Kostel Nejsvětější Trojice je původně raně gotický, jeho nejstarší částí je sakristie pocházející patrně z první třetiny 14. století. K prvním architektonickým změnám došlo v období renesance, kdy byl kostel prodloužen a přestavěn. Zásadnější přestavba zpustlého kostela proběhla v první polovině 17. století přičiněním svobodného pána Karla Amadea z Bissingenu (Soukup 1910, s. 37). K dalším stavebním zásahům došlo v první polovině 18. století, kdy byla k jednolodnímu orientovanému kostelu přistavěna z jižní strany patrová oratoř a ze severní barokní kaple sv. Barbory, zaklenutá kupolí s lucernou. K pravděpodobně největší přestavbě došlo okolo roku 1822 za Josefa Vratislava z Mitrovic, což dokládá nápis letopočtu vytesaný do mramorové desky umístněné nad portálem v západním průčelí. V tomto období byla nad západním průčelím vystavěna hranolová věž se zvonicí a fasáda kostela byla upravena do klasicistní podoby (Poche 1977, s. 233).

Presbytář a loď kostela jsou klenuty křížovými klenbami s taženými štukovými žebry. V presbytáři se nachází dvě a v lodi kostela tři klenební pole, jejichž štuková žebra a hlavice pilastrů, ze kterých vybíhá klenba, dekoruje malovaný vegetabilní ornament s vegetabilními motivy. Okraje žeber zdobí motiv vejcovce. V klenební kápi druhého pole od západu jsou v kruhových medailonech nesených čtyřmi putti vymalovány alianční znaky Aleše Deyma ze Stříteže a na Čimelicích a Kateřiny z Nespečova s datací do roku 1590. Celá malířská výzdoba byla později evidentně přemalovaná a obnovovaná, nicméně je patrné, že do velké míry respektuje původní renesanční podobu.