 okrovou, středně homogenní maltu s vysokou soudržností a střední až vyšší pevností. Nehomogenity tvoří v různé míře zachované závalky pojiva, klasty nedopalu, vměstky s vyšším obsahem hydraulických složek, horizontálně orientované trhliny (důsledek tváření a zpracování jednotlivých vrstev) a oválné uzavřené makropóry, které mohou poukazovat na přítomnost organických aditiv. Porozita modelačního typu malt je spíše nízká nebo střední (do 12 %), s přítomností mikrotrhlin, avšak s poměrně hojným zastoupením výše popisovaných makropórů. Pojivo modelační vrstvy tvoří nejspíše slabě hydraulické vápno s nehomogenním obsahem hydraulických složek (tvořené oxidy křemíku, hliníku a hořčíku). V pojivu se vyskytují vměstky s výrazně vyšším obsahem těchto složek, které zvyšují lokální hydraulicitu malty. V matrici byly dále identifikovány sporadicky zastoupené závalky nahloučeného pojiva (poměrně hojně u vzorku V6 a V11) nebo částice nedopalu, které tvoří vápenec a nikoliv mramor. Důležitým zjištěním je přítomnost kolagenních proteinů v pojivu modelační vrstvy štuku (vzorek V6), jejichž přítomnost koreluje s přítomností oválných makropórů pozorovaných v pojivové matrici. Přítomnost klihu nebo želatiny byla prokázána nanokapalinovou chromatografií, která umožňuje analýzu štěpených bílkovin nebo peptidů, jejichž primární struktura by mohla být narušena účinkem silně alkalického vápenného pojiva. Plnivo modelační vrstvy tvoří středně vytříděný křemenný písek nebo drcená křemičitá hornina Stejné plnivo se vyskytuje ve všech nánosech modelační vrstvy, v jednotlivých nánosech se pouze odlišuje vytříděním a charakterem částic. Spodní nánosy se vyznačují větší velikostí zrn do 1,25 mm a spíše zaobleným tvarem částic, svrchní nánosy štuku obsahují spíše ostrohrnná lépe vytříděná zrna s max. velikostí do 100 mm, sporadicky s velikostí okolo 150-200 mm, v některých vzorcích ale například jen 500 nebo 700 mm. Závěrem analýz modelačních štukových malt tedy je, že modelační vrstva byla nanášena ve více vrstvách/nánosech, ve kterých se postupně snižovala velikost částic a mohl se zvyšovat obsah pojiva. Použité plnivo nánosů modelačních vrstev je druhově velmi čisté; hlavní složku tvoří křemen (odhadem 95 % klastů), ostatní složky, které tvoří klasty hornin a minerálů, jsou sporadicky zastoupené. Petrografickou analýzou byly identifikovány ojedinělé klasty živce, muskovitu, mramoru, glaukonitu, granátu nebo jílové břidlice. Důležitým identifikačním znakem při určení zdroje vápence by mohl být zvýšený podíl červeného hematitu, který způsobuje mírně načervenalé zbarvení matrice (výrazně více u vzorku V11). Vzácně jsou přítomna rostlinná pletiva. Zajímavou informací získanou z petrografické analýzy je orientace křemenných zrn u vzorku V3 - střípkovité klasty křemene vykazují přednostní orientaci patrně v důsledku aplikace a zpracování štukové malty. Poslední informace získaná analýzou štukových malt se vztahuje k receptuře modelační vrstvy, kterou lze získat analýzou obrazu výbrusových preparátů. Charakteristickým znakem modelačních štukových malt je vysoký podíl pojiva (vápna), který lze vidět u všech analyzovaných vzorků. Vyšší obsah vápna patrně zlepšoval plasticitu tvárných směsí a zpracování povrchu. U jednotlivých vzorků se proporce základních složek malt (tj. pojiva a plniva) mírně proměňovala. Podobnou variabilitu v proporcích složek lze spatřit také u jednotlivých nánosů, kde se podíl pojiva zvyšoval směrem k povrchu. Recept pro přípravu modelační malty nelze z uvedených důvodů a pozorované variabilitě ve složení vyjádřit jednotným receptem, ale spíše rozsahem poměrů složek. Poměr pojiva a plniva ve spodních nánosech přibližně odpovídal objemovému poměru 2,5:1-1,5:1, obj., ve svrchních jemnějších nánosem je obsah pojiva ještě vyšší a poměr obou složek dosahuje odhadem až 3-4:1, obj.

Materiálová skladba štuku

Jádrová malta nebo vrstva arriccia (vzorek V5, V10): Pojivo jádrové omítky resp. vrstvy arriccia tvoří středně hydraulické vápno, plnivem je křemičitý písek. Matrice omítky je středně homogenní, s četnou přítomností thlin. V matrici byly ojediněle nalezeny závalky. pojiva s inkluzemi se zvýšeným obsahem oxidu křemíku a hliníku, které jsou důkazem pro hydraulický charakter pojiva omítky. Plnivo tvoří převážně křemičitý písek, středně vytříděný u vzorku V5 a V10 s poměrně malou velikostí zrn plniva dosahující max. 1 mm. Zrna písku jsou angulární až středně zaoblená a vyznačují se střední sféricitou. Hlavní složky tvoří křemen, ojediněle byly identifikovány jiné klasty hornin nebo minerálů, jejichž hlavní složku tvoří silikáty se zvýšeným obsahem oxohydroxidů železa. Jejich obsah ovlivňuje okrové zbarvení malty. Přibližný objemový poměr pojiva a plniva činí 1:1,5-1:2, obj. Modelační vrstva - intonaco (vzorky V3, V6, V9, V11 a V14): Vrstvu modelační malty (intonaco) tvoří bílá až sv. okrová jemnozrnná štuková vrstva, která u některých analyzovaných vzorků vykazuje známky vrstvení. U vzorku V14 byly například identifikovány minimálně tři vrstvy/ nánosy (0a-0c), které se shodují složením, ale mírně proměňují recepturou a charakterem užitého plniva. Vrstvy jsou vzájemně odděleny rozhraním (indikující časový odstup při nanášení nebo zpracování vrstev), mezi spodními vrstvami se dokonce vyskytuje trhlina. Modelační vrstvy všech vzorků štuků se vyznačují podobným charakterem; jedná se o bílou, u vzorku V11 okrovou, středně homogenní maltu s vysokou soudržností a střední až vyšší pevností. Nehomogenity tvoří v různé míře zachované závalky pojiva, klasty nedopalu, vměstky s vyšším obsahem hydraulických složek, horizontálně orientované trhliny (důsledek tváření a zpracování jednotlivých vrstev) a oválné uzavřené makropóry, které mohou poukazovat na přítomnost organických aditiv. Porozita modelačního typu malt je spíše nízká nebo střední (do 12 %), s přítomností mikrotrhlin, avšak s poměrně hojným zastoupením výše popisovaných makropórů. Pojivo modelační vrstvy tvoří nejspíše slabě hydraulické vápno s nehomogenním obsahem hydraulických složek (tvořené oxidy křemíku, hliníku a hořčíku). V pojivu se vyskytují vměstky s výrazně vyšším obsahem těchto složek, které zvyšují lokální hydraulicitu malty. V matrici byly dále identifikovány sporadicky zastoupené závalky nahloučeného pojiva (poměrně hojně u vzorku V6 a V11) nebo částice nedopalu, které tvoří vápenec a nikoliv mramor. Důležitým zjištěním je přítomnost kolagenních proteinů v pojivu modelační vrstvy štuku (vzorek V6), jejichž přítomnost koreluje s přítomností oválných makropórů pozorovaných v pojivové matrici. Přítomnost klihu nebo želatiny byla prokázána nanokapalinovou chromatografií, která umožňuje analýzu štěpených bílkovin nebo peptidů, jejichž primární struktura by mohla být narušena účinkem silně alkalického vápenného pojiva. Plnivo modelační vrstvy tvoří středně vytříděný křemenný písek nebo drcená křemičitá hornina Stejné plnivo se vyskytuje ve všech nánosech modelační vrstvy, v jednotlivých nánosech se pouze odlišuje vytříděním a charakterem částic. Spodní nánosy se vyznačují větší velikostí zrn do 1,25 mm a spíše zaobleným tvarem částic, svrchní nánosy štuku obsahují spíše ostrohrnná lépe vytříděná zrna s max. velikostí do 100 mm, sporadicky s velikostí okolo 150-200 mm, v některých vzorcích ale například jen 500 nebo 700 mm. Závěrem analýz modelačních štukových malt tedy je, že modelační vrstva byla nanášena ve více vrstvách/nánosech, ve kterých se postupně snižovala velikost částic a mohl se zvyšovat obsah pojiva. Použité plnivo nánosů modelačních vrstev je druhově velmi čisté; hlavní složku tvoří křemen (odhadem 95 % klastů), ostatní složky, které tvoří klasty hornin a minerálů, jsou sporadicky zastoupené. Petrografickou analýzou byly identifikovány ojedinělé klasty živce, muskovitu, mramoru, glaukonitu, granátu nebo jílové břidlice. Důležitým identifikačním znakem při určení zdroje vápence by mohl být zvýšený podíl červeného hematitu, který způsobuje mírně načervenalé zbarvení matrice (výrazně více u vzorku V11). Vzácně jsou přítomna rostlinná pletiva. Zajímavou informací získanou z petrografické analýzy je orientace křemenných zrn u vzorku V3 - střípkovité klasty křemene vykazují přednostní orientaci patrně v důsledku aplikace a zpracování štukové malty. Poslední informace získaná analýzou štukových malt se vztahuje k receptuře modelační vrstvy, kterou lze získat analýzou obrazu výbrusových preparátů. Charakteristickým znakem modelačních štukových malt je vysoký podíl pojiva (vápna), který lze vidět u všech analyzovaných vzorků. Vyšší obsah vápna patrně zlepšoval plasticitu tvárných směsí a zpracování povrchu. U jednotlivých vzorků se proporce základních složek malt (tj. pojiva a plniva) mírně proměňovala. Podobnou variabilitu v proporcích složek lze spatřit také u jednotlivých nánosů, kde se podíl pojiva zvyšoval směrem k povrchu. Recept pro přípravu modelační malty nelze z uvedených důvodů a pozorované variabilitě ve složení vyjádřit jednotným receptem, ale spíše rozsahem poměrů složek. Poměr pojiva a plniva ve spodních nánosech přibližně odpovídal objemovému poměru 2,5:1-1,5:1, obj., ve svrchních jemnějších nánosem je obsah pojiva ještě vyšší a poměr obou složek dosahuje odhadem až 3-4:1, obj.

