Renesanční zámek vznikl na místě starší tvrze, zmiňované již roku 1374. K zásadní přestavbě došlo v poslední třetině 16. století, kdy Jakub Zdeněk Lhotský ze Ptení nechal zpustošenou tvrz obnovit a rozšířit. Severní, východní a západní křídlo, v nichž se nacházejí dekorativní štukatury, pak dal přistavět zřejmě Jan starší Munk z Ivančic (†1606), jenž Moravec odkoupil roku 1595 (Mrkvičková 2008, s. 17). Stavební úpravy probíhaly také v 17. a 18. století. V roce 1825 zámek vyhořel, a klenby patra tak musely být sneseny a nahrazeny rovnými stropy (Hosák – Zemek 1981, s. 162). Zámek tvoří čtyři křídla obklopující lichoběžníkové nádvoří, přičemž hlavní – východní – křídlo je protažené až ke kostelu. Výsledný nepravidelný půdorys tak připomíná tvar obráceného písmene „P“. Vstup do zámku je zdůrazněn ústředním rizalitem při východním křídle.

Renesanční klenby dekorované štukem se nacházejí v přízemí a uplatňují se na nich vpadlé výplně, plasticky vystupující rámování a hřebínky. Průjezd ústící do jihovýchodního rohu nádvoří má valenou klenbu s lunetami a patkami. Prostor dělí dva klenební pasy. První odděluje dvě dvojice výsečí, v nichž jsou vpadlé kruhové medailony napojené lištami na dvě taktéž vpadlá obdélná pole, mezi kterými se nacházejí úzké oválné výplně. V druhé, větší části průjezdu jsou čtyři dvojice trojbokých výsečí, jejichž kápě vyplňují vpadlé motivy srdcí. Líc klenby v ose pokrývají tři obdélná zrcadla, přičemž z těch krajních vycházejí necelé kruhové medailony na lištách. Poslední klenební pole při nádvoří je jen o jedné dvojici styčných výsečí vytažených do hřebínku. Obdobou štukové výzdoby moraveckého zámku jsou klenební dekorace Schwanzova domu v Brně (1590–1596) a přízemí východního křídla zámku v Bučovicích (80. léta 16. století), kde se nachází jak motivy srdcí, tak i vpadlé výplně a komunikující rámy odkazující na severoitalské renesanční stavby, potažmo na výzdobu Velkých lázní Hadriánovy vily v Tivoli.