Renesanční zámek vznikl na místě starší tvrze, zmiňované již roku 1374. K zásadní přestavbě došlo v poslední třetině 16. století, kdy Jakub Zdeněk Lhotský ze Ptení nechal zpustošenou tvrz obnovit a rozšířit. Severní, východní a západní křídlo, v nichž se nacházejí dekorativní štukatury, pak dal přistavět zřejmě Jan starší Munk z Ivančic (†1606), jenž Moravec odkoupil roku 1595 (Mrkvičková 2008, s. 17). Stavební úpravy probíhaly také v 17. a 18. století. V roce 1825 zámek vyhořel, a klenby patra tak musely být sneseny a nahrazeny rovnými stropy (Hosák – Zemek 1981, s. 162). Zámek tvoří čtyři křídla obklopující lichoběžníkové nádvoří, přičemž hlavní – východní – křídlo je protažené až ke kostelu. Výsledný nepravidelný půdorys tak připomíná tvar obráceného písmene „P“. Vstup do zámku je zdůrazněn ústředním rizalitem při východním křídle.

Renesanční klenby dekorované štukem se nacházejí v přízemí a uplatňují se na nich vpadlé výplně, plasticky vystupující rámování a hřebínky. Valeně zaklenutá místnost situovaná uprostřed západního křídla je dnes předělena příčkou na dvě menší čtvercové prostory. Celé schéma původně sestávalo z ústřední trojice téměř čtvercových vpadlých polí, které jsou ze dvou stran lemovány podlouhlými oválnými zrcadly. Všechny tyto tvary jsou na sebe napojené vpadlou pravoúhlou sítí lišt vycházejících z hlavního rámu podél celého obvodu místnosti. Obdobou štukové výzdoby moraveckého zámku jsou klenební dekorace Schwanzova domu v Brně (1590–1596) a přízemí východního křídla zámku v Bučovicích (80. léta 16. století), kde se nachází jak motivy srdcí, tak i vpadlé výplně a komunikující rámy odkazující na severoitalské renesanční stavby, potažmo na výzdobu Velkých lázní Hadriánovy vily v Tivoli.