Vladislava Říhová, Lucie Bartůňková, Tvrz ‒ Nemile u Zábřehu, Prostor tzv. kaple, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/783, vyhledáno 25. 11. 2024. |
Tvrz ‒ Nemile u Zábřehu, Prostor tzv. kaple(č. 783) |
---|
dekorativní systém - pásy pletence, perlovce, jednotlivé tlačené motivy (andílčí a lví hlavičky, rozety) |
Památkově chráněno, č. úskp: 103511, Památkový katalog |
Vlastník: Doležel Jan, č. p. 54, 78901 Nemile |
Anotace |
---|
Tvrz Nemile byla součástí hospodářského dvora na panství Zábřeh, na počátku 17. století patřila Ladislavu Velenu ze Žerotína, od roku 1617 Kryštofu st. Hubrykovi z Belnsdorfu. Od 18. století sloužila budova jako selské stavení - západní část domu byla obytná, východní byla využívaná pro hospodářské účely, takže si ve dvou prostorách zachovala původní klenby s dekorativní štukovou výzdobou. Při restaurátorském průzkumu byly pod současným monochromním bílým nátěrem nalezeny zbytky autentické barevnosti (např. tmavě šedé pozadí vypichovaných omítek vpadlých polí). |
Kraj | Okres | Obec |
---|---|---|
Olomoucký | Šumperk | Nemile |
Ulice, čp/č. o. | Kat. území / č. parcely |
---|---|
Filipov u Zábřeha 54 | Filipov u Zábřeha/65 |
Slovní datace | Vročení | Podložení datace prameny |
---|---|---|
první a druhé desetiletí 17. století | 1606 až 1617 |
Charakter díla |
---|
dekorativní›geometrický, dekorativní›vegetabilní, dekorativní›ornamentální |
Uměleckohistorický popis |
---|
Tvrz Nemile byla součástí hospodářského dvora na panství Zábřeh, na počátku 17. století patřila Ladislavu Velenu ze Žerotína, v roce 1590 je jako správce zmiňován Jan Huberck z Belnsdorfu. V roce 1617 Žerotín statek prodal Janovu synovi, regentovi zábřežského panství Kryštofu st. Hubrykovi (Huberckovi) z Belnsdorfu. Od 18. století sloužila budova jako selské stavení - západní část domu byla obytná, východní byla využívaná pro hospodářské účely. Objekt byl klasicistně upraven a prošel i dalšími novějšími utilitárními zásahy, zvláště v severní obytné části. Do východní části byla na přelomu 19. a 20. století vložena stájová klenba. Tvrz nebyla příliš reflektována odbornou literaturou a až z aktivity současného majitele byla budova v roce 2009 prohlášena za nemovitou kulturní památku a postupně obnovována. Obdélný půdorys "palácové" tvrze je ve středu dispozice vybaven příčně řazenou vstupní síní. Od síně východně položené prostory jsou klenuté. Západní trakt má většinou plochostropé místnosti s fabiony. Prostor tzv. Kaple (název je mladšího původu a s původním využitím místnosti nijak nesouvisí) je situován v jihovýchodním nároží budovy. Je prolomen dvěma okenními otvory v původních pozicích, opatřených původními kamennými ostěními s přímými profilovanými překlady. Je zaklenut neckovou klenbou opatřenou štukovým dekorem. Základem kompozice jsou plastické štukové pásy vytlačovaného pletence. V patě klenby pás obíhá celou místnost, v vrcholu vymezuje obdélné zrcadlo, které je rozděleno do dvou polí. Další pletencové pásy dekorují hrany klenby a spojují pás u paty s vrcholovým zrcadlem. Vymezují pole, která jsou dále členěna perlovcovými pásky a nad delšími stranami klenby také kartušemi z vyřezávaného štuku. V kartuších jsou patrné fragmenty nástěnných maleb, u nichž není zřejmé, zda patří k autentickému vybavení prostory. Dekorativní systém doplňují ve vrcholových zrcadlech velké rozety rámované vždy čtyřmi andílčími hlavičkami. V bočních polích klenby jsou centrálně posazeny menší rozety a v rozích pásu v patě klenby jsou zasazeny lví hlavičky. Není zcela zřejmé, kdo byl objednavatelem štukové výzdoby prostor tvrze. S největší pravděpodobností to byl Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavebními aktivitami je dekor prokazatelně propojen. Pro jednotlivé tlačené prvky (andílčí a lví hlavičky, rozety) byly využity stejné formy, jako pro výzdobu Žerotínova zámku v Tatenici (1606) na sousedním moravskotřebovském panství. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky byly použity i na klenbě kostela sv. Jiří v Kunčině (kolem 1610) nebo v městském domě čp. 146 v Moravské Třebové. Dekorativní aparát odkazuje především ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé. Obdobné štukatury (nikoliv již prokazatelně stejné formy pro plastické prvky) najdeme také v Žerotínově městské rezidenci - manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615). Výstavbu tatenického zámku literatura spojuje se jménem moravskotřebovského stavitele Giovanniho Motally da Bonnamone (Plaček 1996, s. 338) a nověji hypoteticky také s okruhem prací stavitele Andrease Balzera ze slezské Nysy (Říhová 2011, s. 143), který působil na počátku 17. století v Moravské Třebové. Objednávka výzdoby tvrze mohla souviset i s aktivitami Kryštofa Hubryka st., který zakoupil statek Nemile v roce 1617. Není však pravděpodobné, že by se ještě po více než 10 letech v rámci stavební skupiny používaly stejné formy pro jednotlivé prvky jako v Tatenicích.