Povrchové úpravy
monochromie

Popis povrchových úprav
Stratigraficky nejstarší povrchové úpravy Bezprostředně na povrchu renesančních štukových vrstev lze téměř u všech vzorků spatřit tmavou, u některých vzorků načervenalou až nahnědlou povrchovou úpravu, která rozděluje povrchové úpravy štuků na dvě etapy. Nad touto vrstvou se prokazatelně vyskytují sekundární úpravy, které lze dle obsahu zinkové a titanové běloby časově zařadit do 2. pol. 20. století. Popisovaná povrchová úprava, ačkoliv na štukové výzdobě působí jako silná vrstva nečistot, je tvořena řadou látek anorgnického i organického původu, z jejichž analýzy vyplývá, že se jedná o povrchovou úpravu nebo nános více povrchových úprav. Hlavní složky nánosu tvoří organické látky nepolárního charakteru – patrně vysýchavé oleje (nelze vyloučit ani přítomnost vosků), příměs proteinů, které však mohou být kontaminací ze svrchních vrstev hlinkových nátěrů nebo ze štukového podkladu, kde byly proteiny také prokázány. Anorganické složky tvoří různě barevné hlinky, uhličitan vápenatý a příměs uhlíkaté černě a patrně i apatytu (kostní černě). Vrstva neobsahuje zinkovou nebo titanovou bělobu, které by lépe pomohly datovat tuto vrstvu/úpravu do kontextu nadcházejících sekundárních úprav. Druhotné úpravy štuku Na popisované úpravě povrchu se vyskytuje proměnlivý počet druhotných bílých nátěrů (nejčastěji tři) s proměnlivým obsahem bílé hlinky, uhličitanu vápenatého, zinkové a titanové běloby. Dle jejich obsahu se s určitostí jedná o úpravy/zabílení, které vznikly až po opravě v 50. letech 20. století. Další vzorky Z jiných analýz byla provedena analýza materiálu podkladu vzorku V12, který se vyznačoval velmi charakteristickým okrovým načervenalým zbarvením. Vrstva se vyznačuje charakteristickou mikrostrukturou. Materiál podkladu je nehomogenní, vysoce porézní s přítomností kontrakčních trhlin v matrici. Hlavní složky matrice tvoří s vysokým obsahem složek s obsahem oxidu křemíku, hliníku a železa a nízkým (a lokálně proměnlivým) obsahem uhličitanu vápenatého. S největší pravděpodobností se jedná o hlínu nebo pálenou keramiku. Hydraulické pojivo lze na základě optické mikroskopie vyloučit, v matrici se nevyskytují slínkové fáze nebo reaktivní částice indikující hydraulickou reakci. Pálenou a nepálenou keramiku nelze optickou mikroskopií nábrusu rozlišit, pro přesnější identifikaci by bylo nutné provést fázovou analýzu. U vzorku V15 byla analyzována šedá povrchová/barevná úprava odebraná ze vstupní chodby z profilované lišty na náběhu klenby. Jednalo se o tenkou vrstvičku s vápenným pojivem propojenou se štukovým podkladem. Vrstva se vyznačuje stejným složením pojiva jako podklad, kromě vápenného pojiva obsahuje barvící složky - jemnozrnný černý uhlíkatý pigment a malou příměs červeného železitého pigmentu nebo červené hlinky. Vzhledem k fluorescenci (oproti štukovému podkladu se vyznačuje nažloutlou fluorescencí) obsahuje vrstva pravděpodobně příměs organického pojiva, které mohlo být pojivem barvících látek nebo tvoří odloučenou vrstvičku z pojiva. Vzhledem ke složení lze vrstvu spíše interpretovat jako malovanou linku, která tvořila rozkresbu rozvrhu štukové výzdoby. Nelze však ani vyloučit, že se jedná o znečištění povrchu od špachtle (z praktických zkušeností víme, že nerezové špachtle zanechávají na povrchu štuku při zpracování načernalou stopu). Vzorky V16 a V17 odebrané z centrálního prostoru, výjevu Aenea, byly odebrány na analýzu lepivé vrstvy použité pro lepení štukových prvků. U vzorku V16 byl v lepivé vrstvičce zjištěn obsah sádry (s organickou příměsí), u vzorku V17 obsahovala lepivá vrstva uhličitan vápenatý a příměs hlinek. Ojediněle byla ve vrstvě identifikována drobná zrna křemene.

Popis povrchových úprav

Stratigraficky nejstarší povrchové úpravy Bezprostředně na povrchu renesančních štukových vrstev lze téměř u všech vzorků spatřit tmavou, u některých vzorků načervenalou až nahnědlou povrchovou úpravu, která rozděluje povrchové úpravy štuků na dvě etapy. Nad touto vrstvou se prokazatelně vyskytují sekundární úpravy, které lze dle obsahu zinkové a titanové běloby časově zařadit do 2. pol. 20. století. Popisovaná povrchová úprava, ačkoliv na štukové výzdobě působí jako silná vrstva nečistot, je tvořena řadou látek anorgnického i organického původu, z jejichž analýzy vyplývá, že se jedná o povrchovou úpravu nebo nános více povrchových úprav. Hlavní složky nánosu tvoří organické látky nepolárního charakteru – patrně vysýchavé oleje (nelze vyloučit ani přítomnost vosků), příměs proteinů, které však mohou být kontaminací ze svrchních vrstev hlinkových nátěrů nebo ze štukového podkladu, kde byly proteiny také prokázány. Anorganické složky tvoří různě barevné hlinky, uhličitan vápenatý a příměs uhlíkaté černě a patrně i apatytu (kostní černě). Vrstva neobsahuje zinkovou nebo titanovou bělobu, které by lépe pomohly datovat tuto vrstvu/úpravu do kontextu nadcházejících sekundárních úprav. Druhotné úpravy štuku Na popisované úpravě povrchu se vyskytuje proměnlivý počet druhotných bílých nátěrů (nejčastěji tři) s proměnlivým obsahem bílé hlinky, uhličitanu vápenatého, zinkové a titanové běloby. Dle jejich obsahu se s určitostí jedná o úpravy/zabílení, které vznikly až po opravě v 50. letech 20. století. Další vzorky Z jiných analýz byla provedena analýza materiálu podkladu vzorku V12, který se vyznačoval velmi charakteristickým okrovým načervenalým zbarvením. Vrstva se vyznačuje charakteristickou mikrostrukturou. Materiál podkladu je nehomogenní, vysoce porézní s přítomností kontrakčních trhlin v matrici. Hlavní složky matrice tvoří s vysokým obsahem složek s obsahem oxidu křemíku, hliníku a železa a nízkým (a lokálně proměnlivým) obsahem uhličitanu vápenatého. S největší pravděpodobností se jedná o hlínu nebo pálenou keramiku. Hydraulické pojivo lze na základě optické mikroskopie vyloučit, v matrici se nevyskytují slínkové fáze nebo reaktivní částice indikující hydraulickou reakci. Pálenou a nepálenou keramiku nelze optickou mikroskopií nábrusu rozlišit, pro přesnější identifikaci by bylo nutné provést fázovou analýzu. U vzorku V15 byla analyzována šedá povrchová/barevná úprava odebraná ze vstupní chodby z profilované lišty na náběhu klenby. Jednalo se o tenkou vrstvičku s vápenným pojivem propojenou se štukovým podkladem. Vrstva se vyznačuje stejným složením pojiva jako podklad, kromě vápenného pojiva obsahuje barvící složky - jemnozrnný černý uhlíkatý pigment a malou příměs červeného železitého pigmentu nebo červené hlinky. Vzhledem k fluorescenci (oproti štukovému podkladu se vyznačuje nažloutlou fluorescencí) obsahuje vrstva pravděpodobně příměs organického pojiva, které mohlo být pojivem barvících látek nebo tvoří odloučenou vrstvičku z pojiva. Vzhledem ke složení lze vrstvu spíše interpretovat jako malovanou linku, která tvořila rozkresbu rozvrhu štukové výzdoby. Nelze však ani vyloučit, že se jedná o znečištění povrchu od špachtle (z praktických zkušeností víme, že nerezové špachtle zanechávají na povrchu štuku při zpracování načernalou stopu). Vzorky V16 a V17 odebrané z centrálního prostoru, výjevu Aenea, byly odebrány na analýzu lepivé vrstvy použité pro lepení štukových prvků. U vzorku V16 byl v lepivé vrstvičce zjištěn obsah sádry (s organickou příměsí), u vzorku V17 obsahovala lepivá vrstva uhličitan vápenatý a příměs hlinek. Ojediněle byla ve vrstvě identifikována drobná zrna křemene.

Původnost
Původní stav s druhotnými zásahy

Historické zásahy / opravy
V průběhu staletí se štuky dochovaly v neobvykle dobrém technickém stavu. Jejich zachování přispěla patrně i skutečnost, že v letech 1780 až 1874 letohrádek sloužil jako prachárna císařské armády, bylo zde udržováno stálé klima a rovněž byl zcela uzavřen pro veřejnost (Muchka 2017, s. 451–463; Mikešová 2019, s. 353–364). Ovšem konkrétní zprávy týkající se péče o štukovou dekoraci nemáme do konce 19. století. Víme, že k většímu restaurování štukové výzdoby došlo nejpravděpodobněji až v roce 1922 pod vedením hradního stavitele Karla Fialy. K objasnění Fialovy role přispěly archivní materiály nalezené v archivu Pražského hradu a Památníku národního písemnictví (datované mezi 5. březnem a 9. červencem 1922). Ty odkryly Fialovu úřední korespondenci adresovanou Kanceláři prezidenta republiky, Státnímu památkovému úřadu, sochaři Jaroslavu Krepčíkovi a jeho vlastní deníkové zápisky. Podle těchto záznamů došlo na počátku 20. let 20. století v určité míře, kterou dochovaný archivní materiál zcela přesně neodkrývá, k restaurování štuků v letohrádku. Kromě citovaného sochaře Krepčíka, který měl být pověřen vedením restaurováním, se na práci podíleli také akademičtí sochaři Václav Antoš a Josef Kalvoda. Řadu nových skutečností týkající se restaurování štuků rozkryla písemná pozůstalost architekta Pavla Janáka uložená v Archivu Pražského hradu, jež proběhla v době celkové obnovy letohrádku v letech 1948 až 1950 před otevřením Muzea Aloise Jiráska. Materiály lze ohraničit daty 22. prosince 1948 až 28. prosince 1950. Jedná se o Janákovy vlastní zápisky, úvahy a poznámky osobní povahy, které dokládají na jedné straně konzultace s profesory z předních uměleckých škol, stejně jako se zástupci Státního památkového úřadu, na druhé straně ukazují jeho někdy marný boj s dobovou stavitelskou praxí. Zápisky dobře ilustrují architektovu snahu o co nejlepší možné porozumění užité technologii, jíž byly štuky realizovány tak, aby nedošlo k jejich nezvratnému poškození. Zároveň ukazují jeho přesvědčení, že autenticita štuků nemá být nahrazena záměrným doplňováním. V průběhu prací se ukázalo několik skutečností. Vejcovce, listovce a rozety byly vymačkávány na místě, oblounové lišty byly taženy oblounovou špachtlí. Nejprve bylo vytaženo rámování a posléze byly provedeny figurální motivy. K největšímu poškození došlo v severní chodbě. Projevila se zde vlhkost, která ovšem poškodila více základní pole než samotný reliéf. Během oprav v severní chodbě štukatéři konstatovali, že bezprostředně při čelní zdi chodby byly štuky opraveny sádrou. Na figurách navíc identifikovali stopy šedého nátěru. Zároveň upozornili, že nápadně bílý strop proti schodům byl ze zcela jiného tvrdého materiálu. V dalších sálech spravili trhliny v klenbě, vyčistili štuky i stěny, doplnili poškozené pásky. Figury ani ornamenty nedoplňovali, pouze jejich uvolněné části připevnili. Základní pole štuků se neupravovalo, aby byly zachovány všechny nerovnosti a kresby špachtlí. Na závěr proběhlo voskování stěn a štuků (Mikešová 2019, s. 353–364). Štuková dekorace, na kterou se díváme ve Hvězdě v 21. století, ovšem není stoprocentně shodná s Janákovou obnovou, neboť v letech 1986 až 2000 bylo po etapách provedeno další restaurování, k němuž se ovšem doposud nepodařilo nalézt odpovídající archivní materiál (https://pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/) .

Historické zásahy / opravy

V průběhu staletí se štuky dochovaly v neobvykle dobrém technickém stavu. Jejich zachování přispěla patrně i skutečnost, že v letech 1780 až 1874 letohrádek sloužil jako prachárna císařské armády, bylo zde udržováno stálé klima a rovněž byl zcela uzavřen pro veřejnost (Muchka 2017, s. 451–463; Mikešová 2019, s. 353–364). Ovšem konkrétní zprávy týkající se péče o štukovou dekoraci nemáme do konce 19. století. Víme, že k většímu restaurování štukové výzdoby došlo nejpravděpodobněji až v roce 1922 pod vedením hradního stavitele Karla Fialy. K objasnění Fialovy role přispěly archivní materiály nalezené v archivu Pražského hradu a Památníku národního písemnictví (datované mezi 5. březnem a 9. červencem 1922). Ty odkryly Fialovu úřední korespondenci adresovanou Kanceláři prezidenta republiky, Státnímu památkovému úřadu, sochaři Jaroslavu Krepčíkovi a jeho vlastní deníkové zápisky. Podle těchto záznamů došlo na počátku 20. let 20. století v určité míře, kterou dochovaný archivní materiál zcela přesně neodkrývá, k restaurování štuků v letohrádku. Kromě citovaného sochaře Krepčíka, který měl být pověřen vedením restaurováním, se na práci podíleli také akademičtí sochaři Václav Antoš a Josef Kalvoda.

Řadu nových skutečností týkající se restaurování štuků rozkryla písemná pozůstalost architekta Pavla Janáka uložená v Archivu Pražského hradu, jež proběhla v době celkové obnovy letohrádku v letech 1948 až 1950 před otevřením Muzea Aloise Jiráska. Materiály lze ohraničit daty 22. prosince 1948 až 28. prosince 1950. Jedná se o Janákovy vlastní zápisky, úvahy a poznámky osobní povahy, které dokládají na jedné straně konzultace s profesory z předních uměleckých škol, stejně jako se zástupci Státního památkového úřadu, na druhé straně ukazují jeho někdy marný boj s dobovou stavitelskou praxí. Zápisky dobře ilustrují architektovu snahu o co nejlepší možné porozumění užité technologii, jíž byly štuky realizovány tak, aby nedošlo k jejich nezvratnému poškození. Zároveň ukazují jeho přesvědčení, že autenticita štuků nemá být nahrazena záměrným doplňováním.

V průběhu prací se ukázalo několik skutečností. Vejcovce, listovce a rozety byly vymačkávány na místě, oblounové lišty byly taženy oblounovou špachtlí. Nejprve bylo vytaženo rámování a posléze byly provedeny figurální motivy. K největšímu poškození došlo v severní chodbě. Projevila se zde vlhkost, která ovšem poškodila více základní pole než samotný reliéf. Během oprav v severní chodbě štukatéři konstatovali, že bezprostředně při čelní zdi chodby byly štuky opraveny sádrou. Na figurách navíc identifikovali stopy šedého nátěru. Zároveň upozornili, že nápadně bílý strop proti schodům byl ze zcela jiného tvrdého materiálu. V dalších sálech spravili trhliny v klenbě, vyčistili štuky i stěny, doplnili poškozené pásky. Figury ani ornamenty nedoplňovali, pouze jejich uvolněné části připevnili. Základní pole štuků se neupravovalo, aby byly zachovány všechny nerovnosti a kresby špachtlí. Na závěr proběhlo voskování stěn a štuků (Mikešová 2019, s. 353–364).

Štuková dekorace, na kterou se díváme ve Hvězdě v 21. století, ovšem není stoprocentně shodná s Janákovou obnovou, neboť v letech 1986 až 2000 bylo po etapách provedeno další restaurování, k němuž se ovšem doposud nepodařilo nalézt odpovídající archivní materiál (https://pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/) .

