Kaple Nejsvětější Trojice je mladší přístavbou kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí bývalého františkánského kláštera. Založení kláštera a s tím související začátek stavební činnosti se odehrál patrně již před rokem 1300. Původně gotický klášterní kostel, včetně konventu, prošel mnohými stavebními úpravami, které byly krom jiného vynuceny poničením, jež v 15. století způsobili husité (Foltýn – Sommer – Vlček 1997, s. 426). Kaple Nejsvětější Trojice byla roku 1611 přistavěna k trojlodnímu konventnímu kostelu ze severní strany presbytáře na místě dřívější zdevastované kaple. Fundátorem stavebního počinu byl měšťan a konšel Jan Skribon z Horšova s manželkou Esther (Podlaha 1908, s. 243). Krátce nato byla zahájena další  obnova architektonického komplexu, která se stala nezbytnou po ničivém vpádu vojsk Arnošta Mansfelda. Ta Plzeň opustila až okolo roku 1620. Barokní úpravy a přestavby byly vedeny architektem Jakubem Augustonem a k jejich ukončení došlo okolo poloviny 18. století.

Kaple Nejsvětější Trojice je propojená s presbytářem kostela neogotickým portálem typu oslího hřbetu s bohatě profilovaným ostěním, který je zdoben kraby a na vrcholu je zakončen křížovou kytkou. Kaple byla vystavěna na obdélném půdorysu s apsidálním zakončením. Závěr kaple má v centrální části okenní průlom, po jehož stranách jsou mělké niky, jejichž konchy jsou dekorované štukem palmetového tvaru. Prostor je zaklenutý valenou klenbou s lunetami, která je dekorovaná štukovou výzdobou, a to včetně konchy závěru kaple. Tažená štuková žebra s jednoduchým profilem tvoří síťové vzorce imitující žebra s centrálními motivy kruhu v konše závěru a kvadrilobu v prostoru kaple. V závěru kaple mají štuková žebrá paprsčitý tvar. V zmíněných centrálních polích jsou patrné otisky po plastických aplikách Božího oka a holubici Ducha Svatého. Štuková výzdoba kaple je pojednaná monochromně.