Zámek v Náměšti nad Oslavou vznikl na místě staršího hradu, který spolu s celým panstvím zdědil Jan starší ze Žerotína (asi 1543–1583) po smrti rodově spřízněného Oldřicha z Lomnice roku 1566 (Knoz 2001, s. 299). Janovi se dostalo dobrého vzdělání a následně i významných stavovských funkcí –  v letech 1561–1583 byl zemským sudím a hejtmanem brněnského kraje (Knoz 2001, s. 300; Kroupa 2004, s. 79). Pobýval sice převážně na zámku v Rosicích, nicméně svou stavební činnost soustředil rovněž v Náměšti nad Oslavou. Zděděný hrad nechal v letech 1572–1579 přebudovat na renesanční zámek a právě v této době patrně vznikla také kaple, dnes zasvěcená sv. Václavovi (původní patrocinium není známé). Podle Plačka práce započaly výstavbou kaple a dále pokračovaly jižním a západním křídlem zámku (Plaček 2007, s. 419–422), avšak důkladný průzkum, který by potvrzoval původnost zaklenutí této sakrální prostory, dosud nebyl proveden. Datace jednotlivých stavebních etap zámku tak v dosavadní literatuře vychází zejména z heraldických a sfragistických prvků na architektuře. Většina letopočtů nacházející se na samotné stavbě pochází ze 70. let 16. století, ovšem některé z nich mohly být užity až druhotně, a tak je nelze považovat za zcela spolehlivý doklad. Po smrti Jana staršího roku 1583 spravoval Náměšť jeho syn Karel starší ze Žerotína, a to po dobu nezletilosti svého bratra Jana Diviše (†1616). Podle opracování kamenických prvků se zde předpokládá účast italských kameníků, kteří byli tehdy v Brně poměrně často zaměstnáváni. Jediné konkrétní jméno nepřímo doložené na Náměšti je jméno brněnského kameníka italského původu Abbondia Ulivera Salise, kterého zaměstnával Jan Diviš ze Žerotína, jenž ho dal roku 1613 uvěznit. Po smrti Jana Diviše se zde ve 20. letech 17. století trvale usídlil opět Karel starší ze Žerotína. Vybavení kaple sv. Václava bylo však pořízeno až za Werdenbergů a zejména Haugwitzů ve 20. letech 18. století (Kroupa 2004, s. 73, 75).

Kaple je situována v nepravidelně zkoseném severovýchodním nároží zámeckého komplexu, při původní, hradní zástavbě soustředěné v severním křídle. Jedná se o sálový, valeně zaklenutý prostor s odsazeným polygonálně zakončeným presbytářem. Do kaple se vcházelo z jižní strany, tedy z průchodu spojujícího nádvoří a reprezentativní vstupní schodiště. Klenbu zdobí tzv. vpadlé výplně geometrických tvarů (ovál, obdélník a oktogon), které se rozprostírají na ose klenby mezi výsečemi, přičemž od sebe je dělí klenební pasy. Hrany obrazců jsou výrazně odstupňované tak, že klenební líc má tři výškové roviny, což na území českých zemí nemá obdoby. Bez průzkumu není možné poznat, zda jsou vystupující části opravdu ze štuku, anebo se jedná o štukem omítnutý základ z cihel, nicméně výsledná podoba klenební dekorace reflektuje výzdobu italských staveb. Již Maxentiova bazilika a Pantheon mají víceúrovňové kazety, do jejichž středu byly původně vsazeny rozety, jež se však nedochovaly. V renesančním Palazzo del Te měla pak klenba loggie delle Muse místo rozet v těchto vpadlých přihrádkách reliéfy (některé z nich zde stále jsou). V moravském prostředí bývají však vpadlé výplně zcela prázdné, většinou jen monochromně bílé.