Zjištěný stav zachování
dobrý (po restaurování)

Historické fotografie
Jindřich Eckert, Letohrádek Hvězda, hlavní sál Aenea a římských ctností, 1915, NPU fototéka, inv. č. F 1.322 Odlitky podle štukové dekorace z letohrádku Hvězda, fotografie detailu, repro z: Jacob van Falke, 1879,Taf. 25 Letohrádek Hvězda, pohled na strop hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto Karel Plicka, 1943, fofoteka NPU, inv. č. 53.945 Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto Č. Šíla, 1950, fofoteka NPU, inv. č. 43.795 Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, repro z: Jan Morávek, Letohrádek a obora Hvězda, 1933, s. 9 Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, stav k roku 1915, repro z: Jan Morávek, Ke vzniku Hvězdy, Umění, roč. 2, s. 199–211 Letohrádek Hvězda, pohled na strop hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto: Č. Šíla, 1950, fofotéka NPU, inv. č. 43.798

Historické fotografie

Jindřich Eckert, Letohrádek Hvězda, hlavní sál Aenea a římských ctností, 1915, NPU fototéka, inv. č. F 1.322

Odlitky podle štukové dekorace z letohrádku Hvězda, fotografie detailu, repro z: Jacob van Falke, 1879,Taf. 25

Letohrádek Hvězda, pohled na strop hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto Karel Plicka, 1943, fofoteka NPU, inv. č. 53.945

Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto Č. Šíla, 1950, fofoteka NPU, inv. č. 43.795

Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, repro z: Jan Morávek, Letohrádek a obora Hvězda, 1933, s. 9

Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, stav k roku 1915, repro z: Jan Morávek, Ke vzniku Hvězdy, Umění, roč. 2, s. 199–211

Letohrádek Hvězda, pohled na strop hlavního sálu Aenea a římských ctností, foto: Č. Šíla, 1950, fofotéka NPU, inv. č. 43.798

Původní plánová dokumentace
Letohrádek Hvězda, půdorys a řez z poloviny 19. století, repro z: Antonín Podlaha, Památky archeologické 1922-1923, tav. XXXII Letohrádek Hvězda, půdorys z poloviny 19. století, repro z: Antonín Podlaha, Památky archeologické 1922-1923, tav. XXXIII

Ikonografické prameny
F. B. Werber, Pohled na letohrádek a okolí, 1752, kresba ze Sborníku českých a moravských měst, foto B. Končinský, 1942, fototék Pohled na letohrádek Hvězda, kolorovaná kresba tuší, 1815, foto A. Gustav, 1932, fototéka NPU, inv. č. S35.459b F. B. Werner, pohled na kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře a letohrádek Hvězda, 1752, foto B. Končinský, 1942, fototéka NPU Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, 1891, repro z: Augustin Sedláček 1891, s. 281 Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, rytina, 1877, repro z: Phillip Baum 1877, Blatt 2 Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, rytina, 1879, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 3 Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, repro z: František Adolf Borovský: Čechy. Díl III., s. 455 Letohrádek Hvězda, Sál Jupitera, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf.4 Letohrádek Hvězda, Sál Merkura, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 5 Letohrádek Hvězda, Sál Cheiróna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 6 Letohrádek Hvězda, Sál Saturna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 7 Letohrádek Hvězda, Sál Saturna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 8 Letohrádek Hvězda, Chodba Kleopatry a chodba Marta, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 9

Ikonografické prameny

F. B. Werber, Pohled na letohrádek a okolí, 1752, kresba ze Sborníku českých a moravských měst, foto B. Končinský, 1942, fototék

Pohled na letohrádek Hvězda, kolorovaná kresba tuší, 1815, foto A. Gustav, 1932, fototéka NPU, inv. č. S35.459b

F. B. Werner, pohled na kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře a letohrádek Hvězda, 1752, foto B. Končinský, 1942, fototéka NPU

Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, 1891, repro z: Augustin Sedláček 1891, s. 281

Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, rytina, 1877, repro z: Phillip Baum 1877, Blatt 2

Letohrádek Hvězda, klenba hlavního sálu, rytina, 1879, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 3

Letohrádek Hvězda, pohled do hlavního sálu Aenea a římských ctností, repro z: František Adolf Borovský: Čechy. Díl III., s. 455

Letohrádek Hvězda, Sál Jupitera, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf.4

Letohrádek Hvězda, Sál Merkura, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 5

Letohrádek Hvězda, Sál Cheiróna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 6

Letohrádek Hvězda, Sál Saturna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 7

Letohrádek Hvězda, Sál Saturna, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 8

Letohrádek Hvězda, Chodba Kleopatry a chodba Marta, celkový pohled do klenby, repro z: Jacob von Falke 1879, Taf. 9

Fotodokumentace současného stavu
Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019) Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019) Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019) Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019) Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019) Sál Aenea a římských ctností, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Kimón a Peró (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Atalanty, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Atalanty, Neptun tišící vlny (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Atalanty, Svážení obilí, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Cheiróna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Cheiróna, pohled na štukovou výzdobu, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Cheiróna, ústřední motiv s kentaurem Cheirónem (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Cheiróna, gryfové vrůstající do vegetabilního ornamentu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Jupitera, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Jupitera, ústřední motiv Jupitera na orlu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Kleopatry, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Kleopatry, ústřední motiv s Kleopatrou (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Kleopatry, Perseus (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Diany – Luny, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Diany – Luny, ústřední motiv s Dianou – Lunou (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Diany – Luny, ústřední motiv s Dianou – Lunou, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Marta, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Marta, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Marta, ústřední motiv s Martem (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Marta, Léda s labutí (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Merkura, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Merkura, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Merkura, ústřední motiv Merkura na beranu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Merkura, groteskové kompozice (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Minervy, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Minervy, celkový pohled na štukovou výzdobu(foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Minervy, ústřední motiv s Minervou (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Minervy, ústřední motiv s Minervou, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Neptuna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Neptuna, ústřední motiv s Neptunem (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Neptuna, vegetativní a grotesková výdoba (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Neptuna, Souboj tritónů (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Saturna, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Saturna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Saturna, detail štuková výzdoby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Saturna, Volavka (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Saturna, Ceres (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Přízemí, klenba ústící na schodiště do 1. patra, Silén (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Venuše, celkový pohled na štukovou výzdobu(foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Venuše, ústřední motiv s Venuší (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Venuše, Koza Amalthea (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Chodba Venuše, delfíni přecházející do vegetativního ornamentu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Jupitera, Silén s miskou (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Horatius Cocles brání most před nepřáteli (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Mucius Scaevola si před králem Porsennou upaluje pravou ruku (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Konzul Atilius Regulus je umučen Kartaginci v sudu pobitém dovnitř obrácenými hřeby (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Marcus Curtius se vrhá s koněm do propasti, jež se otevřela na římském Kapitolu (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, Antiochos a Stratoniké (foto Vojtěch Krajíček, 2019) Sál Aenea a římských ctností, ústřední motiv s Aeneem vynášejícím svého otce Anchíse z hořící Tróje (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Fotodokumentace současného stavu

Letohrádek Hvězda, exteriér, současný stav (foto Vojtěch Krajíček, podzim 2019)

Sál Aenea a římských ctností, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Kimón a Peró (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Atalanty, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Atalanty, Neptun tišící vlny (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Atalanty, Svážení obilí, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Cheiróna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Cheiróna, pohled na štukovou výzdobu, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Cheiróna, ústřední motiv s kentaurem Cheirónem (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Cheiróna, gryfové vrůstající do vegetabilního ornamentu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Jupitera, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Jupitera, ústřední motiv Jupitera na orlu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Kleopatry, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Kleopatry, ústřední motiv s Kleopatrou (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Kleopatry, Perseus (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Diany – Luny, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Diany – Luny, ústřední motiv s Dianou – Lunou (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Diany – Luny, ústřední motiv s Dianou – Lunou, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Marta, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Marta, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Marta, ústřední motiv s Martem (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Marta, Léda s labutí (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Merkura, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Merkura, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Merkura, ústřední motiv Merkura na beranu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Merkura, groteskové kompozice (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Minervy, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Minervy, celkový pohled na štukovou výzdobu(foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Minervy, ústřední motiv s Minervou (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Minervy, ústřední motiv s Minervou, detail (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Neptuna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Neptuna, ústřední motiv s Neptunem (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Neptuna, vegetativní a grotesková výdoba (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Neptuna, Souboj tritónů (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Saturna, pohled do klenby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Saturna, celkový pohled na štukovou výzdobu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Saturna, detail štuková výzdoby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Saturna, Volavka (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Saturna, Ceres (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Přízemí, klenba ústící na schodiště do 1. patra, Silén (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Venuše, celkový pohled na štukovou výzdobu(foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Venuše, ústřední motiv s Venuší (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Venuše, Koza Amalthea (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Chodba Venuše, delfíni přecházející do vegetativního ornamentu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Jupitera, Silén s miskou (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Horatius Cocles brání most před nepřáteli (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Mucius Scaevola si před králem Porsennou upaluje pravou ruku (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Konzul Atilius Regulus je umučen Kartaginci v sudu pobitém dovnitř obrácenými hřeby (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Marcus Curtius se vrhá s koněm do propasti, jež se otevřela na římském Kapitolu (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, Antiochos a Stratoniké (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Sál Aenea a římských ctností, ústřední motiv s Aeneem vynášejícím svého otce Anchíse z hořící Tróje (foto Vojtěch Krajíček, 2019)

Výstupy dokumentačních technik
Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V6 Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V11 Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V14 Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek VZ3 Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek VZX Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V6 Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V11 Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V14 Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek VZ3 Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek VZX Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek V6, 20X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, 20X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, pravděpodobně hydraulické fáze, 20X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, pravděpodobně hydraulické fáze, 20X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, trhliny v pojivu, 10X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, trhliny v pojivu, 10X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, velké vápenné hrudky, 4X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 6, velké vápenné hrudky, 4X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 11, inkluze s hematitem - pravděpodobně slabě hydraulické pojivo, 20X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 11, inkluze s hematitem - pravděpodobně slabě hydraulické pojivo, 20X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 11, 20X, PPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 11, 20X, XPL Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, velké množství vápenných hrudek – nehomogenní pojivo, vzorek 11, 4X, PPL