|
Technika štuku |
---|
Vytlačovaný a prořezávaný štuk. |
Materiálová skladba štuku |
---|
Pojivem omítky základní hmoty je dle materiálové analýzy z roku 2014 bílé vzdušné vápno. Základní hmota obsahuje hlavně uhličitan vápenatý – karbonatizované vzdušné vápno. V omítce jsou dobře patrné kontrakční trhliny vznikající při tvrdnutí omítky, které jsou charakteristické pro pojiva na bázi vzdušného vápna. Jako kamenivo byl použit písek tvořený hlavně částicemi křemene, drobnými horninovými úlomky a dalšími silikátovými částicemi. Maximální velikost zrn v úlomku omítky je do 2 mm, většina zrn je velikosti pod 0,5 mm. Vápenný nátěr na povrchu omítky je s omítkou dobře propojený. |
Povrchové úpravy |
---|
monochromie (stávající stav) |
Popis povrchových úprav |
---|
Při restaurátorském průzkumu v roce 2021 nebyly v sondách pod současným monochromním bílým nátěrem nalezeny zbytky autentické barevnosti. Zdá se, že povrch štuku byl při opravě z počátku 20. století na mnoha místech razantně očištěn. Z nedokumentovaného průzkumu z roku 2014 však vyplývá, že některé části výzdoby mohly mít polychromní úpravu. Ze sond je zřejmé, že andílčí hlavičky z vytlačovaného štuku mají růžové inkarnáty. Rovněž u rozet je patrné střídání dvou odstínů červeného okru. Ze snímku perlovce je patrné, že byl opatřen šedým nátěrem, pod nímž byl materiálovým průzkumem (Bayer, 2014) zaznamenán nátěr s obsahem smaltu, který byl používán od počátku 17. století. Dle materiálového průzkumu byly tyto barevné povrchové úpravy provedeny na jednu či dvě vrstvy bílého vápenného nátěru, který není od barevné úpravy oddělen vrstvou nečistot. Výzdoba kaple tak mohla být v době svého vzniku polychromní, doplněná nástěnnými malbami, které byly v sondách rovněž zachyceny. Nebyl však dosud ověřen vztah mezi nástěnnými malbami a nejstaršími vrstvami na štuku. |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Historické zásahy / opravy |
---|
Od roku 2006 probíhala rekonstrukce východní části objektu s cílem postupné prezentace veřejnosti. Prostor využívaný dříve pro hospodářské účely byl očištěn, byly sníženy podlahy (byla zachycena také renesanční cihlová dlažba a mj. objeveny fragmenty opadaných štukatur). Proběhla také laická oprava kleneb - mladší nátěry byly sejmuty, opadané štukatury byly doplněny novými částmi (pásy dekoru i jednotlivé prvky, např. andílčí hlavičky, rozety). Rozsah opravy v prostoru kaple je možno sledovat na archivních snímcích. |
Zjištěný stav zachování |
---|
dobrý (po restaurování) |
Historické fotografie |
---|
Fotodokumentace současného stavu |
---|
Použité dokumentační techniky | |
---|---|
|
|
Literatura |
---|
Vladislava Říhová, Dílo sochařů, kameníků a štukatérů počátku 17. století. Moravskotřebovsko, Litomyšl 2011, s. 27–28, 145–150. |
Prameny |
---|
Věra Janků, Obnova a využití nemovitých památek. Tvrz v Nemili u Zábřeha (diplomní práce), Seminář dějin umění FF MU Brno, 2009, Diplomečka (muni.cz)
|
Přiložené dokumenty | Velikost |
---|---|
Karol Bayer, Nemile, materiálový průzkum prostoru kaple, 2014. | 7.35 MB |
Restaurátorský záměr (2021). | 434.4 KB |
Tvrz ‒ Nemile u Zábřehu obsahuje tato díla: