V místech starší tvrze byl mezi lety 1606 až 1611 postaven pozdně renesanční zámek. I přes barokní úpravy v 17. a 18. století si hlavní zámecká budova zachovala svůj renesanční charakter, na němž jsou patrné vlivy saské a lombardské architektury (štíty). Součástí zámeckého areálu je dále vstupní raně barokní budova, zahradní altán a ohradní zeď, na níž býval osazen rozsáhlý soubor panovnických bust.

Zachovaná štuková výzdoba je situována v přízemních místnostech hlavní zámecké budovy. Ty jsou zaklenuty valenými klenbami členěnými lunetovými výsečemi. Hrany výsečí jsou zvýrazněny štukovými pásky, které ve středu kleneb vytvářejí geometrické obrazce v podobě obdélníků a obdélníků se skosenými rohy. Řada stropů nese stopy po vestavěných příčkách. V současné době jsou plochy stropů opatřeny souvrstvím druhotných nátěrů a vrchním plošným bílým nátěrem, tato souvrství do značné míry zakrývají jemnou profilaci štuků, která měla v některých případech nejen podobu pásků o půlkruhovém průřezu, ale také podobu perlovců. V místech defektů a odhalených druhotných zazdívek došlo k odkrytí původní štukatury, která měla podobu vavřínového festonu a vejcovce. Dekor vejcovce se objevuje i na některých nábězích kleneb.