Výstupy dokumentačních technik

Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V6

Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V11

Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek V14

Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek VZ3

Materiálový průzkum, analýza štuků, celé výbrusy, vzorek VZX

Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V6

Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V11

Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek V14

Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek VZ3

Materiálový průzkum, analýza štuků, výbrusy mikrofoto, vzorek VZX

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek V6, 20X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, 20X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, pravděpodobně hydraulické fáze, 20X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, pravděpodobně hydraulické fáze, 20X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, trhliny v pojivu, 10X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, trhliny v pojivu, 10X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 6, velké vápenné hrudky, 4X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 6, velké vápenné hrudky, 4X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 11, inkluze s hematitem - pravděpodobně slabě hydraulické pojivo, 20X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, vzorek 11, inkluze s hematitem - pravděpodobně slabě hydraulické pojivo, 20X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 11, 20X, PPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, povrchové vrstvy, vzorek 11, 20X, XPL

Materiálový průzkum, analýza štuků, mikrofotografie, velké množství vápenných hrudek – nehomogenní pojivo, vzorek 11, 4X, PPL

Literatura
Georg Braun, Franz Hogenberg, Simon Novellanus, Civitates orbis terrarum, Kolín nad Rýnem, 1593. Joan Tanner, Geschichte deren Helden von Sternen oder des uhrazen und ruhmwürdigsten Geschlechtes von Sternberg, Praha 1732, s. 278. František Palacký, Paměti pana Pavla Korky z Korkyně, znamenitého vůdce českého v XVI. století, Časopis Společnosti vlastenského muzea 3, 1830, s. 433–442. Julius Max Schottky, Prag wie es war und wie es ist nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert, 1–2, Praha 1830. Julius Max Schottky, Prag, wie es war und wie es ist 2, Praha 1832, s. 396–399. Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých, díl II., sv. 1, ed. Antonín Rezek, Praha 1878, s. 78. Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen, Praha 1845, díl XIII, s. 203–204. Karel Vladislav Zap, K.W. Zap's Wegweiser durch Prag: ein nothwendiges Handbuch für Fremde, die sich mit den Merkwürdigkeiten der böhmischen Hauptstadt bekannt zu machen wünschen, Praha 1848. Josef Svátek, Hvězda u Prahy, Světozor 1, 18. 7. 1867, s. 6–7. Jan Erazim Vocel, Das Königliche Jagdschloss Stern, Mitteilungen der Zentral Commission der Erforschung und Erhalung der Baudenkmäle, 1867, s. V–VI. Josef Svátek, Hvězda u Prahy, Světozor 3, 26. 7., 1867, s. 25–26. Cornelius Schäffner, Das kaiserliche Lustschloss im Sternthiergarten bei Prag, Mittheilungen der K. K. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmäle XIII, Wien 1868, s. XCI – XCII. Obrana, politický časopis pro náš lid 13, 2. 7. 1871, s. 150–151. Wilhelm Lübke, Geschichte der Deutschen Renaissance, Stuttgart 1873, s. 633–638. František Zákrejs, Jednatelská zpráva o činnosti správního výboru Umělecké Besedy v Praze ve spolkovém roce 1873, in: Jednatelská zpráva Umělecké besedy ve správním roce 1873, Praha 1873, s. 8. Slovanské listy 28, 8. 7. 1875, s. 240. Jahrbuch der kunsthistorichen Sammlungen der allerhöchsten Kaiserhauses, sv. XI, Reg. 7143. Okrasy v letohrádku Hvězdě, Světozor 38 (příloha), 17. 9. 1875, roč. 9, s. 454. Okrasy v letohrádku Hvězdě, Světozor 39 (příloha), 24. 9. 1875, roč. 9, s. 465. Hvězda u Prahy, Světozor 49 (příloha), 3. 12. 1875, roč. 9, s. 586–587. David von Schönherr, Erzherzog Ferdinand von Tirol als architekt, Repertorium für Kunstwissenschaft I., Stuttgart 1876, s. 28, 44. Phillip Baum, Schloss Stern bei Prag, Leipzig 1877. Jacob von Falke, Schloss Stern, Wien 1879. Mitteilungen der K. K. Central Commission der Erforschung und Erhaltung der Baudenkmäle, 1880, s. XLIX–L. František Adolf Borovský: Čechy. Díl III., Praha. Čásť II, Malá Strana, Kamenný most, Staré Město, Josefov, Nové Město, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a okolí pražské, Praha 1887, ed. František Řivnáč, s. 454–456. Theodor Frimmel, Urkunden, Regesten und artistisches Quellenmaterial, Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des allerhochsten Kaiserhauses, Quellen zur Geschichte der Kaiserlichen Haussammlungen und der Kunstbestrebungen des Allerdurchlauchtigsten Erzhauses, sv. V., reg. 4283, Wien 1887, LXXXII. David Schönherr, Urkunden und Regesten aus dem k. k. Statthalterei-Archiv im Innsbruck, Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des allerhochsten Kaiserhauses XI., Quellen zur Geschichte der Kaiserlichen Haussammlungen und der Kunstbestrebungen des Allerdurchlauchtigsten Erzhauses, sv. II., reg. 7143, Wien 1890, LXXXIV-CCXLI. Karel B. Mádl, Hvězda, in: Z Prahy a z Čech, Praha 1890, s. 69–87. August Sedláček, Hvězda zámeček, in: Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. VIII, Strakonicko – Slánsko, Praha 1891, s. 299–303. Wácslaw Wladiwoj Tomek, Dějiny města Prahy, sv. VIII, Praha 1891, s. 210. Josef Svátek, Královský letohrádek „Hvězda“ u Prahy, Zlatá Praha 12, 1892, s. 140. David von Schönherr, Ein fürstlichen Architekt und Bauherr, Mittheilungen der Institut fur östrreichische Geschische IV., Wien 1893, s. 460 n. Václav Wladivoj Tomek, Dějepis města Prahy, díl 11–12, Praha 1897–1901. Josef Svátek, Královský letohrádek Hvězda u Prahy, in: Ze staré Prahy, Praha 1899. František Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl II, Praha 1904. Jaromír Čelakovský, O královském hradě pražském, Praha 1907. Luboš Jeřábek, Zprávy. Ochrana a zachování památek, Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze 4, 15. 10. 1911, s. 176. František Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, Sborník příspěvků k dějinám královského města Prahy 2, 1911, s. 91–109. Čech 262, 21. 9. 1915, s. 6. Československý legionář 5, 2. 2. 1923, s. 8. Antonín Podlaha, Památky archeologické, 1922–1923, s. 293, tab. XXXII, XXXIII. František Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, Sborník příspěvků k dějinám královského města Prahy 4, 1923. Československý legionář 9, 27. 5. 1927, s. 2-3. Památník národního osvobození, 1928, s. 19. Československý legionář 11, 15. 11. 1929, s. 6. Jaroslav Werstadt, Předchůdci Památníku osvobození. Kus organizační historie našich středisk pro památky a dokumenty, Zprávy Českého zemského archivu 7, Praha 1931, s. 218, 222 Československý legionář 13, 13. 11. 1931, s. 2. Jan Morávek, Letohrádek a obora Hvězda, Praha 1933. Oskar Schürer, Prag. Kultur – Kunst – Geschichte, Mnichov 1935 (3. vydání), s. 138, 140–141, obr. 135. Vavřinec Špan ze Španova, Ferdinandova obora Hvězda, in: Očima lásky: Verše českých básníků o Praze, Praha 1941. Pavel Janák, O architektuře a stavbě Hvězdy, Lidové noviny 59, 1951, 2. 9. 1951. s. 3. Pavel Janák, Úprava letohrádku Hvězda pro Jiráskovo muzeum, Architektura ČSR 11, 1952, s. 201–211. Pavel Janák, Architekt a památka, Architektura ČSR 11, 1952, s. 219–220. Jan Morávek, Ke vzniku Hvězdy, Umění 2, 1954, s. 199–211. Milada Lejsková-Matyášová, K ikonografii figurálních štuků Hvězdy, Umění 11, 1963, s. 209–212. Vladimír Kavka, Bílá hora. Národní kulturní památka, Praha 1968. Jarmila Krčálová, Ke genezi štukové výzdoby letohrádku Hvězda, Umění 21, 1973, s. 407–414. Miloš Suchomel, Štuková výzdoba letohrádku Hvězda, Umění 21, 1973, s. 99–116. Fynes Morison – John Taylor, Cesta do Čech, Praha 1977. Stručné stavebně historické i historicko urbanistické zhodnocení NKP Bělohorského bojiště a jeho zájmového území, Praha 1975. Ivo Kořán, Umění renesance a manýrismu. Sochařství, in: Emanuel Poche, Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, s. 155–156, 158. Milada Vilímková – Dobroslav Líbal, Umění renesance a manýrismu: Architektura, in: Emanuel Poche (ed.), Praha na úsvitu nových dějin. Čtvero knih o Praze, Praha 1988, s. 43–147. Ivo Kořán, Renesanční sochařství v Čechách a na Moravě, in: Jiří Dvorský, Dějiny českého výtvarného umění. Od počátku renesance do závěru baroka 2/1, Praha 1989, s. 116–135. Martin Stejskal, Hvězda. Pokus o vymezení pražského letohrádku jako filosofického bydlení, Praha 1994. Martin Stejskal, Letohrádek Hvězda, in: D. Ž. Bor (Vladislav Zadrobílek) (ed.), Opus Magnum. Kniha o sakrální geometrii, alchymii, magii, astrologii, kabale a tajných společnostech v Českých zemích, Praha 1997, s. 31–37. Božena Pacáková-Hošťálková, Praha, Hvězda (Liboc), Královská obora, in: Božena Pacáková-Hošťálková – Jaroslav Petrů – Dušan Riedl – Antonín M. Svoboda (eds.), Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999, s. 270–274, 293–295, 308–311. Matouš Jirák, Štuková výzdoba letohrádku Hvězda (magisterská diplomová práce, Ústav pro dějiny umění, FF UK), Praha 2006. Jan Bažant, Villa Star in Prague: a new look at the Northern Renaissance, ARS 41, 2008, s. 55–72. Jan Chlíbec, Italští sochaři v českých zemích v období renesance, Praha 2011. Ivan Muchka, Architektura renesanční, Praha 2001. Ivan Muchka, Matematické poměry letohrádku Hvězda, La Nuova rivista italiana di Praga – Nový italský časopis v Praze / Rivista dell´Istituto Italiano di Cultura di Praga – Časopis italského kulturního institutu v Praze 7, 2002, s. 61–64. Dalibor Veselý, Vila mezi snem a utopií, in: Jana Máchalová – Ivan Chvatík (red.), Příběhy slavných italských vil, Praha 2010, s. 26–31. Ivan Muchka – Ivo Purš, Das Lustschloss Stern in Prag und die Villa Lante in Rom, Studia Rudolphina 11, 2011, s. 127–132. Jan Bažant, Villa Star in Prague. The Northern Renaissance Masterpiece, Advanced Guide to Czech Monuments, Kindle Edition 2012. Jan Bažant – Nina Bažantová, Vila Hvězda v Praze. Mistrovské dílo severské renesance, Praha 2013. Ondřej Švehelka, Přestavba letohrádku Hvězda na prachárnu v letech 1779–1781 ve světle pramenů Českého gubernia a Stavebního úřadu na Pražském hradě, Archivní časopis 66, 2016, č. 2, s. 141–156. Jaroslava Hausenblasová, Stavební vývoj letohrádku Hvězda – písemné prameny a jejich interpretace, in: Ivan Prokop Muchka – Ivo Purš – Sylva Dobalová et al., Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 52–65. Sylva Dobalová – Ivan Muchka, Ferdinand: vévoda – architekt?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 111–113. Ivan Muchka, Slavnost položení základního kamene – renesanční plány Hvězdy, in:Ivan Prokop Muchka – Ivo Purš – Sylva Dobalová et al., Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 114–121. Ivo Purš, Ikonografie štukové výzdoby letohrádku Hvězda, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 143–328. Ivan Prokop Muchka, Pronájem Hvězdy vojenskému eráru: ztráta nebo zisk?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 451–463. Ivan Prokop Muchka, Odlitky štukové výzdoby – k čemu sloužily?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 479–480. Pavla Mikešová, Restaurování štukové výzdoby v letohrádku Hvězda Pavlem Janákem a jeho předchůdci, Zprávy památkové péče 3, 2019, s. 353–364. Pavla Mikešová, Obrazárna Památníku odboje v letohrádku Hvězda v letech 1921–1930. Pohled administrativní a sbírkotvorný, Umění 4, 2020, roč. LXVIII, s. 414–429. Pavla Mikešová, Přínos Františka Schmoranze ke studiu štukové dekorace letohrádku Hvězda, Zprávy památkové péče 2 – speciální číslo/ sborník konference František Schmoranz starší. Architekt, stavitel a památkář, 2021, roč. 81, s. 71–77.

Literatura

Georg Braun, Franz Hogenberg, Simon Novellanus, Civitates orbis terrarum, Kolín nad Rýnem, 1593.
Joan Tanner, Geschichte deren Helden von Sternen oder des uhrazen und ruhmwürdigsten Geschlechtes von Sternberg, Praha 1732, s. 278.
František Palacký, Paměti pana Pavla Korky z Korkyně, znamenitého vůdce českého v XVI. století, Časopis Společnosti vlastenského muzea 3, 1830, s. 433–442.
Julius Max Schottky, Prag wie es war und wie es ist nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert, 1–2, Praha 1830.
Julius Max Schottky, Prag, wie es war und wie es ist 2, Praha 1832, s. 396–399.
Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých, díl II., sv. 1, ed. Antonín Rezek, Praha 1878, s. 78.
Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen, Praha 1845, díl XIII, s. 203–204.
Karel Vladislav Zap, K.W. Zap's Wegweiser durch Prag: ein nothwendiges Handbuch für Fremde, die sich mit den Merkwürdigkeiten der böhmischen Hauptstadt bekannt zu machen wünschen, Praha 1848.
Josef Svátek, Hvězda u Prahy, Světozor 1, 18. 7. 1867, s. 6–7.
Jan Erazim Vocel, Das Königliche Jagdschloss Stern, Mitteilungen der Zentral Commission der Erforschung und Erhalung der Baudenkmäle, 1867, s. V–VI.
Josef Svátek, Hvězda u Prahy, Světozor 3, 26. 7., 1867, s. 25–26.
Cornelius Schäffner, Das kaiserliche Lustschloss im Sternthiergarten bei Prag, Mittheilungen der K. K. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmäle XIII, Wien 1868, s. XCI – XCII.
Obrana, politický časopis pro náš lid 13, 2. 7. 1871, s. 150–151.
Wilhelm Lübke, Geschichte der Deutschen Renaissance, Stuttgart 1873, s. 633–638.
František Zákrejs, Jednatelská zpráva o činnosti správního výboru Umělecké Besedy v Praze ve spolkovém roce 1873, in: Jednatelská zpráva Umělecké besedy ve správním roce 1873, Praha 1873, s. 8.
Slovanské listy 28, 8. 7. 1875, s. 240.
Jahrbuch der kunsthistorichen Sammlungen der allerhöchsten Kaiserhauses, sv. XI, Reg. 7143.
Okrasy v letohrádku Hvězdě, Světozor 38 (příloha), 17. 9. 1875, roč. 9, s. 454.
Okrasy v letohrádku Hvězdě, Světozor 39 (příloha), 24. 9. 1875, roč. 9, s. 465.
Hvězda u Prahy, Světozor 49 (příloha), 3. 12. 1875, roč. 9, s. 586–587.
David von Schönherr, Erzherzog Ferdinand von Tirol als architekt, Repertorium für Kunstwissenschaft I., Stuttgart 1876, s. 28, 44.
Phillip Baum, Schloss Stern bei Prag, Leipzig 1877.
Jacob von Falke, Schloss Stern, Wien 1879.
Mitteilungen der K. K. Central Commission der Erforschung und Erhaltung der Baudenkmäle, 1880, s. XLIX–L.
František Adolf Borovský: Čechy. Díl III., Praha. Čásť II, Malá Strana, Kamenný most, Staré Město, Josefov, Nové Město, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a okolí pražské, Praha 1887, ed. František Řivnáč, s. 454–456.
Theodor Frimmel, Urkunden, Regesten und artistisches Quellenmaterial, Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des allerhochsten Kaiserhauses, Quellen zur Geschichte der Kaiserlichen Haussammlungen und der Kunstbestrebungen des Allerdurchlauchtigsten Erzhauses, sv. V., reg. 4283, Wien 1887, LXXXII.
David Schönherr, Urkunden und Regesten aus dem k. k. Statthalterei-Archiv im Innsbruck, Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des allerhochsten Kaiserhauses XI., Quellen zur Geschichte der Kaiserlichen Haussammlungen und der Kunstbestrebungen des Allerdurchlauchtigsten Erzhauses, sv. II., reg. 7143, Wien 1890, LXXXIV-CCXLI.
Karel B. Mádl, Hvězda, in: Z Prahy a z Čech, Praha 1890, s. 69–87.
August Sedláček, Hvězda zámeček, in: Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. VIII, Strakonicko – Slánsko, Praha 1891, s. 299–303.
Wácslaw Wladiwoj Tomek, Dějiny města Prahy, sv. VIII, Praha 1891, s. 210.
Josef Svátek, Královský letohrádek „Hvězda“ u Prahy, Zlatá Praha 12, 1892, s. 140.
David von Schönherr, Ein fürstlichen Architekt und Bauherr, Mittheilungen der Institut fur östrreichische Geschische IV., Wien 1893, s. 460 n.
Václav Wladivoj Tomek, Dějepis města Prahy, díl 11–12, Praha 1897–1901.
Josef Svátek, Královský letohrádek Hvězda u Prahy, in: Ze staré Prahy, Praha 1899.
František Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl II, Praha 1904.
Jaromír Čelakovský, O královském hradě pražském, Praha 1907.
Luboš Jeřábek, Zprávy. Ochrana a zachování památek, Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze 4, 15. 10. 1911, s. 176.
František Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, Sborník příspěvků k dějinám královského města Prahy 2, 1911, s. 91–109.
Čech 262, 21. 9. 1915, s. 6.
Československý legionář 5, 2. 2. 1923, s. 8.
Antonín Podlaha, Památky archeologické, 1922–1923, s. 293, tab. XXXII, XXXIII.
František Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, Sborník příspěvků k dějinám královského města Prahy 4, 1923.
Československý legionář 9, 27. 5. 1927, s. 2-3.
Památník národního osvobození, 1928, s. 19.
Československý legionář 11, 15. 11. 1929, s. 6.
Jaroslav Werstadt, Předchůdci Památníku osvobození. Kus organizační historie našich středisk pro památky a dokumenty, Zprávy Českého zemského archivu 7, Praha 1931, s. 218, 222
Československý legionář 13, 13. 11. 1931, s. 2.
Jan Morávek, Letohrádek a obora Hvězda, Praha 1933.
Oskar Schürer, Prag. Kultur – Kunst – Geschichte, Mnichov 1935 (3. vydání), s. 138, 140–141, obr. 135.
Vavřinec Špan ze Španova, Ferdinandova obora Hvězda, in: Očima lásky: Verše českých básníků o Praze, Praha 1941.
Pavel Janák, O architektuře a stavbě Hvězdy, Lidové noviny 59, 1951, 2. 9. 1951. s. 3.
Pavel Janák, Úprava letohrádku Hvězda pro Jiráskovo muzeum, Architektura ČSR 11, 1952, s. 201–211.
Pavel Janák, Architekt a památka, Architektura ČSR 11, 1952, s. 219–220.
Jan Morávek, Ke vzniku Hvězdy, Umění 2, 1954, s. 199–211.
Milada Lejsková-Matyášová, K ikonografii figurálních štuků Hvězdy, Umění 11, 1963, s. 209–212.
Vladimír Kavka, Bílá hora. Národní kulturní památka, Praha 1968.
Jarmila Krčálová, Ke genezi štukové výzdoby letohrádku Hvězda, Umění 21, 1973, s. 407–414.
Miloš Suchomel, Štuková výzdoba letohrádku Hvězda, Umění 21, 1973, s. 99–116.
Fynes Morison – John Taylor, Cesta do Čech, Praha 1977.
Stručné stavebně historické i historicko urbanistické zhodnocení NKP Bělohorského bojiště a jeho zájmového území, Praha 1975.
Ivo Kořán, Umění renesance a manýrismu. Sochařství, in: Emanuel Poche, Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, s. 155–156, 158.
Milada Vilímková – Dobroslav Líbal, Umění renesance a manýrismu: Architektura, in: Emanuel Poche (ed.), Praha na úsvitu nových dějin. Čtvero knih o Praze, Praha 1988, s. 43–147.
Ivo Kořán, Renesanční sochařství v Čechách a na Moravě, in: Jiří Dvorský, Dějiny českého výtvarného umění. Od počátku renesance do závěru baroka 2/1, Praha 1989, s. 116–135.
Martin Stejskal, Hvězda. Pokus o vymezení pražského letohrádku jako filosofického bydlení, Praha 1994.
Martin Stejskal, Letohrádek Hvězda, in: D. Ž. Bor (Vladislav Zadrobílek) (ed.), Opus Magnum. Kniha o sakrální geometrii, alchymii, magii, astrologii, kabale a tajných společnostech v Českých zemích, Praha 1997, s. 31–37.
Božena Pacáková-Hošťálková, Praha, Hvězda (Liboc), Královská obora, in: Božena Pacáková-Hošťálková – Jaroslav Petrů – Dušan Riedl – Antonín M. Svoboda (eds.), Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999, s. 270–274, 293–295, 308–311.
Matouš Jirák, Štuková výzdoba letohrádku Hvězda (magisterská diplomová práce, Ústav pro dějiny umění, FF UK), Praha 2006.
Jan Bažant, Villa Star in Prague: a new look at the Northern Renaissance, ARS 41, 2008, s. 55–72.
Jan Chlíbec, Italští sochaři v českých zemích v období renesance, Praha 2011.
Ivan Muchka, Architektura renesanční, Praha 2001.
Ivan Muchka, Matematické poměry letohrádku Hvězda, La Nuova rivista italiana di Praga – Nový italský časopis v Praze / Rivista dell´Istituto Italiano di Cultura di Praga – Časopis italského kulturního institutu v Praze 7, 2002, s. 61–64.
Dalibor Veselý, Vila mezi snem a utopií, in: Jana Máchalová – Ivan Chvatík (red.), Příběhy slavných italských vil, Praha 2010, s. 26–31.
Ivan Muchka – Ivo Purš, Das Lustschloss Stern in Prag und die Villa Lante in Rom, Studia Rudolphina 11, 2011, s. 127–132.
Jan Bažant, Villa Star in Prague. The Northern Renaissance Masterpiece, Advanced Guide to Czech Monuments, Kindle Edition 2012.
Jan Bažant – Nina Bažantová, Vila Hvězda v Praze. Mistrovské dílo severské renesance, Praha 2013.
Ondřej Švehelka, Přestavba letohrádku Hvězda na prachárnu v letech 1779–1781 ve světle pramenů Českého gubernia a Stavebního úřadu na Pražském hradě, Archivní časopis 66, 2016, č. 2, s. 141–156.
Jaroslava Hausenblasová, Stavební vývoj letohrádku Hvězda – písemné prameny a jejich interpretace, in: Ivan Prokop Muchka – Ivo Purš – Sylva Dobalová et al., Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 52–65.
Sylva Dobalová – Ivan Muchka, Ferdinand: vévoda – architekt?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 111–113.
Ivan Muchka, Slavnost položení základního kamene – renesanční plány Hvězdy, in:Ivan Prokop Muchka – Ivo Purš – Sylva Dobalová et al., Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 114–121.
Ivo Purš, Ikonografie štukové výzdoby letohrádku Hvězda, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 143–328.
Ivan Prokop Muchka, Pronájem Hvězdy vojenskému eráru: ztráta nebo zisk?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 451–463.
Ivan Prokop Muchka, Odlitky štukové výzdoby – k čemu sloužily?, in: Ivan Prokop Muchka, Ivo Purš, Sylva Dobalová, Jaroslava Hausenblasová, Hvězda. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu, Praha 2017, s. 479–480.
Pavla Mikešová, Restaurování štukové výzdoby v letohrádku Hvězda Pavlem Janákem a jeho předchůdci, Zprávy památkové péče 3, 2019, s. 353–364.
Pavla Mikešová, Obrazárna Památníku odboje v letohrádku Hvězda v letech 1921–1930. Pohled administrativní a sbírkotvorný, Umění 4, 2020, roč. LXVIII, s. 414–429.
Pavla Mikešová, Přínos Františka Schmoranze ke studiu štukové dekorace letohrádku Hvězda, Zprávy památkové péče 2 – speciální číslo/ sborník konference František Schmoranz starší. Architekt, stavitel a památkář, 2021, roč. 81, s. 71–77.

Prameny
PRAMENY Archiv Pražského hradu Archiv Pražského hradu, fond Dvorní stavební úřad (HBA), sign. 1/15, sign. II/58, 61. Archiv Pražského hradu, fond Stará plánová sbírka, sign. 171/7, 171/8, 247/2. Archiv Pražského hradu, fond Stavební správa Pražského hradu z let 1919–1948, sign. Ss II/37-10, inv. č. 422, Řemeslnické práce (nabídky a rozpočty). Archiv Pražského hradu, fond Stavební správa Pražského hradu, sign. Ss 35, Obora Hvězda: Ohledací a zabezpečovací práce v zámečku a Salatereně. Archiv Pražského hradu, Osobní fond hradního stavitele Karla Fialy (1891–1939). Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 14, Deník 1949, kart. 6. Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 15, Deník 1950, kart. 6. Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 16, Deník 1951, kart. 7. Archiv Pražského hradu, fond Kancelář prezidenta republiky, Stavební věci Pražského hradu a Lán (1919–1969), sign. PH 403045/62, Letohrádek a obora Hvězda, Přestavba na Jiráskovo muzeum. Archiv Pražského hradu, fond Stavební věci Pražského hradu, S 423/30, Letohrádek Hvězda. Výstava obrazů Památníku odboje, sign. č. S711/19, S 1547/21, S 1963/21, S 1992/21, HS 101/22, HS 793/22, S 1834/22, S 103/23, S 150/23, S 2215/25, S 2361/25, S 2460/25, S 230/26, S 198/27, S 365/30, S 391/30, S 2117/33. Národní archiv Národní archiv, Obora Hvězda: ohledací a zabezpečovací práce v letohrádku a salateréně, 78, 56, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, čj. 4327/73. Národní archiv, Obora Hvězda: ohledací a zabezpečovací práce v letohrádku a salateréně, 78, 56, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, čj. 6302/73. Národní archiv, Česká dvorská komora, IV (P), kart. 191, 192. Národní archiv, Stará manipulace, B 110/1, kart. 221; O 14/5, kart. 1569; O 14/25, kart. 1571; S 21/3, kart. 2095; S 21/4, kart. 2095, 2096, 2097. Národní archiv, Sbírka opisů Innsbruck, 7 kartonů, bez inv. č. Národní archiv, Královská registratura, kopiáře č. 53. Národní knihovna České republiky - Oddělení rukopisů a starých tisků Sign. 52 C 17, přív. 4, 5. Sign. 52 C 19, přív. 30. Sign. 65 E 4602. Národní muzeum - Oddělení rukopisů a starých tisků Kodex Chlumčanský, sign. XVII A 6. Národní technické muzeum František Sander, Inventář sádrových odlitků věnovaných Technickému museu Státní průmyslovou školou v Praze, 1923. Památník národního písemnictví Památník národního písemnictví, Přepisy deníků architekta Pavla Janáka z let 1949 - 1952 (dokumentace k projektu Rekonstrukce letohrádku Hvězda pro Jiráskovo muzeum), strojopisná kopie, 107 stran (originál v APH). Památník národního písemnictví, Depozitář Správy národní kulturní památky Hvězda; Rukopisy, fotografie a plány ke stavební historii letohrádku Hvězda. Památník národního písemnictví, Zpráva stavitele Karla Fialy o ohledacích a zabezpečovacích pracích v zámečku a salla terenně Kanceláři presidenta republiky z 10. 4. 1935, strojopisná kopie (originál v APH). Rakouská národní knihovna (Österreichische Nationalbibliothek) - Handschriftensammlung Cod. 7337, 7433, 8228, 8307, 8459, 9092, 10678. Cod. 8085 Han. Cod. Min. 33; Cod. Min. 108. Státní okresní archiv Chrudim Státní okresní archiv Chrudim, Rodinný archiv Schmoranzů, František Schmoranz ml., Kresby z Nelahozevse a Hvězdy, 10 listů, 1865–1868, inv. č. 3, ukl. č. 42. Strahovská knihovna Sign. ao XII 34, přív. 6. Tyrolské zemské muzeum, Innsbruck Ferdinandeum, sign. FB 32089. Uměleckohistorické muzeum (Kunsthistorisches Museum), Vídeň Kunstkammer, Inv. č. 5134, 5269, 6652. Ústav dějin umění AV ČR, Oddělení dokumentace Pozůstalost Jarmily Krčálové, bez inv. č. lístková kartotéka. SPD, inv. č. 05186, 05188, 05189, 05190, 05247, 05368 Vojenský historický archiv Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Vojenské stavební ředitelství Praha, I, sign. BD-P, inv. č. 1452, Protokoly týkající se návrhů na zřízení 2 nových pracháren místo dosavadní prachárny ve Hvězdě, 1869, kart. 1. Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, I, sign. GD-P I, inv. č. 1364, Protokol o adaptačních pracích v letohrádku Hvězda, 1863, kart. 7. Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, II, sign. GD-P II, inv. č. 32, Adaptace letohrádku Hvězda za účelem uskladnění prachu (1780–1781), kart. 17. Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, III, sign. GD-P III, inv. č. 9, Nákres letohrádku Hvězda, kart. 23. FOTOGRAFIE Archiv Pražského hradu (Sudek 1950 - 1951, Gubčevský 1949, Fotoměřický ústav 1950) Archiv hlavního města Prahy (Eckert/Cetl 1915, Bučina) Bildarchiv Foto Marburg: (Helga Schmidt-Glassner 1939, Otto Kletzl 1935) Národní památkový ústav (Eckert/Cetl 1915, Plicka 1943, Šíla 1950–1951) Muzeum hlavního města Prahy (1959 – 1956, starší fotografie, kresby na zdi 1974, 1949) Památník národního písemnictví (Eckert/Cetl, expozice Jiráskova muzea) ČTK (1942) Ústav dějin umění (Ehm 1968, Paul 1972, Plicka, Werner Neumeister, Šíla, Sudek 1950 – 1951) + fotografie odlitků (celkem 8)

Prameny

PRAMENY
Archiv Pražského hradu
Archiv Pražského hradu, fond Dvorní stavební úřad (HBA), sign. 1/15, sign. II/58, 61.
Archiv Pražského hradu, fond Stará plánová sbírka, sign. 171/7, 171/8, 247/2.
Archiv Pražského hradu, fond Stavební správa Pražského hradu z let 1919–1948, sign. Ss II/37-10, inv. č. 422, Řemeslnické práce (nabídky a rozpočty).
Archiv Pražského hradu, fond Stavební správa Pražského hradu, sign. Ss 35, Obora Hvězda: Ohledací a zabezpečovací práce v zámečku a Salatereně.
Archiv Pražského hradu, Osobní fond hradního stavitele Karla Fialy (1891–1939).
Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 14, Deník 1949, kart. 6.
Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 15, Deník 1950, kart. 6.
Archiv Pražského hradu, fond Písemná pozůstalost hradního architekta prof. Pavla Janáka, 1936–1955, inv. č. 16, Deník 1951, kart. 7.
Archiv Pražského hradu, fond Kancelář prezidenta republiky, Stavební věci Pražského hradu a Lán (1919–1969), sign. PH 403045/62, Letohrádek a obora Hvězda, Přestavba na Jiráskovo muzeum.
Archiv Pražského hradu, fond Stavební věci Pražského hradu, S 423/30, Letohrádek Hvězda. Výstava obrazů Památníku odboje, sign. č. S711/19, S 1547/21, S 1963/21, S 1992/21, HS 101/22, HS 793/22, S 1834/22, S 103/23, S 150/23, S 2215/25, S 2361/25, S 2460/25, S 230/26, S 198/27, S 365/30, S 391/30, S 2117/33.

Národní archiv
Národní archiv, Obora Hvězda: ohledací a zabezpečovací práce v letohrádku a salateréně, 78, 56, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, čj. 4327/73.
Národní archiv, Obora Hvězda: ohledací a zabezpečovací práce v letohrádku a salateréně, 78, 56, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, čj. 6302/73.
Národní archiv, Česká dvorská komora, IV (P), kart. 191, 192.
Národní archiv, Stará manipulace, B 110/1, kart. 221; O 14/5, kart. 1569; O 14/25, kart. 1571; S 21/3, kart. 2095; S 21/4, kart. 2095, 2096, 2097.
Národní archiv, Sbírka opisů Innsbruck, 7 kartonů, bez inv. č.
Národní archiv, Královská registratura, kopiáře č. 53.

Národní knihovna České republiky - Oddělení rukopisů a starých tisků
Sign. 52 C 17, přív. 4, 5.
Sign. 52 C 19, přív. 30.
Sign. 65 E 4602.

Národní muzeum - Oddělení rukopisů a starých tisků
Kodex Chlumčanský, sign. XVII A 6.

Národní technické muzeum
František Sander, Inventář sádrových odlitků věnovaných Technickému museu Státní průmyslovou školou v Praze, 1923.

Památník národního písemnictví
Památník národního písemnictví, Přepisy deníků architekta Pavla Janáka z let 1949 - 1952 (dokumentace k projektu Rekonstrukce letohrádku Hvězda pro Jiráskovo muzeum), strojopisná kopie, 107 stran (originál v APH).
Památník národního písemnictví, Depozitář Správy národní kulturní památky Hvězda; Rukopisy, fotografie a plány ke stavební historii letohrádku Hvězda.
Památník národního písemnictví, Zpráva stavitele Karla Fialy o ohledacích a zabezpečovacích pracích v zámečku a salla terenně Kanceláři presidenta republiky z 10. 4. 1935, strojopisná kopie (originál v APH).

Rakouská národní knihovna (Österreichische Nationalbibliothek) - Handschriftensammlung
Cod. 7337, 7433, 8228, 8307, 8459, 9092, 10678.
Cod. 8085 Han.
Cod. Min. 33; Cod. Min. 108.

Státní okresní archiv Chrudim
Státní okresní archiv Chrudim, Rodinný archiv Schmoranzů, František Schmoranz ml., Kresby z Nelahozevse a Hvězdy, 10 listů, 1865–1868, inv. č. 3, ukl. č. 42.

Strahovská knihovna
Sign. ao XII 34, přív. 6.

Tyrolské zemské muzeum, Innsbruck
Ferdinandeum, sign. FB 32089.

Uměleckohistorické muzeum (Kunsthistorisches Museum), Vídeň
Kunstkammer, Inv. č. 5134, 5269, 6652.

Ústav dějin umění AV ČR, Oddělení dokumentace
Pozůstalost Jarmily Krčálové, bez inv. č.
lístková kartotéka.
SPD, inv. č. 05186, 05188, 05189, 05190, 05247, 05368

Vojenský historický archiv
Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Vojenské stavební ředitelství Praha, I, sign. BD-P, inv. č. 1452, Protokoly týkající se návrhů na zřízení 2 nových pracháren místo dosavadní prachárny ve Hvězdě, 1869, kart. 1.
Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, I, sign. GD-P I, inv. č. 1364, Protokol o adaptačních pracích v letohrádku Hvězda, 1863, kart. 7.
Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, II, sign. GD-P II, inv. č. 32, Adaptace letohrádku Hvězda za účelem uskladnění prachu (1780–1781), kart. 17.
Vojenský historický archiv, fond Vojenské stavební úřady, Fortifikační místní ředitelství Praha, III, sign. GD-P III, inv. č. 9, Nákres letohrádku Hvězda, kart. 23.

FOTOGRAFIE
Archiv Pražského hradu (Sudek 1950 - 1951, Gubčevský 1949, Fotoměřický ústav 1950)
Archiv hlavního města Prahy (Eckert/Cetl 1915, Bučina)
Bildarchiv Foto Marburg: (Helga Schmidt-Glassner 1939, Otto Kletzl 1935)
Národní památkový ústav (Eckert/Cetl 1915, Plicka 1943, Šíla 1950–1951)
Muzeum hlavního města Prahy (1959 – 1956, starší fotografie, kresby na zdi 1974, 1949)
Památník národního písemnictví (Eckert/Cetl, expozice Jiráskova muzea)
ČTK (1942)
Ústav dějin umění (Ehm 1968, Paul 1972, Plicka, Werner Neumeister, Šíla, Sudek 1950 – 1951) + fotografie odlitků (celkem 8)

Odkazy
https://www.stezky.info/naucne-stezky-praha/ns-oborou-hvezda.htm

Přiložené dokumenty	Velikost
Hvězda_restaurátorský průzkum.pdf	19.95 MB

Letohrádek Hvězda obsahuje tato díla: